„Samozřejmě jsem z dneška zklamaný,“ netajil se český národní šampion po dojezdu Omloopu. „Všechno šlo perfektně až do Molenbergu. Tam se to začalo ubírat jiným směrem, než jsem chtěl.“

Před Molenbergem vytáhl Vacka do popředí pelotonu Søren Kragh Andersen, a Vacek tak najížděl do úzkého dlážděného stoupání mezi prvními z hlavního pole, hned vedle Mathieua van der Poela. Jenže v zatáčce uklouzlo přední kolo Ricku Pluimersovi, který těsně před Vackem spadl, a lídr Lidl–Treku musel výrazně zpomalit. „Byl tam ten pád, kterému jsem se jen tak tak vyhnul, a musel jsem se znovu rozjíždět téměř z nuly,“ vzpomíná.

Pluimersovi se musel vyhnout také Van der Poel, jenže dokázal znovu akcelerovat do vysoké rychlosti a dojel útočícího Floriana Vermeersche. Vacek zůstal ve skupině za nimi, ale stále existovala šance zareagovat. „Nahoře měli Van der Poel s Vermeerschem malý náskok, který se dal bez problémů docvaknout, a chtěl jsem tam naskočit s Timem van Dijkem. Chtěl jsem s ním dojet dopředu k těm dvěma. Jenže jeden z jeho týmových kolegů mě natlačil nalevo do škarpy a já jsem tam píchnul. Prorazil jsem přední kolo a tím pro mě závod skončil,“ litoval Vacek.

Snažil se zůstat pozitivní, ale nebylo to pro něj jednoduché. „Bohužel, byla to smůla, ale nedá se nic dělat, jede se dál. Forma je dobrá, cítil jsem se dobře, ale tahle smůla… Je to na hovno.“ V závodě pokračoval, ale s velkou ztrátou po výměně kola. Do cíle dorazil se ztrátou téměř deseti minut. 

„Jsem zklamaný, ale musím to nějak překousnout,“ dodal Vacek, který nedělní klasiku Kuurne–Brusel–Kuurne vynechá a do závodního nasazení se vrátí příští neděli v úvodní etapě Paříž–Nice.