169 km dlouhá etapa na závěr druhého týdne měla zvlněný profil a opět hektický úvod. Dostat se do dlouhého úniku totiž znamenalo být v závodě o etapové vítězství. Etapa začala pádem, do kterého se zapletli Julian Alaphilippe a Florian Lipowitz, zdržel se také Jonas Vingegaard. Tadej Pogačar chtěl na Vingegaarda a Lipowitze počkat, jenže závod byl v plném proudu a nebylo to možné.
Nedlouho poté se vytvořil velký únik čtrnácti jezdců, do kterého se dostali i špičkoví klasikáři Mathieu van der Poel, Wout van Aert a Tim Wellens. některé týmy však vpředu chyběly a snažily se tam dostat za každou cenu, takže tempo bylo stále velmi vysoké. Do první skupiny si doskočili Quinn Simmons a Michael Storer a v prvním stoupání se o to snažili i další jezdci.
Ve stoupání Soreze (6,3 km, 5,7 %) se vedoucí skupina zmenšila na osm jmen, ve složení Wellens, Campenaerts, Pokles, Mohorič, Carlos Rodriguez, Simmons, Storer a Lucenko. Později se sem vrátili také Leknessund, Barguil a Vlasov.
Jedenáctičlenná skupina se definitivně roztrhala v nejtěžším stoupání Pas du Sant (3 km, 9,2 %), kde opakovaně útočil Storer a udrželi s jeho jen Simmons, Campenaerts a Wellens. Se ztrátou 20 sekund jela druhá čtveřice - Rodriguez, Barguil, Lucenko a Vlasov. tyto dvě skupiny se nakonec spojily, jenže za vrcholem stoupání se stále ještě mírně stoupalo po úzké silnici a toho využil Wellens.
Mistr Belgie totiž dosud v úniku nepracoval a měl nejvíce ušetřených sil. Na jeho útok zareagoval Barguil, ale nedokázal se vrátit do háku. Ani Simmons neměl dostatečnou výbušnost a výkonnost, aby Wellense dojel. Ten tak začal velmi rychle nabírat náskok a v klesavé závěru etapy ujel nejbližším soupeřům o téměř minutu a půl.
Získal svoje první etapové vítězství na Tour de France a stale se 113. závodníkem v historii, který vyhrál etapy na všech třech Grand Tours.
„Je to opravdu výjimečné vítězství,“ řekl Wellens po dojezdu. „Myslím, že Tour de France zná každý. Každý ji chce jet, ale ne každý na ni může vyhrát. Mně se to teď podařilo. Cítil jsem se opravdu hodně dobře. Už dříve jsme v týmu žertovali, že se s Nilsem (Polittem, pozn. red.) utkáme o vítězství.“
„Ve stoupáních to dnes vybuchlo, ale cítil jsem se tam dobře. Věděl jsem, že pokud chci mít šanci na vítězství v etapě, musím jet sólo, a vybral jsem si svou chvíli právě včas,“ vysvětluje své rozhodnutí odjet daleko před cílem.
„Své etapové vítězství bych okamžitě vyměnil za žlutý dres pro Tadeje v Paříži. Ale samozřejmě, moje trilogie je kompletní a budu to slavit. Chtěl jsem projet cílem s velkým náskokem, abych mohl zvednout kolo nad hlavu, ale zapomněl jsem na to,“ smál se Belgičan.
Pro druhé místo si dojel další Belgičan Campenaerts, také sólo. Třetí skončil Alaphilippe ve spurtu skupiny a radoval se, jako kdyby ji vyhrál. Nefungovala mu totiž po pádu vysílačka a neměl přesné informace o závodě. V celkovém pořadí se toho moc nezměnilo, jenom Carlos Rodriguez si díky účasti v dlouhém úniku polepšil z desátého místa na deváté před Bena Healyho.
