Nejvíce sil mu sebral defekt už 120 kilometrů před cílem. V sektoru Quérénaing à Maing musel rychle zastavit, na prázdném zadním plášti nemohl pokračovat. Nepomohlo mu ani nasazení širokého obutí, vpředu jel 35 mm široký plášť Continental, který se na širokých ráfcích ENVE roztáhl přes 38 mm, vzadu měl 32mm pneumatiku. Širší se do zadní stavby jeho Colnago nevešla.
„Už předtím jsem měl defekt, ale zachránil mě tmel v plášti,“ vysvětluje Pogačar. „Pak jsem měl ale vzadu úplně prázdný plášť a nemohl jsem dál jet.“
Musel naskočit na kolo od neutrální mechanické pomoci Shimano. Jeho týmové auto bylo totiž velmi daleko, až za druhým pelotonem. Tým UAE Emirates-XRG si za to však mohl trochu sám, protože právě jeho jezdci způsobili roztržení pelotonu.
„Dnes jsem měl tři defekty a třikrát jsem musel vyměnit kolo. Nebylo to ideální, ale měl jsem za sebou super silný tým, který mě dotáhl zpátky těsně před Arenbergem. Ale byl jsem už trochu vyřízený,“ přiznal.
„Věděl jsem, že v nohách už nemám žádný skvělý sprint“
„Bylo to hodně nepříjemné. Poté jsem si vzal své obvyklé kolo, ale znovu jsem píchl,“ vracel se Pogačar k druhému defektu 72 kilometrů před cílem.
„Musel jsem vynaložit dost sil, které bych jinak nepoužil. Přesto jsem si to ale užil. Byl to nádherný závod a hezký den v pekle,“ smál se trochu kysele.
Svému týmu poděkoval za pomoc. „Na kostkách jsem pro ně vydal ze sebe všechno. Bylo úžasné závodit s takovým týmem.“
„Po té smůle jsem už ale neměl sílu na další útoky v závěru. Neměl jsem v nohách dostatek sil, abych ho na kostkách mohl skutečně setřást. Brzy mi došlo, že to bude nemožný úkol,“ povídá mistr světa, který je nyní úřadujícím vítězem na čtyřech monumentech a v tom pátém drží druhé místo.
„Zkusil jsem to ve sprintu, ale Wout van Aert byl mnohem silnější. Věděl jsem, že už nemám v nohách žádný skvělý sprint, a doufal jsem, že to samé platí i pro Wouta,“ usmál se. „Ve sprintu jsem dal ze sebe maximum, ale on vyhrál i na Champs-Élysées, takže je těžké ho porazit.“
„Když jsem začal sprintovat, měl jsem nohy jak špagety.“
Uvidíme v budoucnu, nevzdává se Pogačar
Vrátí se sem za rok zase? „Loni jsem neměl smůlu a skončil jsem druhý, teď jsem měl smůlu a skončil jsem opět druhý. Možná to příště vyjde lépe. Jestli tu někdy vyhraju? To chci zkusit.“
I na stupních vítězů byl viditelně zklamaný. „Každý, kdo skončí na druhém místě, je zklamaný, ale můžeme být hrdí na to, jak jsme jeli jako tým. Snažil jsem se porazit Wouta ve sprintu. To se mi nepovedlo, ale byl to skvělý zážitek.“
Znamená to, že Roubaix bude pro něj nejtvrdší oříšek ze všech monumentů? „Teď mi to tak připadá, ale ještě před dvěma týdny bych řekl Sanremo. Jsem tu teprve podruhé, tak tomu dejme čas a uvidíme.“
