„Nevěřím v limity, často je lidé využívají jako výmluvy. Věřím v tvrdou práci, díky níž se dají takzvané limity překonávat,“ řekl Guardianu v rozhovoru 20 let po svém největším úspěchu. „Ale přesto bych opravdu nikdy neřekl, že se mi může podařit něco takového,“ pokračoval dále Roche při vzpomínkách na rok 1987, kdy vyhrál Giro, Tour i mistrovství světa.

Bylo mu 27 let a kroutil si svůj druhý rok v týmu Carrera Jeans–Vagabond. Na jaře jezdil na svoje poměry velmi dobře. Hned při svém prvním startu ovládl menší etapák, Kolem Valencie, a později skončil druhý na Liege–Bastogne–Liege. Na začátku května pak potřetí v kariéře triumfoval na Romandii, což byly do té doby jeho největší úspěchy.

Na Giru však dostal od týmu přednost Ital Roberto Visentini, který měl obhajovat vítězství z minulého roku, přestože se mu na jaře vůbec nedařilo. „Zdálo se mi to hodně nefér. Od začátku roku jsem prokazoval, že jsem dobrý lídr a najednou byl lídrem Visentini, i když celý rok nic nepředvedl,“ vzpomínal irský jezdec na své pocity.

Roche dobře zvládl úvod Gira a získal pro sebe růžový trikot. V 10. etapě ovšem spadnul, ale nedostalo se mu od týmu žádné pomoci, místo toho si v cíli všichni libovali, jak dobře se daří Visentinimu. Ten potom skvěle zvládnul časovku ve 13. etapě, sebral svému kolegovi růžový dres a vytvořil si bezmála tříminutový náskok.

Jenže Roche se nechtěl vzdát. Takhle velká šance vyhrát Grand Tour už se mu nemusela znovu naskytnout a v 15. etapě, navzdory týmovým pokynům, zaútočil ve sjezdu. Další jezdci ho později dohonili a z etapového vítězství se radovat nemohl, ale Visentini si zrovna vybral svůj špatný den, na Roche ztratil necelých 6 minut a celkově se propadl na sedmé místo. Růžový trikot opět patřil Irovi.

Jenže tímto útokem proti sobě poštval nejen Visentiniho, ale také většinu týmu a především italské fanoušky, kteří útok na svého favorita nechtěli nechat bez odvety.

V 16. etapě při výšlapu na Marmoladu fanoušci zaútočili na Roche a plivali na něj víno s rýží. Do historie se tento den navždy zapsal jako „Masakr na Marmoládě“, při němž ale Roche odolal a udržel růžový trikot pro sebe.

A povedlo se mu to i v dalších etapách, kdy svůj náskok postupně navyšoval a nakonec dokonce vyhrál závěrečnou časovku, čímž potvrdil svůj skvělý výkon. Navzdory velké nepřízni domácích Italů udržel růžový trikot a stal se prvním irským vítězem Grand Tour. Svůj životní úspěch pak oslavil poměrně netradičně: „Pár kamarádů přijelo z Francie, aby mě viděli jak v Miláně v neděli převezmu trofej, ale druhý den ráno museli do práce, tak mě požádali, jestli bych je neodvezl zpátky do Paříže. Okamžitě jsme nasedli do jejich malého Peugeotu a ve 3 ráno jsme dorazili do Paříže, kde jsem přespal na zemi u jednoho z nich,“ líčil s úsměvem netradiční příběh.

O necelé 3 týdny později už stál na startu Tour de France, a ačkoli byl po Giru hodně vyčerpaný, patřil kvůli absenci vítězů z posledních let mezi největší favority. Bernard Hinault ukončil kariéru a Greg LeMond ležel v nemocnici kvůli střelnému zranění, které utrpěl na lovu.

„Byla to první Tour po víc než 40 letech, kde bylo asi 10 závodníků, co mělo šanci vyhrát,“ vzpomínal Roche na netradiční situaci na Staré dámě. „Já jsem si ale nepřipouštěl žádný tlak. Už jsem měl v kapse Giro, takže jsem jel naprosto uvolněně a bez nervů,“ poukazoval na svou výhodu oproti ostatním.

V úvodu nabral Roche pár minut ztráty, ale díky vítězství v časovce v úvodu druhého týdne se dostal zpátky mezi nejlepší. Postupně se jeho forma stále zlepšovala a do posledního týdne vstupoval na třetím místě.

V hornaté 19. etapě Roche zaútočil a vytvořil si slušný náskok, jenže Španěl Pedro Delgado s pomocí svého týmu ztrátu smazal a na úpatí závěrečného stoupání dojel svého soka a dokonce zaútočil. Unavený Ir v daný moment nedokázal odpovědět. Postupně si Delgado vypracoval náskok přes minutu a vypadalo to, že Tour bude jeho. Jenže 5 kilometrů před cílem Roche chytil druhý dech a heroickým výkonem postupně snižoval svou ztrátu až na konečné 4 sekundy.

„Vůbec jsem nevěděl kolik ztrácím. Neexistovaly ještě vysílačky a kolem trati bylo tolik fanoušků, že jsem ho nemohl vidět. Kdybych věděl, jak jsem blízko, asi bych v konci trochu zvolnil,“ komentoval legendární souboj, po němž v konci nemohl popadnout dech a zkolaboval, takže mu doktoři museli dát kyslíkovou masku.

Díky skvělému výkonu se posunul do čela závodu, ale žlutý trikot si užil jen jeden den než ho o něj připravil právě Delgado. Celkem žluťák vyměnil svého majitele 11krát, čímž byl vytvořen nový rekord Tour.

„Rozhodl jsem se, že nebudu bránit žlutý dres za každou cenu a soustředil jsem se na to, aby moje ztráta nepřesáhla minutu, protože jsem věřil, že 60 vteřin dokážu na Delgada najet v závěrečné časovce,“ prozradil Roche svou taktiku, která mu vyšla skvěle. Do časovky nastupoval s odstupem 21 vteřin a svého rivala porazil o 61 a stal se teprve pátým mužem, co vyhrál double Giro–Tour v jedné sezoně.

„Bylo to samozřejmě skvělé, ale popravě jsem se cítil skoro stejně jako vždycky, když jsem Tour dokončil. Jde o to, že Tour de France je tak těžká soutěž, že jsem byl nesmírně hrdý pokaždé když jsem ji dojel,“ sdělil své bezprostřední pocity poté, co v Paříži překonal cílovou pásku ve žlutém.

Jeho životní sezona už snad nemohla být lepší a po zasloužené pauze po Tour se vydal ještě na mistrovství světa. Neměl však žádné osobní ambice a chtěl podpořit irskou jedničku Seana Kellyho, takže ani příliš netrénoval.

V posledních kilometrech světového šampionátu Roche prokazoval skvělé nohy a likvidoval jeden útok za druhým, aby ochránil svého lídra. Jenže ten se jednou zapomněl vzadu a Roche zůstal v přední pětičlenné skupince sám. Se svými soupeři pochopitelně nespolupracoval a zhruba 500 metrů před cílem využil momentu překvapení a zaútočil.

„Věděl jsem o velké rivalitě mezi dvěma sprintery, Němcem Rolfem Gölzem a Holanďanem Teunem van Vlietem. Takže jsem zaútočil brzo a ten, kdo by mě začal stíhat, by prohrál ve sprintu a daroval by vítězství soupeři,“ vysvětloval Roche svůj plán, který mu vyšel dokonale.

Než stihli ostatní zareagovat, už byl pryč a nikdo se za ním nevydal. A tak Stephen Roche k růžovému trikotu z Gira a žlutému z Tour přidal i ten duhový pro mistra světa. To vše během jediné sezony.

Jako neohrožený král roku 1987 pochopitelně i ovládl poslední ročník seriálu Super Prestige a nesmazatelně se zapsal do historie cyklistiky jako teprve druhý držitel „Triple Crown“. Tím prvním je samozřejmě Eddy Merckx.

Na svůj dokonalý rok už poté nikdy nenavázal. Na Giru i na Tour ještě později dojel v první desítce a občas vyhrál nějaký menší etapák, ale kvůli problémům s kolenem a bolestem zad už se nikdy nedostal do takové formy, aby bojoval o vítězství na těch největších závodech. Na jeho rok 1987 se však bude vzpomínat navždy.