Po v podstatě sedmi sprinterských etapách vrcholil etapák Okolo Británie etapou, v níž sprinteři neměli mít šanci. Zato ve stoupáních zdatní klasikáři, jakým je v první řadě Wout van Aert, případně vrchaři, ano.

Závodníky totiž čekalo na 167 km přes 2,5 tisíce výškových metrů. Což by pro profesionály nebylo zas nic tak převratného, kdyby naprostá většina výškových metrů nebyla koncentrována do druhé poloviny trasy. A zvláště dvojí přejezd 1,7 km dlouhého stoupání s průměrným sklonem přes 8 % a s prostřední částí ke 14 % měl mít rozhodující vliv na výsledky nejen v etapě, ale i na celkové pořadí, jemuž před etapou o pouhé 3 vteřiny před desítkou dalších jezdců vévodil právě Wout van Aert z Jumbo-Visma.

Bezprostředně po startu to opakovaně na Jumbo-Visma zkusili jejich úhlavní soupeři z Q36.5 (Donovan), dsm-firmenich (Leijsne) a Uno-X (Dversnes). Těm ale dovoleno ujet nebylo. Zato šestici jezdců z druhořadých týmů, mezi nimiž byl výjimkou Van Uden z DSM, ano. Byli mezi nimi i chroničtí únikáři Stockman (TDT) a Fouché (Bolton), jedoucí v dresu nejlepšího vrchaře. Jumbo ale nebylo jediné, které v deštivé etapě tahalo. Zapojilo se i Uno-X a Movistar.

83 km před cílem po absolvování první vrchařské prémie byl závod přerušen kvůli nehodě na trase, která neměl se závodem nic společného. Následně nechali rozhodčí cyklisty krátkou část trasy přesunout v nezávodním tempu.

Kolem mety 50 km do cíle při nájezdu na druhou vrchařskou jedničku začali být aktivní jezdci Ineosu. Když už neměli Pidcocka, který nenastoupil do předešlé etapy, připravovali půdu pro Carlose Rodrígueze. A tomu se také podařilo poté, co byli dostiženi poslední muži z původního úniku, společně se Stephenem Williamsem z britské reprezentace, jinak jezdce týmu Israele, odjet.

Teprve 13 km před cílem při stoupání na předposlední kopec, se k nim na dohled přiblížila zhruba patnáctka jezdců, kde byl i průběžný lídr Van Aert. Vrchol už přejel osamoceně Rodríguez. Za ním pochopitelně nejvíc práce zůstávalo na Van Aertovi.

I proto Španěl dokázal náskok uhájit až do cíle. Van Aert i přes obrovské množství práce, kterou musel odvádět, byl ve spurtu 4členné skupiny, která dorazila pouhých 11 vteřin za vítězem, nejlepší. S ním přijeli společně do cíle Johannessen (Uno-X), Howson (Q36.5) a Shefield (Ineos) a právě v takovém pořadí se seřadili za belgickým supermanem v konečném pořadí.

Bodovačku vyhrál Kooij (Jumbo-Visma), vrchaře Fouché (Bolton) a mladíky Shefield. V týmech bylo nejlepší Q36.5.

"Byl to opravdu těžký den," řekl Van Aert v bleskovém rozhovoru. "Musím poděkovat všem svým spolujezdcům za celý týden, ale hlavně dnes. INEOS Grenadiers to odstartovali více než padesát kilometrů od cíle. Musel jsem nechat ujet Carlose Rodrígueze a chvíli jsem se bál, že nebude možné vyhrát klasifikaci, protože jsem byl izolovaný."

Naštěstí se Steven Kruijswijk a Nathan Van Hooydonck vrátili a odvedli kus tvrdé práce. "Zachránili mě. Ve sluchátku jsem slyšel, že nejsou daleko, tak se mi podařilo zůstat v klidu. Udělali jsme si přehled o situaci a pak jsme viděli, že všechno je ještě možné. Hlavně proto, že vepředu byli samí vrchaři. Věděl jsem, že na rovinaté části směrem k cílovému okruhu to budou mít těžké. Do závěru etapy jsem nešel s cílem získat etapové vítězství, ale zajistit si vítězství celkové. Naštěstí se mi to povedlo."