Seixas se po náročné závodní sezóně, kterou ukončil vítězstvím na monumentu Kolem Lombardie, vydal do Singapuru na exhibiční kritérium, které pořádá společnost A.S.O., organizátor Tour de France. Zde po boku Isaaca del Tora a dalších hvězd mluvil s novináři o své přelomové sezóně a plánech na příští rok, kdy se od něj očekávají ještě větší úspěchy.

„Z hlediska výsledků byl můj posun velký, ale rozdíly ve výkonnosti mezi dobrým vrchařem a vrchařem světové úrovně jsou velmi malé. V televizi to není vidět, ale průměrná úroveň je mimořádně vyrovnaná a i malý krok vpřed může výsledky úplně změnit. Nevím, jak bude moje tělo reagovat ani o kolik se ještě dokážu zlepšit. Nezbývá než tvrdě trénovat a postupně sledovat svůj pokrok,“ říká upřímně.

Pořadatelé Tour by si nejvíce přáli, kdyby se Seixas postavil Pogačarovi na Tour de France a závod byl zajímavý až do posledních etap. Sám Seixas souhlasí s tím, že trať příštího ročníku je navržena tak, aby to Slovinec neměl snadné. Zároveň si však uvědomuje, že porazit ho nebude nikdy snadné. „Tadej je nejlepší cyklista na světě a možná nejlepší v historii. Etapy jsou náročné a liší se od těch z loňského roku, ale pořád je to Tour de France a ta bude vždy těžká,“ říká Francouz.

Všichni francouzští fanoušci cyklistiky si samozřejmě přejí vidět Seixase na startu Tour, ale on sám to nepotvrdil, protože ho nejvíce láká světový šampionát v Horním Savojsku. „Zatím nevím, co budu příští rok dělat ani jaký program pojedu. To, že jsem letos absolvoval Tour, mi nezaručuje start v příštím ročníku. Mistrovství světa je pro mě naprostou prioritou. Jede se velmi blízko mého domova i místa, kde žije moje rodina, takže je to jedinečná příležitost, na kterou se chci maximálně připravit,“ zdůrazňuje Francouz.

Očekávání veřejnosti jsou ohromná a Seixas je sám přiživuje. Před letošním světovým šampionátem tvrdil, že jeho jediným cílem je vítězství, a když to pak nevyšlo, považoval to za selhání. Může ho tlak brzdit? On sám si to nemyslí.

„Rád na sebe kladu vysoké nároky. Pomáhá mi to čelit výzvám a překonávat překážky. Potom mám pocit, že už je to za mnou a můžu se soustředit na něco jiného,“ vysvětluje mladý cyklista. „Vnější tlak necítím. Ten, který si vytvářím sám, je už dostatečně velký a náročný, takže se nenechávám ovlivňovat tím zvenčí. Cyklistika je sport, ve kterém se snažíte vyhrávat, ale ne vždy je to možné. Proto si musíte užívat každé vítězství, protože jsou to výjimečné okamžiky.“

Kostky a studium

Po vzoru Tadeje Pogačara od začátku své profesionální kariéry kombinuje etapové závody a klasiky. Dosáhnout Pogačarovy výkonnosti v dlouhých kopcích bude ještě poměrně náročné, ale v kratších výjezdech už je mu poměrně blízko. Proto se mu letos nejvíce dařilo na kopcovitých monumentech Lutych–Bastogne–Lutych a Kolem Lombardie. Vyzkouší si někdy i dlážděné klasiky, jako jsou Kolem Flander a Paříž–Roubaix?

„Mám moc rád závody na kostkách. Už v juniorech mě tento typ závodů bavil. Prozatím zůstanu u současného programu, ale až nasbírám více zkušeností a dosáhnu dalších cílů, rád bych zkusil štěstí na dlážděných závodech,“ nebrání se tomu.

Ve dvaceti letech je nejmladším závodníkem světové špičky a tomu odpovídají i jeho další zájmy. „Pořád jsem normální kluk. Největší změna nastala v profesním životě. Kvůli povinnostem, závazkům vůči týmu a různým akcím je pro mě nyní obtížnější skloubit cyklistiku se studiem na obchodní škole emlyon. Mám méně volného času a ten, který mi zbývá, věnuji výhradně rodině a přátelům.“

Se studiem přesto končit nechce, chce si nechat otevřené i jiné příležitosti. „Ale budoucnost se teprve ukáže,“ dodává.