Po absolvování severní trasy 1000 Miles Adventure v roce 2024 se letos rozhodl ochutnat tu jižní. „Myslel jsem si, že jih bude určitě lehčí a rychlejší. Ale… znovu jsem si ověřil, co znamená „myslet“. Teď už vím! Vím, že obě trasy mají rozdílný charakter, ale rozhodně nelze říct, že by jedna z nich byla tou méně náročnou,“ říká.

A pak už jen spustí proud postřehů a čerstvých dojmů. „Kdybych jezdil závody jen kvůli výsledkům, volil bych znovu sever, jelikož znalost trasy a předchozí závodní zkušenost na ní je obrovskou výhodou. Mně coby vrchaři určitě sedí i vícero pohoří na severní trase. Ale tím hlavním důvodem, proč Míle a další ultramaratony jezdím, jsou zážitky a poznávání nových míst. Hlava radila sever, ale srdce stočilo moji mílařskou stopu jižním směrem.“

Stejně jako před dvěma lety tedy prožil zvláštní až schizofrenní situaci. „Byl jsem současně nezkušený nováček, a přitom hlavní favorit závodu. Vedle Tomáše Novotného, který trasu znal a na závod se poctivě připravoval. A na startu vytáhl gravela s odpruženou vidlicí. Lehounká střela s těžkými převody. Cítil jsem, jak si mnozí brousí nůž na můj skalp, a na druhé straně četl prohlášení, že je jasný, že vyhraju a že překonám zase rekord. Já tyhle vášně nekompromisně krotím. Vždyť 1635 kiláků v těžkém terénu s sebou nesou tolik rizik, že mluvit na východě Slovenska o věcech v cíli na západě Čech je bláhový a zbytečný. Stačí chvilka nepozornosti způsobená únavou, srnka ve sjezdu, naštvanej medvěd nebo blbej klacek v drátech a během půl sekundy je všechno jinak,“ pokračuje.

Štěstí mu kromě tří defektů a jejich místy složitého opravování přálo. „Jelo se mi dobře a až na brutální několikahodinový liják v Bílých Karpatech a silný protivítr na Moravě stálo na straně závodníků i počasí. Právě sucho a optimální podmínky hrály ve prospěch nejrychlejších časů legendárního ultramaratonu bez podpory. Na severní trase překonal nejrychlejší čas vítěz Michal Ozogán, když do cíle dorazil po 6 dnech, 17 hodinách a 24 minutách. Vylepšil tak můj čas z roku 2024, kdy bylo počasí mnohem méně přívětivé, o více než 1,5 hodiny. Já se do západočeské Třebeně domotal po jižní trase za 6 dní a 16 hodin.“ Hodnota celkové průměrné rychlosti tak poprvé překročila 10 km/h. I další zástupci na pomyslné bedně zajeli skvělé časy (více níže ve výsledcích).

„Tak jo, ti, co prohlašovali, že to je jasný první místo a padne i rekord, měli pravdu. Dál ale tvrdím pořád to samý, co jsem říkal před startem, kdy nebylo vůbec nic jistého: Důležitý je ve zdraví dojet do cíle 1635 km dlouhé a velmi obtížné trasy. Každý, kdo to dá, je vítěz a zaslouží respekt. Stejně jako organizátoři a dobrovolníci, díky nimž tahle šílenost existuje,“ usmívá se nezdolný Polman.

Zážitků byla spousta! „Příroda ve světle nízkého slunce, kdy se rodí nebo naopak loučí den, se neokouká. Spatřil jsem na vlastní oči rysa, v hospodě si dal po třiceti letech kuře se sýrem a broskví, občas vnímal okolí lízlé opiovým filtrem spánkové deprivace, ale hlavně mě překvapili lidi, kteří se zjevili na trati – kamarádi, fanoušci a moje holky, které dorazily do půlky závodu a pak i do cíle! Jedním slovem – radost. Míle 2026 se staly další nezapomenutelnou jízdou v mém ultramaratonském roadbooku. Stála fakt za to,“ rozplývá se.

PS: A jak to je tedy s těma trasami? „Když je dáme na misku vah, obtížností ani jedna druhou nepřeváží.  Obě nabízejí bajkovačku v těžkém terénu dost často opuštěné a odlehlé přírody. Sever má více hor, jih zase těžké a špatně sjízdné úseky v údolích řek s bujnými porosty. Moje potrhaná kůže na desítkách míst mluví za vše. Jižní trasa na Slovensku je vůbec to nejtěžší, co jsem na Mílích jel. A navíc se po území Slovenska jede o několik desítek kilometrů déle – je tudíž mnohem složitější projet medvědími zákazy. Já ten poslední před Trenčínem stihl asi o dvě minuty! Konečně mohu obě trasy posoudit i pohledem z vlastní zkušenosti. Kdo tvrdí, že jih je lehčí, fakt kecá. Já osobně si na něm sáhl na dno sil vícekrát, protože kopce mi sedí a mám je rád. Troufám si tvrdit, že čas bych letos měl na severu i díky znalosti trasy o kus lepší než na jihu. Ale to už zase začínám myslet. Raději skončím u toho vědění,“ dodává. Opět přidal další rozměr svého výkonu dobročinnou sbírku.

Více na www.danielpolman.com a jeho sociálních sítích.

Výsledky 1000 Miles Adventure 2026

Severní trasa

Michal Ozogán, 6 d / 17 h / 24 m
Ondřej Kacar, 6 d / 21 h / 24 m
3.-4.  Adam Biel a Jakub Hrabý, 7 d / 13 h / 22 m

Jižní trasa

#ultrapako Polman, 6 d / 16 h
Tomáš Novotný, 7 d / 6 h / 44 m
Václav Jurák, 7 d / 12 h / 8 m
Komplet výsledky najdete na: www.1000miles.cz

Polmanova jízda v číslech

Najeto: 1670 km (včetně zajížděk k ubytování, do bike shopu a bloudění)

Nastoupáno: 30 100 m

Průměrně denně cca: 250 km / 4500 m

Spáleno celkem: 59 700 kcal 

Počet šlápnutí: 291 tisíc + hromada kroků pěšky

Přehled vybavení

Kolo: 29" full – Cannondale Scalpel 3, zdvih 120 mm

Řazení, brzdy, kliky, kazeta (10-51), převodník: Sram 34z

Vidlice: RockShox SID Select, zdvih 120 mm

Sedlovka: Cannondale DownLow Dropper

Kola: Mavic Crossmax

Pláště (bezdušové): Tufo XC12 TR (vpředu i vzadu)

Řetěz: KMC X Flattop Gold

Pedály: Shimano XTR

Sedlo: Selle San Marco – Aspide Short Carbon

Wattmetr: Quarq

Gripy: ESI Chunky

Brašny: Acepac

Časovkářské nástavce na řídítka: Syntace XS 

Láhve: R&B Mědílek (1 l & 0,75 l)

Osvětlení: cyklosvítilna Fenix BC26R na kole, menší HM51R na helmě, vzadu blikačka

Navigace: Garmin 1040 Solar

Powerbanka: 10 000 mAh Nitecore + kabely

Nabíječka: INVZI 65 W

Sluchátka: Shokz

Spacák: Cumulus Magic 100 Zip (pouhých 240 g)

Dres, návleky, tubus, čelenka, ponožky: Atex

Tretry: Fízi:k Vento Ferox 2.0

Helma: Giro Aries Spherical

Rukavice: Giro Supernatural

Bunda: Gore Shakedry

Brýle: 3F Vision s čirými skly

Výživa: GU (gely, želé bonbony, ionťák, elektrolyty a regenerační nápoj), tyčinky Mana