První díl Světového poháru v Táboře měli pod kontrolou jezdci nejsilnějšího současného týmu Pauwels Sauces - Bingoal. Nejlépe odstartoval belgický mistr Laurens Sweeck, ale poté udělal chybu na překážce, přepadl přes řídítka na hlavu a přišel o možnost bojovat o vítězství.

Poté se dopředu propracoval Michael Vanthourenhout a všem soupeřům ujel, zatímco evropský šampion Eli Iserbyt si ve stíhací skupině hlídal soupeře. Pro Pauwels Sauces - Bingoal to byla ideální situace, ale Iserbyt se nechtěl smířit s rolí loajálního týmového parťáka a sám se vydal Vanthourenhout sjíždět. Podařilo se mu to rychle, ale v samotném závěru byl Vanthourenhout silnější a po opakovaných útocích Iserbyta utrhl a dojel si pro vítězství. 

„Když mě Iserbyt dojel, tak mě to trochu zlomilo, ale nakonec to bylo asi moje štěstí, protože jsem si mohl trochu odpočinout a v závěru jsem cítil, že mi nějaké síly zbyly," řekl v cíli vítěz závodu. 

Iserbyt přiznal, že dnes vyhrál nejlepší. Už v sobotu v Kortrijku byl Vanthourenhout velmi silný, také vyrazil do dlouhého úniku a dokonce si vypracoval půlminutový náskok, ale defekt ho zastavil a uvolnil volnou cestu k vítězství právě Iserbytovi. Tentokrát měl Vanthourenhout více štěstí: „Michael by rozhodně nejlepší ve výjezdech. Zaslouženě vyhrál, byl nejlepší."

„Podařilo se mi ujet Toonu Aertsovi a ostatním, ale když jsem dojel dopředu, cítil jsem, že síly jsou pryč. Nebál jsme se, že bych dovezl soupeře k Michaelovi. Když máte za sebou díru, jedete nadoraz. A když to nefunguje, no tak zase zastavíte. Musel jsem to zkusit, dlužím to svému dresu mistra Evropy," dodává Iserbyt. 

Wout van Aert dojel v prvních dvou závodech v terénu na třetím místě. Rychlý závod v Kortrijku nebyl tak náročný jako ten táborský: „Celý závod jsme byl na limitu. Od startu jsem musel sjíždět, ale podařilo se mi to rychle. Nakonec jsem docela spokojený, dostal jsem se na pódium. Ale mám před sebou ještě hodně práce, když chci vyhrávat. Bylo to hodně na morálku, mám za sebou těžký den v práci."