V článku o závodu Mužů Elite na mistrovství Evropy se objevilo, že v nájezdu do druhého okruhu už nikdo z českých reprezentantů v pelotonu nebyl. Bylo to tedy o výkonnosti?

První hodinu se bojovalo o únik, takže závod byl od začátku dost rychlý. Před nájezdem na okruhy se jelo vysoké tempo a to stejné pokračovalo hned od prvního kopce, bylo to tedy určitě na výkonnost. Kopec byl hodně náročný, 2 km přes 10%, takže výkonnost rozhodovala. A v téhle konkurenci nejlepších jezdců do podobného profilu to bylo opravdu náročné.

Dá se se zlomeninou v zápěstí dojet dalších skoro 150 km?

Jak jsem se přesvědčil, tak dá. Během závodu jsem zápěstí cítil, ale spíš jsem si myslel, že je naražené. Nebyla tam žádná extrémní bolest nebo nehybnost, ale po závodě, až opadl adrenalin, se to dost změnilo, zápěstí začalo bolet a hybnost se zmenšila na minimum.

22. března, GP Slovenian Istria (1.2), 4. místo, vítěz Nicolò Buratti (MBH Bank CSB Telecom Fort)

Jak vůbec k pádu došlo a jak jsi se v něm ocitl?

Bylo to tak rychlé, že ani nevím. Najednou jsem ležel na zemi s dalšími zhruba osmi až deseti závodníky. Bylo to i ve velké rychlosti a prakticky jsem nestihl vůbec zareagovat.

Co tě vedlo k tomu dokončit závod, když jsi se nakonec ocitl ve výsledkové listině na 51. místě ze 66 dokončivších?

Tak přeci jen je to mistrovství Evropy, velký závod a kvůli takovým závodům tu cyklistiku dělám, takže mi přišlo přirozené bojovat až do konce, když to šlo. A atmosféra kolem trati byla neskutečná, neskutečné množství fanoušků, ještě druhý den mi z toho randálu hučelo v uších, jak povzbuzovali, takže i tento zážitek byl motivací k tomu dokončit. Jeden z nejhezčích závodů mojí kariéry. 

10. dubna, 3. etapa Circuit des Ardennes (2.2), 4. místo (2. z hlavní skupiny za Victorem Loulerguem (Groupama-FDJ United CT)

Patříš už mezi zkušené cyklisty. Předpokládám, že obléci reprezentační dres, který jsi na sobě neměl zdaleka poprvé, už je spíše „rutina“ než „splněný sen“?

Jako rutinu bych to neoznačil. Já vždycky rád a hrdě reprezentuji Českou republiku na těchto velkých akcích. Myslím si, že reprezentace je odměna a něco, na co bychom měli být pyšní. Akorát mi přijde, že se v Čechách trochu vytrácí ta hrdost reprezentovat, a to je špatně. V cizině si toho váží daleko víc. Takže jsem rád, že jsem mohl opět reprezentovat.

Čím sis podle tebe nominaci zasloužil?

Asi celkovými výkony a výkonností během celé sezóny a asi i zkušeností, přece jen už jsem něco odzávodil.

27. dubna, 2. etapa Presidential Cycling Tour of Türkiye (2.Pro), 6. místo, vítěz Tom Crabbe (Team Flanders – Baloise)

Postavit se na start s borci jako Evenepoel a spol. je i pro tebe asi něco neobvyklého, ale nohy se ti nejspíš neroztřesou?

Tak nezávodíme s nimi každý den. Ale už jsem absolvoval spoustu závodů s velmi kvalitním startovním polem, takže to pro mě není úplně nějaká novinka. Mě vždycky víc motivovaly větší závody s kvalitním startovním polem než menší závody.

Kam vůbec mohly sahat ambice české dvojice v závodě s převahou jezdců početných reprezentací cyklisticky nejsilnějších zemí? Bylo předvedení dresu v úniku „outsiderů“ maximum?

Bohužel nemohl startovat Mathias Vacek kvůli zlomenině nosu z MS, takže naše ambice tím dostaly velkou ránu. Protože původně byl plán, abychom byli s Pepou co nejdéle k ruce Mathiasovi a pak už by to bylo v závěru na něm a myslím, že tahle trať by mu seděla, takže opravdu škoda, že nemohl startovat a zabojovat o pěkný výsledek. Takhle jsme chtěli být v úniku, což se povedlo, a poté zkusit nechat na trati vše a dokončit co nejlíp, i když okruh byl opravdu náročný a věděl jsem, že mi nebude úplně sedět.

13. května, 1. etapa Flèche du Sud (2.1), 7. místo, vítěz Matthew Brennan (Team Visma | Lease a Bike)

Zlomeným zápěstím pro tebe sezóna skončila. Tvůj tým sice ještě míří v půlce října na Okolo Srbska, ale to se tě už netýká. Jaká ta tvoje sezóna byla shrnuto do několika zásadních bilančních vět?

Za mě sezóna byla úspěšná, jak z mého pohledu, tak z pohledu týmu. Zase jsem si potvrdil, že nepatřím ještě do starého železa a jsem schopen konkurovat mladším závodníkům. Dosáhl jsem na spoustu kvalitních výsledků a stejně tak náš tým opět posbíral spoustu úspěchů a vítězství během celé sezóny. Vždycky říkám, že cyklistika je týmový sport, a jsem rád, že v týmu nám to opět fungovalo a dokázali jsme to proměnit v dobré výsledky. Takže za mě panuje spokojenost.

V závodech jsi odjezdil 56 dnů. Získal jsi 118 UCI bodů. Sestav svoje osobní výsledky podle hierarchie cennosti pro tebe samého. Jinak řečeno, počet UCI bodů dosažený v konkrétních závodech ještě nemusí odpovídat tomu, jak si jich ty sám ceníš.

Cením si určitě každého dobrého výsledku. Ale asi nejvýš bych postavil 2. místo z etapy na Circuit des Ardennes, kdy mi chyběl jen kousíček k vítězství (viz titulní snímek). Na stejném etapáku jsem bral ještě 4. místo v etapě. Potom samozřejmě 2. místo na V4 v Polsku, 3. místo celkově na etapáku v Polsku (pozn. Tour Szlakiem Mazurskich Twierdz) a 4.  místo na GP Slovenian Istria. A pak umístění na závodech Pro a 1. kategorie: 2x 6. místo na Czech Tour a Okolo Turecka (pozn. oba Pro) a na jedničkách 4. místo na Flèche du Sud a další umístění do Top 10 na Flèche du Sud a Okolo Slovenska (pozn. celkem 5x). Mám asi 8x Top 10 na závodech 1. kategorie a výš, což mi letos potvrdilo, že se dokážu prosadit na významnějších závodech ve větší konkurenci.

14. května, 2. etapa Flèche du Sud (2.1), 4. místo, vítěz Matthew Brennan (Team Visma | Lease a Bike)

Celkem 24x ses dostal do Top 10 v etapách nebo jednorázovkách, z toho 12x Top 5, z toho 2x 2. a 3. v GC etapáku. Vypadá to, že jsi držák do spíše hromadných koncovek, ale kvůli tomu, že dokážeš na rozdíl od sprinterských specialistů přejet slušně i řekněme středně náročná stoupání, ti pak chybí absolutní rychlost na to, abys vyhrával, resp. abys na tom byl jako třeba kolega Marceli Boguslawski?

Počtu umístění v Top 10 si cením velmi, ukazuje to na to, že dokážu kvalitní výkony podávat po celou sezónu a tým se na mě může spolehnout. Samozřejmě některá tato umístění byla i z leadoutu do sprintu pro týmové kolegy. Ale často jsem dostával příležitost sprintovat na těch náročnějších závodech, jak už profilově, tak konkurencí a dokázal jsem se prosadit. To už holt musí člověk mít dáno od Boha tu rychlost trochu, což já úplně nemám, takže hledám příležitosti v těch trochu profilově náročnějších závodech, ne úplně pro čistokrevné sprintery, nebo zkusit na to vyzrát závodnickou inteligencí. Nasbíral jsem spoustu druhých a čtvrtých míst, tak bych to rád do příštího roku přetavil ve vítězství či pódia.

V letech 2017 a 2018 jsi závodil u Radima Kijevského, pak jsi 5 let jezdil za Elkov a letos to byl třetí rok znovu u Radima v ATT. Přitom poslední dvě sezóny alespoň podle PCS rankingu jsou tvé výsledkově jasně nejúspěšnější. 23. října ti bude 31 let, ty snad zraješ jak ono pověstné víno?

Poslední dva roky o tom vtipkuju pořád, že zraju jak víno. Tak doufám, že to ještě nějaký rok bude trvat. Samozřejmě i roky předtím jsem měl kvalitní výsledky každou sezónu, ale poslední dva roky pro mě byly opravdu výborné, takže doufám, že na to navážu v dalších letech, protože končit rozhodně ještě nehodlám. Pořád se cítím dost mladý.

7. června, Visegrad 4 Bicycle Race Grand Prix Poland (1.2), 2. místo, vítěz Nikiforos Arvanitou (Team United Shipping / XDS Astana)

Vím, že v ATT budeš pokračovat i příští rok. Máš vůbec ještě nějaké „mladické“ cyklistické sny?

Ano, budu pokračovat další rok v ATT. Těch snů je spousta samozřejmě a ženou mě dál v kariéře. Velkým snem bylo vždycky dostat se do zahraničního velkého týmu a na ty největší závody, což už se asi úplně nepovede. Pak mám samozřejmě cíle v podobě vyhrát některý ze závodů jako je Bíteš nebo mistrovství republiky nebo etapa na Czech Tour, to by byl splněný sen. Ale když už jsme u té reprezentace, tak startovat na MS a pomoct Vackovi, či Bittnerovi k medaili, to by bylo hezký a myslím, že tratě v dalších letech by k tomu mohly být vhodné. A pak je tu sen dočkat se Pro nebo dokonce World týmu v Česku, to by byl obrovský posun pro tuzemskou silniční cyklistiku, tak třeba se někdy dočkám buď jako závodník nebo v jiné roli po kariéře.

Zdá se, že ATT by se mohl letos umístit v Europe Tour mezi prvním třemi. Výsledkově se na tom významněji než česká podílí polská "skupina“. Někdy to vypadá, že z hlediska vnímání fanoušků je polská skupina nepříliš „zajímavá“. Lepší by bylo, kdyby byl tým mezi třemi v Evropě (loni nejlepší na světě), ale výhradně složený z českých závodníků. Jak tohle vnímáš ty?

Chápu pohled českých fanoušků, že by rádi viděli čistě českou sestavu. Ale já osobně bych se ohradil proti rozlišování na polskou a českou skupinu, prostě závodíme za jeden tým a snažíme se společně dosáhnout co nejlepších výsledků, a jestli závod vyhraje Polák nebo Čech, je mi opravdu jedno, hlavní je výsledek. A na tom výsledku se často podílí celý tým, takže bych to takhle nedělil. Stačí se podívat do fotbalové ligy, kde za Spartu kope většina cizinců a stejně jí fanoušci fandí, tak proč by nemohli nám, když jsme český tým?

3. září, 1. etapa Okolo jižních Čech (2.2), 6. místo, vítěz Rait Ärm (Energus Cycling Team)

Je mezi českou a polskou „skupinou“ ostřejší hranice. Je tam nějaký vzájemně obohacující princip? Dá se zobecnit, zda a případně v čem se Poláci liší od Čechů v mentalitě, způsobu závodění, soudržnosti…?

Tak samozřejmě když se bavíte ve svém rodném jazyce, tak jsou si ti lidé trochu bližší. Pak samozřejmě někteří závodníci spolu závodí víc, takže nějaká hranice tam je, ale reprezentujeme jeden tým, takže se vždycky budu snažit, aby ta hranice byla co nejmenší a fungovali jsme jako jeden tým. Jinak jako národy jsme si dost podobní, možná Poláci drží lehce víc při sobě, ale je to také ovlivněno tím, že spolu jezdí dlouhé roky už od Mazowsze. 

Pokud vím, jsi společně s Norbertem Banaszekem jedním ze dvou kapitánů týmu. Je to „funkce“ převážně nebo dokonce čistě formální?

Neřekl bych, že je to formální funkce. Je to o tom, že jsme s Norbym jedni z nejzkušenějších závodníků a jsme takoví prostředníci mezi vedením a závodníky. A pak samozřejmě v závodech jsme často ti, kteří komunikují taktiku s DS (pozn. directeur sportif) nebo sami rozhodnou o tom, co budeme dělat. Myslím, že pro tým je to důležitá funkce, a pokud chce mít někdo úspěšný tým, tak takové závodníky v něm musí mít. Vidíme to i ve velkých týmech, kde to funguje na podobném principu.

6. září, 4. etapa Okolo jižních Čech (2.2), 4. místo, vítěz Barnabás Vas (Team United Shipping)

Jsou lidé, kteří se dlouhodobě pohybovali a pohybují v cyklistickém prostředí a to včetně nejvyšší úrovně, kteří tvrdí, že ATT je aktuálně nejlepší conti tým na světě. Nejspíš nemají na mysli jen výsledky. Není to tvrzení příliš přehnané? Zvlášť když podle UCI bodů letos ani nejlepší na světě ATT nebude.

Dá se na to koukat z různých úhlů pohledu, ale loni jsme vyhráli světový ranking i počet vítězství, takže jsme nejlepší byli. Letos je to sice o malinko horší, ale pořád patříme ke špičce na světě. Musíme brát v potaz, že konkurence roste i v kontinentálních týmech, takže není jednoduché se držet na špičce. Ale nejen díky výsledkům patříme ke špičce, i zázemím se můžeme rovnat s těmi nejlepšími.

V listopadu máte na programu dvě domácí soustředění v Jeseníkách a Krkonoších a v prosinci předpokládám první Španělsko. Kolotoč se točí neúprosně dál. Chystáš se se sádrou a přítelkyní do teplých krajin?

Bohužel mi teď úraz trochu narušil plány na podzim, nevím ještě přesný plán rekonvalescence, takže uvidíme, jak se to bude vyvíjet, ale rádi bychom někam na chvilku vyjeli. Ale určitě teď budu chtít strávit kvalitní čas s přítelkyní a odpočinout si. Určitě vyrazíme na dostihy a nějaké výlety a aktivity tady po Česku a uvidíme, zda-li vyjde i to zahraničí někde.

19. září, 4. etapa Okolo Slovenska (2.1), 7. místo (3. z hlavní skupiny za Paulem Magnierem, Soudal Quick-Step, a Matteo Milanem, Groupama - FDJ United), vítěz Erik Fetter (Team United Shipping)

Vím, že ti fandí a minimálně morálně podporují oba rodiče a přítelkyně, musí to být asi silný stimul pro pohodu, tolik důležitou pro sportovní výkon?

Jsou pro mě obrovskou podporou celá rodina. A jsem moc vděčný za to, že je mám a že mě podporují. Přítelkyně mi dodává pohodu každý den, ať se daří nebo ne, a to je dneska ve sportu, kde obrovskou roli hraje psychika, extrémně důležité. Rodiče mě zas podporují celou kariéru od mých začátků a i zbytek rodiny mě podporuje, takže za to jim moc děkuju.

Baví tě ještě cyklistika jako „za mlada“, nebo už to má jiný rozměr?

Baví a jak. Možná ještě víc, než mě bavila za mlada. S věkem si vážím každého dne, kdy můžu dělat cyklistiku víc a víc. A taky proto ještě rozhodně nehodlám končit.

Celkový vítěz seriálu Visegrad 4 GP (5. CZE, 2. POL, 6. HUN, 20. SVK)