Silný vítr a teplota jen těsně nad nulou. Úvodní závod Českého poháru Velká Bíteš-Brno-Velká Bíteš naplnil svoji pověst těžké jarní klasiky, v níž si cyklisté šáhnou až na dno fyzických i psychických sil. Nejlépe si nakonec se 165 kilometry dlouhou jednorázovkou poradil Martin Voltr z týmu ATT Investments, který tak vládne legendárnímu závodu čtvrtý rok v řadě.
„Ze začátku to bylo takové nervózní. Odjeli jsme ve čtyřech lidech, ale bylo to ještě daleko a skupina byla slabší. Hned za prvním průjezdem Zastávkou se ale vytvořila větší skupina asi devíti závodníků a tam už jsme jeli naplno,“ popsal vítěz závodu Martin Voltr.
Samotný závěr klasiky byl podle něj o morální síle. „V posledních okruzích jsme jeli opravdu doraz. Už jsem se ani nemohl zvednout ze sedla. Od poslední zatáčky jsme jeli s Danem vedle sebe a bylo to spíš o hrubé síle,“ dodal.
Hektický začátek a silný únik
Závod se od startu jel ve velmi vysokém tempu a peloton byl dlouho neklidný. Útoky přicházely prakticky neustále a skupina se několikrát trhala a znovu sjížděla.
Nakonec se při vjezdu na druhý ze tří rozdílných okruhů vytvořila silná vedoucí skupina. Z ní se následně rozhodlo i o vítězi závodu.
„Ze začátku to bylo hodně hektické. Odjel tam únik, potom se to sjelo v Brně, ale pořád se někdo snažil znovu nastoupit. Někde za Zastávkou se nám podařilo odjet ve větší skupině a ta pak jela prakticky celý závod,“ popsal průběh závodu Patrik Toman z týmu Kasper crypto4me.
Jednadvacetiletý cyklista zaznamenal v závodě až jednasedmdesátou příčku. Díky své aktivitě v průběhu klasiky ale vybojoval vítězství ve vrchařské soutěži. Prapor hradecké sestavy ve výsledkové listině držel nejvýše Matěj Zahálka, který dojel na šestém místě. „Samozřejmě jsme chtěli vyhrát. Bohužel nám to ale dnes nevyšlo,“ řekl Toman.
V úniku se spolupracovalo jen chvílemi
Závodníci v čelní skupině si však podle Tomana ne vždy ochotně pomáhali. „V pelotonu to bylo hodně ostré a v úniku to někdy nebylo ideální. Hodně lidí nechtělo střídat, takže jsme se chvílemi točili třeba jen ve třech lidech. Pak se to zase rozjelo všemi,“ popsal.
Zájem o spolupráci nejevil ani Václav Ježek, který se dlouhou dobu pohyboval na samém čele závodu s Voltrem, Budzinskim a Turkem. „Moc se nám nelíbilo, že nechtěl střídat, takže jsme měli v úniku i menší výměnu názorů,“ zmínil vítězný Martin Voltr.
Turek musel „hasit požár“
Jedním z hlavních aktérů dne byl Daniel Turek z týmu Fany Gastro Integray L27. Obhájce loňského vítězství nakonec obsadil druhé místo po těsném finiši na cílovou pásku na Masarykově náměstí ve Velké Bíteši.
„Kdyby mi někdo před startem řekl, že budu druhý, bral bych to všema deseti,“ řekl po závodě.
Klíčový moment podle něj přišel ve chvíli, kdy vznikl únik bez jeho týmu: „Vznikl tam únik, ve kterém jsme nebyli, takže jsme měli takový požár na střeše. Museli jsme to sjet a stálo mě to hodně sil.“
Rozhodující nástup přišel na známém místě na trati. „Nad Zastávkou jsem už jednou odjel – tehdy s Michaelem Kukrlem v dešti a zimě. Dneska to bylo podobné, jen bez vody. Znovu jsme tam nastoupili a postupně se vytvořila silná skupina,“ dodal.
Poslední stovky metrů závodu pak podle slov zkušeného třiatřicetiletého závodníka z Lanškrouna byly hodně náročné.
„Myslím, že poslední zatáčku před nájezdem na náměstí jsem projel o něco lépe, ale nakonec to o kousek nestačilo. Martin si vítězství rozhodně zaslouží,“ prohlásil Turek.
