Pidcockova sebedůvěra se zvětšila na poslední Vueltě, kde dokázal dojet na třetím místě celkového pořadí. „Všechno, čeho jsem ve své kariéře dosáhl, jsem si vždycky nejdřív představil, než jsem to skutečně dokázal. Nikdy jsem nic neudělal z ničeho nic, jako mávnutím kouzelného proutku,“ vysvětluje v rozhovoru pro britský deník Guardian.

„Takže díky tomuto odrazovému můstku vím, že se můžu znovu dostat na pódium. Neříkám, že mám právě teď schopnosti porazit Tadeje, Seixase a Vingegaarda. Ale za správných okolností si dokážu představit, že se to stane. A za správných okolností můžu vyhrát Grand Tour.“

Prvním krokem bude dokončit Tour de France v první desítce celkového pořadí a vyhnout se velkým propadům ve výkonnosti v průběhu tří týdnů. A také udržet pozornost v dlouhém závodě a neudělat zbytečné chyby. „Grand Tours mě sice nijak zvlášť nevzrušují, ale je to velká věc,“ ujasňuje svůj přístup. „Pokud se mi podaří vyhrát některou Grand Tour, bude to největší úspěch mé kariéry, protože pro mě je těžké udržet soustředění po celé tři týdny.“

Pět olympijských her a šmitec

Pidcock byl vždy velmi výbušným závodníkem, který se nejlépe hodí do těžkých kopcovitých klasik, jenže ve skutečnosti ještě žádný opravdu velký jednorázový závod nevyhrál. A to chce napravit. „Chci vyhrát silniční mistrovství světa. Pak budu mít na kontě vítězství ve všech třech disciplínách (už je světovým šampionem na horských kolech a v cyklokrosu, pozn. red.). A vlastně bych chtěl vyhrát i na gravelovém mistrovství světa, ale pokud se to nikdy nestane, nijak mě to netrápí.“

„A chci vyhrát některý monument. A rozhodně se pokusím získat tři olympijské medaile. Mým cílem je ukončit kariéru po pěti olympijských hrách, takže po olympiádě v roce 2036 skončím,“ pokračuje ve výčtu.

V současnosti je nejlepším bikerem světa, na horských kolech už získal dvě zlaté olympijské medaile, byl mistrem světa i Evropy a vyhrál dosud devět dílů Světového poháru. Posbírat víc úspěchů na silnici je proto logický další krok.

Pogačar je démon

V monumentech se mu tolik nedaří, na pódiu stál zatím pouze dvakrát. V roce 2023 skončil druhý na Lutych–Bastogne–Lutych, ale daleko za Remcem Evenepoelem. Nejblíž vítězství byl letos, když na Milán–Sanremo svedl těsný, ale neúspěšný souboj s Tadejem Pogačarem. „Na Poggiu, když jsem se snažil držet krok po jeho útoku, to bylo, jako bych závodil se zombie,“ vzpomíná Pidcock. „Byl celý bílý, měl bílý dres, roztrhané bílé kraťasy, na sobě krev. Je to démon. Bylo to neuvěřitelné.“

„Spadl, a přesto v závodě ujel všem kromě mě. A do cíle jsme vjeli ve sprintu o vítězství. Samozřejmě mě hodně mrzí, jak těsné to bylo. Upřímně řečeno, po tomhle k němu chovám obrovský respekt. Mohl to klidně zabalit. Ale zvedl se. A přesto ten závod vyhrál. To bylo opravdu neuvěřitelné,“ vysekl Pogačarovi poklonu.

Po Sanremu měl v plánu zazářit na ardenských klasikách, jenže těžký pád na Okolo Katalánska vše zkazil. V Ardenách neuspěl, ale nyní už je zcela v pořádku, jak dokázal vítězstvím ve Světovém poháru v Novém Městě na Moravě. „Měl jsem docela dlouhou pauzu, v podstatě devět dní, kdy jsem nedělal vůbec nic, což si nedopřávám ani po sezóně. Ale na kole jsem se vlastně cítil hned dobře. Říkal jsem si: ‚Dobře, pojďme závodit. Proč ne?‘ A upřímně řečeno, je to docela odvážné, protože jsem v centru pozornosti. Pokud nebudu dobrý, trochu se ztrapním. Lidé ode mě očekávají, že podám dobrý výkon.“

A očekávají ho také na červnových závodech. Pidcock si po Lutychu odskočil na chvíli na horské kolo, ale jinak musí vše směřovat k Tour de France, proto pojede už 14. června GP Gippingen a o tři dny později zahájí Okolo Švýcarska. A poté už je na řadě Tour.