Jednadvacetiletá Isabella Holmgren patří k nejzářivějším talentům kanadské cyklistiky. Své kvality ukázala také na domácím mistrovství světa v Montréalu, kde až do posledních metrů bojovala o titul v závodě žen do 23 let. Nakonec nestačila pouze na fantastickou Viktórii Chladoňovou a získala stříbro.

RoadCycling.cz dostal možnost vyzpovídat účastnici Tour de France Femmes a Gira d’Italia ještě před jejím velkým dnem.

„Bydlely jsme teď v Bromontu, takže jsem v Montréalu jen chvíli. Jsem ale moc ráda, že jsem zpátky doma v Kanadě a vidím známé tváře a známá místa,“ usmívá se Isabella. 

Rodačka z Oro-Medonte v Ontariu si pochvalovala také načasování domácího světového šampionátu. Po dlouhé sezóně strávené převážně v Evropě pro ni znamená návrat do Kanady vítanou změnu.

„Myslím, že je skvělé mít závod doma, zvlášť ke konci sezóny, kdy už se těšíte, že znovu uvidíte rodinu a přátele. Navíc je teď v Kanadě opravdu krásné období roku, protože s příchodem podzimu mění listy barvu. Jsem prostě ráda, že jsem tady,“ podotýká závodnice Lidl-Trek. 

V jeho barvách závodí Isabella společně se svým dvojčetem Avou od roku 2024. Do americké sestavy tehdy obě zamířily z Grouwels-Watersley.

„Mám to v týmu opravdu ráda. Připadá mi to jako rodina a zároveň mají velké pochopení pro horská kola. Mně i sestře dovolují kombinovat obě disciplíny, což se mi opravdu líbí,“ říká cyklistka, která v cross-country horských kol reprezentovala Kanadu také na olympijských hrách v Paříži, kde obsadila 17. místo. 

Cyklistiku mají v rodině

Všestrannost a především cyklistiku mají dvojčata Holmgren prakticky v krvi. Jejich rodiče Rob a Lisa sami závodili na horských kolech a k cyklistice přivedli také své děti.

Isabella začala jezdit na horském kole už ve čtyřech letech a závodit v devíti. Jejich starší bratr Gunnar se rovněž dostal na nejvyšší úroveň a reprezentoval Kanadu na olympijských hrách. 

„Rodiče nám nechali na výběr, jestli v tom chceme pokračovat. Závodění nás ale opravdu bavilo a postupně jsme začaly závodit mezinárodně ve všech třech disciplínách,“ vzpomíná Isabella.

Že se rozhodla správně, začala naplno dokazovat už velmi brzy. V roce 2024 ještě sbírala zkušenosti mezi světovou silniční elitou, o rok později už slavila první profesionální vítězství. Na španělské jednorázovce Durango-Durango Emakumeen Saria zaútočila deset kilometrů před cílem a dojela si sólově pro triumf před Évitou Muzic. 

„Mám ráda čisté utrpení“

V sezóně 2026 už Holmgren naplno pronikla mezi nejlepší vrchařky ženského pelotonu. Sedmá skončila celkově na Giro d’Italia Women, osmá na Tour de France Femmes, šestá na Lutych–Bastogne–Lutych a devátá na Valonském šípu.

Právě kopce jsou prostředím, ve kterém se cítí nejlépe. „Tenhle způsob závodění jsem si opravdu zamilovala. Prostě jedete tak tvrdě, jak jen dokážete, a v tu chvíli už tolik nezáleží na pozici,“ popisuje svou lásku k jízdě v horách a přidává výstižně: „Mám ráda prostě to čisté utrpení.“

Trpět musela také během letošní Tour de France Femmes. Pro Isabellu šlo o premiérovou účast na nejslavnějším ženském etapovém závodě. Přesto se dokázala prosadit mezi nejlepší a nakonec obsadila osmou příčku celkově.

„Hlavním cílem týmu na Tour bylo vyhrát etapu. Celkové pořadí bylo spíš druhotné, něco, co vyplynulo z toho, že jsme se snažily vyhrávat etapy,“ odvádí pozornost od vlastního výsledku k týmovému výkonu.

Tour byla její třetí Grand Tour. Předtím dvakrát absolvovala Giro d’Italia Women, přičemž už v roce 2025 na něm skončila sedmá celkově a letos stejný výsledek zopakovala.

„Grand Tours si opravdu užívám, takže jsem ráda, že jsem zatím mohla absolvovat tři. Líbí se mi tvrdé závodění den za dnem,“ prohlašuje mladá Kanaďanka.

Největší tlak si vytváří sama

Navzdory rychlému vzestupu podle Isabelly Lidl-Trek dbá na to, aby její vývoj neuspěchal. Sama přiznává, že větší nároky než tým na ni klade ona sama.

„Tým odvádí skvělou práci v tom, aby se ujistil, že se pořád učím. Myslím, že většina tlaku přichází ode mě samotné,“ říká. Když se jí vzápětí ptáme, zda je na sebe přísná, bez váhání odpovídá: „Řekla bych, že ano.“

Učit se přitom může od výrazně zkušenějších týmových kolegyň. Sama v rozhovoru zmiňuje především Australanku Amandu Spratt.

„Myslím, že jsem se toho hodně naučila od týmových kolegyň. Některé jsou opravdu zkušené, například Amanda Spratt, se kterou jsem absolvovala spoustu závodů. Ukázaly mi, jak se pohybovat v pelotonu, jak být trochu sebevědomější a jak se nebát riskovat,“ svěřuje se.

Velkou část roku ale musí Isabella trávit tisíce kilometrů od domova. Centrum ženské profesionální cyklistiky zůstává v Evropě a právě přítomnost sestry Avy jí podle jejích slov výrazně usnadňuje život mimo Kanadu.

„S Avou spolu bydlíme a trávíme spolu prakticky všechen čas kromě chvílí, kdy jsme každá na jiném závodě. To mi opravdu pomáhá cítit se víc jako doma. Také hodně telefonuji s rodiči a sourozenci,“ přibližuje novopečená vicemistryně světa do 23 let.

O den později už na domácím okruhu kolem Mont-Royal ukázala, proč se o ní mluví jako o jednom z největších talentů kanadské cyklistiky. Po 134 kilometrech a 2690 nastoupaných metrech zůstala v boji o duhový dres pouze s Chladoňovou. Slovenka ji nakonec ve finiši porazila, Holmgren ale získala historicky první kanadskou medaili ze silničního závodu žen do 23 let na mistrovství světa.