Východní blok útočí

25.05.2021 | Libor Bartůněk, Foto: Sirotti

Východní blok útočí

Cyklisté z komunistické střední a východní Evropy měli dlouhou dobu dveře mezi profesionály zavřené. Občas ti „nahoře“ někoho na sklonku kariéry pustili do světa, ale ta největší esa na vrcholu sil závodila na svém písečku. Pro ně byl Závod Míru takovou Tour de France.

S politickými změnami po pádu železné opony přišla veliká změna i ve sportu. Najednou se otevřely dveře na západ a nejinak tomu bylo i v cyklistice. V roce 1990 se na startovce Tour de France objevilo patnáct jmen závodníků z východního bloku. A byly to velké hvězdy amatérské cyklistiky. Například olympijský vítěz ze Soulu Olaf Ludwig, trojnásobný vítěz Závodu Míru Uwe Ampler, skvělý sprintér Džamolidin Abdužaparov. Ač na ně někteří koukali skrz prsty, rozhodně nehráli druhé housle.

Z dvaadvaceti týmů na startu měla na své soupisce jezdce z NDR nebo SSSR čtveřice týmů. PDM Concorde podepsala Uwe Amplera a Uwe Raaba. Za Panasonic-Sportlife startoval Olaf Ludwig a Vjačeslav Jekimov a dres týmu Chateau d´Ax oblékali Mario Kummer a Jan Schur. Nejradikálněji k tomu přistoupil italský tým Alfa Lum, který přivezl na start „staré dámy“ rovnou devět cyklistů ze Sovětského svazu. Byl zde například Džamolidin Abdužaparov, Dimitrij Konyšev, Pjotr Ugrjumov nebo Ivan Ivanov.

V roce 1990 vyhrává potřetí Tour de France Američan Greg Lemond. Svoji rychlost a vytrvalost ukazuje Olaf Ludwig, který se ve třetí etapě obléká do zeleného trikotu vedoucího závodníka bodovací soutěže a doveze ho až do Paříže. Navíc k tomu přidá etapový triumf, když ovládne hromadný dojezd osmé etapy. A ještě jeden zářez si připíše se svým týmem Panasonic v týmové časovce, kterou vyhrají. A není jediný, kdo se takto skvěle předvede. V horské sedmnácté etapě vedoucí z Lourde do Pau přes velikány Col d´Aubisque a Col de Marie-Blanque získá pro Sovětský svaz první profesionální vítězství Dmitrij Konyšev, který ve finále etapy poráží Johana Bruyneela.

Olaf Ludwig, přezdívaný jako „Eddy Merckx východu“ přicházel jako olympijský vítěz ze Soulu, dvojnásobný šampion Závodu Míru, kde je i rekordmanem v počtu vyhraných etap, když se radoval v 38 případech! Mezi profesionály prošel týmy Panasonic a Telekom, kde ukončil svou kariéru v roce 1997. Byl to prototyp skvělého klasikáře s výborným sprintem. Na Tour de France vyhrál kromě zeleného trikotu i tři etapy. Je vítězem Amstel Gold Race, E3 Prijs Harelbeke. Celkově vyhrál 4 dny v Dunkerque a v roce 1992 ovládl celkové pořadí Světového poháru.  

Dalším dobrým klasikářem a sprintérem byl Uwe Raab, kterému se dařilo více na španělské Vueltě, kde v letech 1990 a 1991 ovládl bodovačku. Dost úspěšný byl i na kostkovaných klasikách, kde prokazoval svou odolnost. Prošel si týmy PDM a kariéru také ukončil Telekomu v roce 1995.

S vizitkou skvělého vrchaře a etapového jezdce přicházel mezi profesionály trojnásobný vítěz Závodu Míru a olympijský šampión v časovce družstev ze Soulu Uwe Ampler. Mezi profíky však na své amatérské úspěchy nenavázal a nejlépe dojel jedenáctý v celkovém pořadí Giro d´Italia v roce 1992. Na Závod Míru se později ještě vrátil a v roce 1998 v polském týmu Mróz vyhrál počtvrté. Jeho kariéru ukončil pozitivní dopingový nález.

Co do počtu výher byl z této generace nejúspěšnější Džamolidin Abdužaparov, kterému se pro svůj styl sprintování, kterým ohrožoval nejen soupeře, ale i sám sebe, přezdívalo „Teror z Taškentu“. Dokázal při sprintování tak rozkymácet své kolo do stran, že mu to přineslo mnoho vítězství, ale i pádů. Nezapomenutelný je jeho pád z Tour de France, kdy si sprintoval pro vítězství na Champs Élysées a sám sebe vytlačil do bariéry a hrozivě spadl. Abdužaparov je jedním ze tří závodníků spolu s E. Merckxem a L. Jalaberem, který ovládl bodovačku na všech třech Grand tours. Na Tour se mu to podařilo třikrát. Mezi profíky získal 53 výher, ale bohužel i jemu ukončil kariéru pozitivní dopingový nález.

Jako jeden z prvních se mezi profesionály zařadil Dmitrij Konyšev, který se přemístil do Itálie již v roce 1989. Hned v prvním roce dokázal vybojovat stříbrnou medaili na MS v Chambéry, kde nestačil pouze na Grega Lemonda. Konyšev se zapsal mezi vítěze etap na Giru, Tour i Vueltě, byl skvělým klasikářem. Mezi profíky vydržel do čtyřiceti let, když v roce 2006 ukončil kariéru. Poté přešel do role sportovního ředitele a šéfoval od vzniku až do rozpadu týmu Kaťuša. Nyní šéfuje Romanovi Kreuzigerovi a Mathiasovi Vackovi v týmu Gazprom-Rusvelo.

Změna politického klimatu v Evropě přinesla i zásadní změnu v cyklistickém pelotonu. Výkony čtrnácti borců z východního bloku v roce 1990 otevřely dveře dalším, mezi které se už zařadili i závodníci z Československa nebo Polska.

gallery

 



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste