Když Demi Vollering projela v Nice cílem poslední etapy Tour de France Femmes v Maillot Jaune, působilo všechno téměř dokonale. Vyhrála etapu, podruhé v kariéře celou Tour a definitivně završila sezónu, během níž patřila opět mezi nejlepší závodnice světa.
Jenže ještě o dvanáct měsíců dříve přemýšlela, jestli vůbec chce v profesionální cyklistice pokračovat. „Loni jsem to se vším jednoduše přehnala. V jednu chvíli už jsem toho měla opravdu dost. Své tělo jsem dostala příliš daleko a psychicky jsem možná také překročila svoje limity,“ přiznala Vollering v rozhovoru pro The Athletic.
Po Tour de France Femmes 2025 dokonce zvažovala radikální řešení. „Přemýšlela jsem, že si vezmu rok volna, protože už mě to vůbec nebavilo,“ svěřila se Nizozemka.
Místo závodů karavan a gravel
Demi Vollering si po loňské Tour vzala týden volna. Jenže ani ten nestačil. Stále se necítila dobře. Společně s týmem se tak rozhodla, že vynechá švýcarský etapový závod Tour de Romandie. Místo dalšího tréninkového plánu přišel podle The Athletic úplně jiný recept.
Rodačka z Pijnackeru mezi Den Haagem a Rotterdamem nasedla do karavanu, vzala si s sebou pouze gravel a odjela do hor. Bez závodů, bez wattů, které by musela zajet, a především bez očekávání. Potřebovala znovu objevit něco, co se během honby za výsledky postupně vytratilo. Radost z jízdy na kole.
Psychický odpočinek zafungoval. Na podzim se vrátila a na mistrovství Evropy zvítězila. Do sezony 2026 pak vstoupila jako vyměněná. Vyhrála monumenty Kolem Flander a Lutych–Bastogne–Lutych. Přidala také Giro d'Italia.
Na Tour pak přijela jako jedna z největších favoritek. Ani tentokrát ale neměla být cesta ke žlutému dresu jednoduchá.
Bolestivé koleno a sen rozbitý na Ventoux
Už ve třetí etapě Vollering spadla ještě před začátkem televizního přenosu. Levé koleno jí výrazně oteklo a několik dalších dní ji při závodění bolelo.
„Bylo opravdu hodně nateklé a strašně bolelo. Naštěstí jsem bolest během etapy cítila jen dva nebo tři dny. V posledních dvou etapách už ne, ale po dojezdu koleno pořád reagovalo,“ popsala hvězda týmu FDJ United-Suez pro The Athletic.
Největší psychická rána ale přišla na Mont Ventoux. Právě vítězství na legendárním provensálském velikánu bylo podle amerického sportovního média výsledkem, po kterém Vollering během letošní Tour toužila snad nejvíce.
Místo jejího útoku ale přišlo famózní představení Katarzyny Niewiadoma-Phinney. Polka jí ujela a Vollering dorazila na vrchol druhá se ztrátou 1:16.
„Bylo to jako zničený sen,“ přiznala devětadvacetiletá Nizozemka pro The Athletic a dodala: „Jediné očekávání, které jsem měla, bylo vyhrát na Mont Ventoux. A přesně to byla jediná věc, která se mi nepovedla.“
Zklamání trvalo jediný večer
Možná právě následující detail nejlépe ukazuje, proč nakonec Tour vyhrála. The Athletic uvedl, že cestou od cíle k týmovému autobusu už Vollering v telefonu studovala profil následující etapy na VeloVieweru. Místo přemýšlení nad tím, co ztratila na Ventoux, začala plánovat, kde může Niewiadoma-Phinney porazit další den.
Trať navíc znala z lednové projížďky. „Okamžitě jsem si v hlavě začala plánovat perfektní místo k útoku,“ popsala Vollering.
O čtyřiadvacet hodin později svůj plán uskutečnila. V Nice zaútočila, získala osm sekund rozhodujících pro převzetí žlutého dresu a poslední den už žádné drama nepřipustila. Na Col d'Éze Polku definitivně setřásla, vyhrála etapu a podruhé v kariéře celou Tour.
Od myšlenek na roční pauzu ke druhému vítězství
Právě proto je její druhý triumf jiný než ten první. Nejde pouze o další žlutý dres do vitríny. Zdá se, že před rokem Vollering sama cítila, jak při honbě za nejlepší možnou verzí cyklistky zašla příliš daleko. Přestala si užívat sport, který ji dostal mezi nejlepší závodnice planety.
Nakonec zřejmě nepotřebovala víc trénovat. Potřebovala na chvíli přestat závodit, odjet do hor a znovu zjistit, proč vůbec na kole jezdí. O rok později vyhrála Giro, dva monumenty a Tour de France Femmes.
