Van Aert si letos splnil svůj největší cíl, když konečně vyhrál monumentální klasiku Paříž-Roubaix. Zdá se, že od tohoto triumfu závodí s mnohem větším klidem než v minulosti. Dvaatřicetiletý Belgičan pak přidal dalších sedm vítězství, včetně dvou etap na španělské Vueltě, a na mistrovství světa v Kanadě odjížděl plný sebevědomí.

Na mimořádně náročné trati v Montréalu však neuspěl. Dostal se sice do úniku s Mathieem van der Poelem, brzy se ale ukázalo, že tentokrát na nejlepší nestačí. Porážku přesto nenesl tak těžce. Hlavní cíl sezóny už měl splněný a úspěch na Roubaix pro něj znamenal víc než cokoli dalšího.

Poté si mohl dopřát zasloužený odpočinek. „Po mistrovství světa jsme s rodinou vyrazili na krásný road trip po Kalifornii. Moc jsem si dovolenou užil, takže mám teď dobrou náladu,“ říká Belgičan.

„Především jsem si odpočinul po psychické stránce, a to je nejdůležitější. Dělal jsem věci, které mě baví, a odvezl si spoustu krásných vzpomínek,“ pokračuje Van Aert. „Člověku ke štěstí stačí i obyčejné věci, hlavně čas strávený s rodinou a možnost věnovat se tomu, na čem opravdu záleží. Mám ale taky rád dobré jídlo a víno, na které si během sezóny musím dávat pozor.“

Po návratu z dovolené ho čekaly ještě povinnosti vůči sponzorům. Teď už by se však měl naplno pustit do tréninku, protože se brzy vrátí do závodního nasazení. „Jako každou zimu se zúčastním několika cyklokrosových závodů. Už se na to moc těším, ale zatím nemohu prozradit, kde a kdy začnu,“ vysvětluje. „Musíme vzít v úvahu všechny mé cíle pro rok 2027 a podle toho sestavit plán. Ještě to musím probrat s týmem a trenérem. Už se ale nemůžu dočkat, až se do toho pustím.“

Loni Van Aert během vánočního období stihl pouze šest závodů. V plánu jich měl víc, ale 2. ledna si při Zilvermeercrossu v Molu zlomil kotník a musel podstoupit operaci. Cyklokrosovou sezónu tak zakončil bez jediného vítězství, což se mu v dospělé kariéře stalo vůbec poprvé.

Flandry nade vše

Důležitější však bylo, že se ze zranění dokázal rychle zotavit a na jaře se vrátil do špičkové formy. V klasikářské sezóně znovu patřil mezi nejlepší a na velodromu v Roubaix porazil Tadeje Pogačara. Cyklokros už dnes bere především jako zábavu a zpestření přípravy. Hlavní prioritou zůstává silnice.

O svém největším cíli pro příští rok má jasno. „Můj hlavní cíl se určuje snadno. Rád bych vyhrál Kolem Flander, závod, o kterém dlouho sním a jehož vítězství mi v kariéře stále chybí. Na ten se budu dál soustředit, stejně jako na mistrovství světa. Jednou moje kariéra skončí, ale je dobré mít před sebou takové cíle. Pomáhá mi to udržovat se v kondici.“

„Za ty roky jsem o sobě zjistil ještě jednu věc, potřebuji mít před sebou nějaký cíl,“ dodává Van Aert. Tím vlastně vysvětluje, proč se rád pouští do závodění i v zimě, zatímco mnozí jeho kolegové a soupeři v té době pouze trénují v teple. „Když příliš dlouho nemám žádný cíl, byť jen menší, postupně ztrácím soustředění.“