„Myslím, že je to výsledek, v který jsme doufali a o který jsme usilovali,“ řekl Evenepoel po závodě. „Nakonec mohu být s průběhem závodu i s výsledkem jen spokojený.“

Olympijský vítěz neměl žádný problém s pozicí v pelotonu, bez problémů si hlídal čelo balíku a celý tým Red Bull-Bora-Hansgrohe na tom měl zásluhu. „Měli jsme tři velmi důležité body, Eikenberg, Molenberg a Berg Ten Houte. Tam jsme opravdu chtěli být mezi prvními deseti a to se nám také podařilo. Před Berg Ten Houte jsme se už nemuseli tlačit dopředu, protože peloton už se zmenšil. Závod tam vlastně už byl rozhodnutý. Mohu jen poděkovat svým týmovým kolegům, že mě všude doprovázeli. Je to obrovský luxus, moci takhle závodit ve velké klasice,“ pochvaloval si.

Rozhodl Paterberg

Evenepoel měl v elitní skupině k ruce Tim van Dijkea a Gianni Vermeersche, ale když skupina najela na druhý Oude Kwaremont, už si to musel Belgičan řešit sám, v závodě s Tadej Pogačarem mu nikdo pomoci nemohl. V druhém průjezdu Oude Kwaremontu dokázal ještě zacelit mezeru za Pogačarem a Mathieu van der Poelem, ale na Paterbergu už to nešlo. „Při prvním průjezdu Oude Kwaremontu jsem měl pocit, že to ještě jde, ale pak přišla spousta krátkých stoupání za sebou. Náročnost Kwaremontu mi ale vyhovovala. Paterberg byl velmi krátký a výbušný, v sedle. V tom asi ještě trochu zaostávám za Mathieum a Tadejem. To je asi jediná lekce, kterou si z toho odnáším.“

Za Paterbergem si Evenepoel prožil muka, sám se snažil stáhnout dvojici před sebou. Několikrát ztrácel jen pět sekund, jenže Pogačar nedovolil, aby se vrátil do hry. „Když se do čela dostal Tadej, zase trochu zrychlili. Když se do čela dostal Mathieu, možná mě záměrně nechal trochu stáhnout. Opravdu jsem doufal, že se mi podaří dotáhnout. Pak by to pro mě byl jiný závěr. Pak bych si mohl odpočinout nohy na výbušný nástup. Ale takto jsem musel jet nadoraz pořád. To je před těmi posledními stoupáními opravdu vražedné. Smrtící rána přišla těsně před nájezdem na Steenbeekdries. Tam mi ujeli o dvě, tři sekundy, a pak už bylo po všem.“

Pogačar byl z Evenepoela trochu nervózní. „Byla to trochu zvláštní situace, protože Mathieu byl na Kwaremontu a Paterbergu opravdu silný a pak jsme ztratili kontakt s Remcem, ale nevěděl jsem, jestli Mathieu chce, aby od nás odpadl, nebo ne,“ řekl Pogačar po závodě pro Eurosport. „Nevěděl jsem, jestli mu na tom záleží, nebo ne. Ale rozhodně jsem nechtěl, aby se Remco vrátil.“

„Všichni totiž víme, že Remco je opravdová střela,“ pochválil soupeře. „Když mu dáš druhou šanci, nikdy nevíš, jestli toho později nebudeš litovat.“

Zkusí v budoucnu víc klasik?

Evenepoel slíbil, že Flandry nejel naposledy. „Určitě se ještě vrátím a mým cílem bude vyhrát.“

Ale to je až za rok, zato už příští neděli se jede Paříž–Roubaix. „Nic neslibuju. Je ještě brzy, víš. Momentálně to opravdu nemám v plánu. Nemůžu nic říct, protože jsme v poslední době lhali dost,“ smál se ve studiu televize Sporza. A dalším cílem by mohlo být Milán–Sanremo. „S tím, jak se dnes jezdí ty poslední kopce, by mi tenhle typ závodu mohl sedět víc. Možná tam příští rok nastoupím.“