Marly Grav Race má teprve čtyřletou historii, už se ale posunul nejmíň mezi nejoblíbenější gravelové akce. Letos jelo 1648 účastníků z 28 zemí. Tentokrát 46kilometrový okruh vedl klasickou „gravelovou“ mírně zvlněnou krajinou (převýšení 623 metrů) po polních a lesních, šotolinových a hliněných cestách malebné krajiny jižního Limburska hodně připomínající české terény. Však se po její části jelo i loňské mistrovsví světa s epicentrem v nedalekém Maastrichtu.
Ale samotný šestnáctitisícový Valkenburg s vrchem Caubergem je cyklistickou metropolí Nizozemska. Už pětkrát se tady konal světový šampionát na silnici, domov zde má Amstel Gold Race, startovala tu i Tour de France a pravidelně sem míří elitní cyklokrosaři. Právě tady získal Wout van Aert (Visma-Lease a Bike) svůj poslední duhový dres v roce 2018. Možná i proto, možná díky slušnému startovnému, se vydal na start i teď.
„Mám teď větší tréninkový prostor bez závodů na silnici, mám to tady rád, proč bych nevyjel,“ usmíval se ráno. A pak tedy vyrazil. Soupeři postupně odpadali, vydržela s ním pětice v čele s Florianem Vermeerschem (UAE Emirates-XRG) v gravelovém duhovém trikotu. Ten také tahal nejvíc. Niels Vandeputte (Alpecin-Premier Tech), dvojnásobný vítěz celé cyklokrosové Superprestige, se povětšinou vezl, Jonathan Vervenne a Pascal Eenkhorn (oba Soudal Quick-Step) se drželi zuby-nehty, Rick Ottema (EEV/VDK) visel na gumě.
Van Aert čekal na rozhodující úder. Soupeřům ho uštědřil ve stoupeání přesně 22,7 km před cílem. Jako by přesedl z lokálky do šinkanzenu… A v něm vydržel až k finiši v Shimano Experience Centru, kam si přivezl 44vteřinový náskok. Zbytek skupiny jel o druhé místo. Finiš měl nejlepší Vandeputte, zklamaný Vermeersch se proti plánu nechal nečekaně předjet i Ottemou a skončil čtvrtý.
„Užil jsem si to,“ vyprávěl Van Aert. „Zpočátku se jelo klidně, dokonce jsem si po půl hodince jízdy stihnul odskočit na záchod. Asi jsem vypil moc kafe… Pak to byla přirozená selekce, skupina vpředu se zmenšovala a s méně lidmi se jelo líp. Cílem bylo taky absolvovat den bez trablů, držet si tempo, ale neriskovat nějaký zbytečný pád. To vyšlo, tak jsem si v závěru mohl trošku přitlačit,“ říkal ještě. Od vítězství na Paříž-Roubaix před měsícem nezávodil. Před Tour de France má zatím v plánu jediný podnik – osmi etapový Tour Auvergne Rhone Alpes v červnu.
Z dalších známých tváří se ukázal třeba bývalý olympijský vítěz Greg Van Avermaet (30., -9:00). Češi chyběli, nejaktivnější gravelista na mezinárodní scéně Petr Vakoč má za sebou 360 km a osmé místo na prestižní Trace před dvěma týdny. Minulý víkend dojel Luboš Pelánek čtvrtý na World Series na Sardinii.
V Limbursku získala loni gravelový titul také Lorena Wiebes (SD Worx/Protime), která míří k ženskému Giru, startujícímu 30. května. A tak si podobně jako Van Aert pro radost střihla i Marly Grav. Taky dámy zbyly v šesti, trojice z AG Insurance Soudal a dvě z Canyon/DT Swiss. „Cítila jsem se v závěru mezi nimi jako v sendviči,“ usmívala se Wiebes. Ale razantním nástupem „full gas“ dala jasně najevo, kdože tady vládne. „Ze začátku jsme měla křeče, ale udržela jsem poker face, takže si toho nikdo snad nevšimnul,“ přiznala v cíli, kde se sháněla po flat-white kafi, které při časném ranním startu v 9 hodin nestihla. Druhá skončila Larissa Hartog (Canyon/DT Swiss) a třetí Ilse Pluimers (AG Insurance Soudal).
Gravel World Series má v letošním ročníku v nabídce 45 závodů včetně třeba 6. 6. polských Jakuszyc, nebo 1. 8. premiéry v Hlinsku na Českomoravské vysočině. Evropský šampionát se koná 15. 8. v Houffalize v Belgii, tam by se mohl objevit i Van Aert, který tady vyhrál v roce 2023. Naopak mistrovství světa 19. 9. v Nannupu v západní Austrálii se z jeho pohledu zdá nereálné.
Kompletní výsledky jsou na ProCyclingStats.com.
