Vingegaard měl celé Giro d'Italia zcela pod kontrolou, žádné potíže neměl ani v poslední horské etapě s cílem na Piancavallu. V náročném stoupání zaútočil téměř 11 kilometrů před cílem a nechal všechny soupeře daleko za sebou. „Nebylo to v plánu, chtěli jsme útočit později, ale Sepp (Kuss, pozn. red.) neměl nejlepší den a musel jsem vyrazit dřív. To je celé, vzal jsem za to dřív a měl jsem dost dobré nohy, abych udržel všechny za sebou,“ vysvětloval po etapě trochu překvapivý dlouhý útok.

Kuss byl po dlouhém úniku v královské etapě unavený, ale to nebyl jediný důvod, proč Vingegaardovi došli pomocníci tak brzo. Davide Piganzoli měl totiž jiný úkol. Mladý Ital chtěl zaútočit na Afonsa Eulália a jeho bílý trikot, jenže mu to nevyšlo. „Chtěli jsme, ať má co nejvíc energie k vlastnímu útoku, měl volnou ruku, ale bohužel to nevyšlo. Byl bych rád, kdyby ano, bylo by to hezké a zasloužil si to, ale Eulálio také,“ okomentoval to Vingegaard.

Díky tomu, že soupeřům ujel tak daleko před cílem, se mu o několik vteřin podařilo překonat rekord Marca Pantaniho z roku 1998. To však pro něj nebylo důležité, o rekordu nic nevěděl. „Chtěl jsem jen vyhrát etapu a dokončit skvělou práci týmu.“

Teď jeho, ale i ostatní závodníky Giro d'Italia, čeká přesun do Říma na závěrečnou sprinterskou etapu. „Snad bude sprinterská, ale uspět může taky únik,“ předvídá. Ale žádný scénář by jeho osobně neměl ohrozit, s největší pravděpodobností bude v ulicích Říma slavit jeden ze svých největších úspěchů.

„Nevím, co čekat. Možná to bude, nevím, jestli zrovna úleva, spíš asi radost. Je výjimečné závodit ve velkém městě, zažil jsem to dvakrát v Paříži a tak trochu v Madridu… Vždy je to výjimečné a bude i zítra, také pro moje týmové kolegy. Těším se na to.“

V Římě se do historie cyklistiky zapíše jako osmý muž, který vyhrál všechny Grand Tours. Naváže na Jacquesa Anquetila, Feliceho Gimondiho, Eddyho Merckxe, Bernarda Hinaulta, Alberta Contadora, Vincenza Nibaliho a Chrise Frooma. „Patří k největším jménům historie cyklistiky a být součástí této skupiny je neuvěřitelné. A ještě si to asi neuvědomuji,“ přiznává nejlepší dánský cyklista historie.

Letos má před sebou ještě jeden historický zápis, chce se totiž stát devátým závodníkem v historii, který vyhraje Giro d'Italia a Tour de France v jedné sezoně. Stejně jako Tadej Pogačar před dvěma lety využil italský etapák jako přípravu na Tour. A věří, že to byla dobrá volba.

„Záleží na tom, jak jste na tom po Giru. Když jste na kolenou a musíte si vzít dva týdny volna, abyste mohl zase začít trénovat, tak to není dobrá příprava. Ale věřím, že nejsem na kolenou a mám z letošního Gira dobrý pocit,“ usmívá se.

„Věřím, že to byl dobrý trénink a že jsem se během Gira zlepšoval. Myslím si, že to pro mě byla nejlepší příprava na Tour.“

Ale Tour ještě počká, nejdřív je třeba si trochu odpočinout a hlavně se vrátit k rodině. „Moc se na to těším, jsou to už skoro čtyři týdny, co jsem odjel do Bulharska. Hodně mi chybí, těším se, že je obejmu,“ dodává Vingegaard.