Jedno kolo na 77 km (s převýšením 1323 m) se započítávalo do série RoadRace. Dvě kola, tedy 144 km (tudíž s převýšením 2646 m) do RoadMarathonu. S ještě necelou stovkou účastníků Road Stage Rally, jednoho okruhu s měřenými pouze vrchařskými segmenty Hanička a Šerlich, se tady potkalo téměř šest stovek závodníků. Šlapalo se z Deštného k Rychnovu pak zpět přes Rokytnici, Orlické Záhoří a Šerlich jako loni.
„Máme jen pozitivní zpětnou vazbu. UCI peloton je už samozřejmě dravější a má tam i rozhodčí. Pár pomalejších závodníků se dojelo o kolo a odstavilo, aby se zabránilo nebezpečí ve sjezdu. Okruh je sice dlouhý, ale rozdíl ve výkonnosti nastává pochopitelně obrovský. Na zadních pozicích už se dá na chvilku počkat a pak dojet v klidu, to je podle nás nejlepší řešení,“ ohlíží se ředitel závodu Ondřej Rybín. Díky přízni počasí na rozdíl od loňska se podařila také příjemná sešlost v partnerském Amenity resortu už v pátek před startem. A vyvedla se i after párty. Už jste někde viděli víc jak stovku cyklistů kalit po závodě víc než do dvou do rána?
Dlouhou 144ku vyhrál Jan Brňák (LawiStars/Giant), král Pekel Severu, za 4:19:15. „Nebylo to jednoduchý, ale taky to nebylo z nejtěžších. Závod dělají závodníci, jak se říká. Všichni si mě hlídali a nějak se mi nepodařilo ujet, takže jsem to už později nezkoušel. Ogriloval jsem si kluky jen lehce v kopcích, kde jsem se cítil nejsilněji. Na Haničce to ani odjet nešlo, háky byly silné a rozdíly mezi námi nevelké. Skupinka se tam za mnou položila, Martin (Šrajer) to tahá za sebou jako lokomotiva,“ vyprávěl.
„Přijel jsem až na tu rampu pod Šerlich, založil a nechal tam chvíli všechno. Nahoře jsem měl asi dvacet vteřin, nemusel jsem riskovat, protože snad jezdím z kopce slušně. V prvním kole jsem viděl pád přes svodidla, to jsem tedy nechtěl… Ve sjezdu jsem to tedy udržel, to se povedlo podle plánu, už asi vím, jak na to,“ doplnil severočeský cyklista, který ukazuje dobrou formu před Krakonošem a s týmem chce též obhájit další týden triumf na nové trati kopcovité L´Etape na Slapech, kterou už si poctivě najel.
Martin Šrajer (CykloTrener TOS Varnsdorf) zůstal spokojený 1,5 vteřin za ním druhý. „Tajně jsem doufal, že bych i mohl vyhrát,“ zasnil se. „Ale porazit Honzu ve spurtu je téměř nemožný. Moc dojezdů do cíle z kopce se asi taky nenajde… Samotný závod byl spíš vyčkávací. Vydržela velká skupina, nejelo se extra tempo, kopce tady máte spíš hákové. Čekalo se až na Šerlich, kde Honza nastoupil hodně agresívně, ani se tím netajil už předem. Udělal díru a z kopce to sjet nešlo,“ popsal svůj zážitek. „Pořadatelé udělali progres, byl to po všech stránkách moc hezký závod,“ ocenil ještě.
Třetí skončil za nimi Lukáš Vencl (Cycli.cz, -26). Čtvrtý pak Joshua Davies z domácího týmu Rafkarna Idea (-32), který zapsal letos po nemoci první úspěšný výsledek.
Dvě statečné ženy dojely podobně: Klára Humpolíková (Cycle Community Brno) 5:34:43 a Kristýna Hradiská (001 team) za 5:44:58. Prvně jmenovaná se i díky šestému místu na Mamutovi vyhoupla do čela průběžného pořadí RoadMarathonu.
Na kratší jednookruhovou Road Stage 77, součástí série RoadRace, vyrazilo víc než dvojnásobek účastníků než na delší - 281. Vyhrál Petr Pavlišen (CTW) za 2:12:21, vedoucí muž průběžného pořadí RoadRace. Za ním se spurtovalo o pódium v pořadí Tomáš Hlavatý (BB.com Devcity, -25), Tomáš Zikmund (Here to win) a čtvrtý Martin Krsička (oba -26). Na 72. místě dojel v 58 letech ve své orlické premiéře Ján Svorada (-21:45), vítěz tří etap Tour de France včetně finále na Champs-Elysées.
Křest si odbyl také ambasador celého letošního RoadCupu, bývalý elitní cyklokrosař Radomír Šimůnek. Ve výsledcích ho najdete 188. za 3 hodiny a 4 minuty. „Byla to nádhera, trpěl jsem jako zvíře,“ hodnotil pozitivně. „Poslední kopec na Šerlich, to vážně stálo za to. Jednou jsem tam někomu pomáhal s křečemi… Chystal jsem se, ale poslední měsíc jsem moc nenajezdil, pořád jsem byl někde v trapu. Líbila se mi krásná příroda, super organizovaný závod, a hlavně ten mix profíků a elity. Přijeli půl hodiny za mnou, ale měli dva okruhy… Chtěl jsem jet s Háčou, ale on pořád stavěl na kafíčka,“ prásknul pak další známou tvář. Martin Hačecký, bývalý přední cyklista, nyní komentátor Eurosportu, tak vydržel na trati ještě téměř o hodinu déle, skoro až do konce...
Mezi ženami rozhodl fotofiniš, časomíra ukázala oběma na pásce 2:20:24. „V prvním kopci dolů jsem Janě ujela, ale spadlo to a najednou ji vidím kousek za sebou. Na Šerlich jsem získala trochu náskok, ale ve sjezdu jsem zaváhala a málem vyletěla z trati. Nakonec to vyšlo,“ komentovala Denisa Slámová (Torelli).
Číslo si oblékla po víc než dvou měsících bez kola. „Taky mě bolí i zadek,“ přiznala. „Jsem na úplném začátku návratu. Po spoustě vyšetření, kdy se mi ukázalo, že jsem byla totálně vyčerpaná z přetrénovanosti. Mám teď maximálku o třicet nižší než dřív, nemůžu se dostat výš. Pořád jsem byla za hranou, tělo si řeklo dost. Teď musím najezdit obecnou vytrvalost a teprve potom zase začít intenzity. Jsem pod kontrolou, doktoři říkají, že mám klidně závodit. Takže budu. Pojedu, co půjde, a chci zkusit i mistrák,“ vykládala.
Jana Milec Jiřincová (AC Sparta Praha) tak zůstala druhá a užila jen výhru ve své věkové kategorii. „Vyrážela jsem hodně zezadu a hned prvních dvanáct kilometrů z kopce bylo docela nebezpečných. Denisa mi odjela a najednou ji vidím před sebou. Do kopce mi zase odjela, ale ve sjezdu mě dotáhla s nějakým klukem a na pásce jsme dojely spolu. Nějak jsem to doplachtila, měla jsem kadenci snad 130…,“ přidala vlastní pohled. A proč se nevydala na delší trasu? „Manžel mě tam chtěl poslat, ale nemám tolik najeto, asi bych se trápila. Ty nejtěžší kopce nahoru jsou až na konci, taky se mi nechtělo jet dvakrát stejný okruh,“ vysvětlila. Třetí za nimi dojela sedm minut Daniela Kévalová.
