Jak hodnotíte prosincové soustředění ve španělském Calpe, co se podařilo udělat, jak sladit nový tým od matadora Černého po skorojuniory?

Soustředění proběhlo zcela dle představ. Jak správně míříte, podařilo se nám najezdit kvalitní objemy na rovinách i v kopcích, provést laktátové testy pro nastavení tréninkových zón a zhodnocení výkonnosti, přivyknout si na nová kola značky Raymon a dát závodníkům prostor se lépe vzájemně poznat. Záměrně jsme trénovali rozděleni na dvě, někdy i na tři menší skupiny a sestavy jsme pravidelně obměňovali, aby se opravdu všichni mezi sebou vystřídali a nováčci si tak mohli vyslechnout rady od mazáků. 

Obecně se začíná najížděním kilometrů a nabíráním kondice, co to znamená konkrétně? Jak vypadá jeden obyčejný den?

Myslím, že den vrcholového cyklisty není žádné tabu. Ranní aktivace startuje v sedm v podobě procházky nebo výklusu, a základních cvičení na mobilitu, ta byla teď ještě dobrovolná. Následuje společná snídaně v osm, v deset se vyráží na trénink, opoždění se netoleruje, skutečně se vyráží přesně. Trénink zabere zpravidla mezi třemi a šesti hodinami podle plánu a fáze kempu. Po tréninku na závodníky čeká pozdní oběd, lehčí, bohatší na komplexní sacharidy, ale už také maso a ryby pro doplnění bílkovin. Po obědě probíhají masáže, v půl sedmé večer bývá krátký mítink pro zhodnocení dne a popsání následujícího programu. Ten se někdy střídá se společnou posilovnou, nebo kompenzačními cvičeními. Na nich bývá i týmový doktor Evžen Rašev, aby probral se závodníky případné dekompenzace pohybového aparátu po dlouhých trénincích.

Jak dopadly výsledky laktátových testů ve srovnání s loňskem? Jsou obecně lepší u těch, kteří se u vás připravují celou dobu?

Zkušený trenér cyklistiky ví, že oscilace ve výkonnosti u profesionálních a vrcholových cyklistů je podstatně vyšší, než je tomu u hobíků, kteří ji mají plošší. Je dobré si také připomenout fázi roku. Listopad byl zaměřený na obecnou vytrvalost, která se získává turistikou, během, plaváním a na horském kole, a submaximální sílu v posilovně, což jsou zase dřepy, mrtvé tahy, unilaterální cviky a mobilita. Do prvního společného Calpe to tedy nebylo tolik o kole, ale hlavně o celkovém posílení a upevnění základů. Oslnivé výsledky testů se tedy nutně nečekají, naopak únorové testy již výkonnostní vysoké standardy potvrdit musí. Prozradím jen, že mě mile překvapily výsledky příchozích kluků kategorie do 23 let. 

Jak teď vypadá vaše práce pro Kasper crypto4me, full-time se vším všudy? Nebo se stíháte ve své brněnské základně věnovat ještě třeba poradensky jiným sportovcům?

Jako trenér zde vstupuji do druhé sezóny a na pravidlech a systému spolupráce se nic nemění. Když jsem byl koncem roku 2024 do této role přijat, dobře jsem si uvědomoval do čeho jdu a kolik to bude stát času, komunikace se závodníky, práce u počítače, účastí na soustředěních a na vybraných závodech. Shodou okolností mi v té době řada závodníků přecházela pod křídla jiných trenérů do dalších týmů a přirozeně se mi uvolnil prostor pro práci tady v týmu. Nové poptávky na trenéra a spolupráce jsem ale již nepřijímal, chci mít na tým plný fokus. Obvolat a zkontrolovat tréninky čtrnácti závodníkům není zrovna záležitost na hodinku… Po závodním víkendu mi komunikace se závodníky a sportovními řediteli zabere klidně celé dva dny. Co se týče mé soukromé praxe pro sportovní zátěžové testy, tu provozuji nadále. Máme zde již třináct let historie, zaběhlou klientelu a bylo mi umožněno souběžně tuto živnost nadále provozovat. 

Sám jste jezdil na kole v Dukle Brno… 

Na mou cyklistickou minulost rád vzpomínám. Hlavně mi dovolila poznat, jak se závodník cítí, když závodí v náročných podmínkách, nebo tvrdě trénuje. Díky tomu vím, co mi kluci říkají, když spolu o tréninku mluvíme. Moje úroveň nebyla ve své době úplně špatná, prošel jsem si všemi kategoriemi od starších žáků na horských kolech pod trenérem Dušanem Olejníčkem, v kadetech jsem už trénoval dráhu a silnici pod Jiřím Dalerem a v juniorech jsem si prošel dukláckým systémem pod vedením Mirka Sýkory, v reprezentaci pod Svaťou Henkem. Nejraději vzpomínám na týmovou sestavu Kratochvíla, Dostál, Kuchař, Řehoř, tvořili jsme opravdu silný celek, vyhráli jsme v juniorech mistrovství ČR v mančaftech na silnici i na dráze a Kratochvíla byl pak dvojnásobný silniční mistr ČR v U23 anebo Dostál se stal dráhovým mistrem Evropy v madisonu s Vojtou Hačeckým v roce 2009 v Gentu. Já se například jako prvoročák třiadvacítkář ocitnul v úniku na elitním mistrovství republiky 2008 (nakonec dojel 58., v časovce 47., pozn. red.). 

Proč jste nešel ještě dál v cyklistické kariéře, došla motivace či jste dal výrazně přednost perspektivnějšímu studiu?

Nešlo o nic přelomového, na zahraniční angažmá to nevypadalo, i když jsem byl v juniorské reprezentaci. Nedostal jsem zajímavou nabídku, chvíli jsem pokračoval v brněnské Dukle jako sprinter, ale zde jsem výraznějšího úspěchu nedosáhl. V té době před nějakými patnácti až dvaceti lety tady kromě Hradce a pražské Dukly, nebyl pořádný tým, končilo nás po juniorech hodně. Teď mají mladí, kteří chtějí pracovat a jsou poctiví a pokorní, mnohem lepší možnosti. 

Takže jste se vydal na Masarykovu univerzitu v Brně…

Chtěl jsem studovat, přijímačky vyšly… Ano, toho studia si cením. Dokončit bakaláře nebo magistra na MUNI v oblasti tréninku, regenerace a výživy, nebo aplikované kineziologie je výborný základ pro začínajícího profesionála. Jak s oblibou rád vtipkuji, vysoká škola nás naučila jednoduché věci nazývat složitě, což dodává na důvěryhodnosti a odbornosti a klient nám tak může věřit, že je v rukou odborníka, tohle ale opravdu podávám s velkou nadsázkou! Sportovní fakulty se dnes ubírají špičkovým směrem, naše výzkumná centra a laboratoře odpovídají těm nejlepším na světě a dnešní absolvent se orientuje nejen v metodice tréninku, ale také ve fyziologii, nebo výživě. Doktorát z kinantropologie je naproti tomu o tom, co skutečně vaše práce přináší, kolika lidem reálně pomohla a zda se o ni mohou opřít další trenéři a studenti. Navíc přichází přímá konfrontace se zahraničními odborníky a oponenty, kteří vás mohou kdykoliv odmítnout a pak máte problém vůbec studium dokončit. Já jsem vděčný svému školiteli profesoru Novotnému, co mi umožnil a jak se mi věnoval.   

Jak přesně to probíhalo?

Postgraduální studium standardně trvá čtyři až šest let. Prožil jsem také náročné dva až tři roky, kdy jsem učil zátěžovou diagnostiku a fyziologii zátěže a sportovní patofyziologii nebo kurzy trenérů cyklistiky, dále jsem vedl řadu bakalářských a diplomových prací současných mladých trenérů. To byl také pro mě zdroj informací, který mě velmi obohatil. Jako příklad můžu jmenovat Lukáše Hálu, nebo také Ondřeje Rakuse (U23 mistr ČR v XCM, který se profiluje jako schopný trenér bikerů, pozn. red.). Dále jsem ve spolupráci s trenérem sbíral funkční data pro české elitní laufaře, získával praktické zkušenosti na zahraničních stážích a managoval různé výzkumné projekty. Proděkanka paní doktorka Sajdlová mi šla vždy naproti a byla mi oporou některé projekty předčasně nebalit a opravdu dotáhnout. 

Využíváte jako inspiraci pro trénink cyklistů prvky z ostatních sportů? Viz třeba aktuální běžecké výkony Van der Poela, nebo dříve hráli cyklisti hodně hokej, biker Kulhavý zase plaval třeba. Sám máte zkušenosti i s judem…

Asi podobně jako s mojí cyklistikou mi jde o to vědět přesně, co v tréninku předepisuji. Čistě akademický formát bývá někdy nebezpečný, dobře víme, že papír snese všechno a v praxi to pak mnohdy nejde splnit. Upřímně éra všeobecné přípravy, kterou nám ukazovaly ikony jako Jaroslav Kulhavý, který uměl většinu zimy strávit na skialpech a v bazéně, nebo dukláci, kteří hráli celou zimu hokej a kombinovali ho s běžkami a dráhovými závody, mi z pohledu trenéra docela chybí. Myslím, že tyhle obecné tréninky měly dobrý psychologický dopad na závodníky, kteří v tom uměli chodit. Dnes se víc tlačí na specializaci, je nutné být výborně připravený už na březnové závody, někdy i dříve. To nás nutí trávit v sedle kola stále více času. Na druhou stranu příprava v teple má svoje nenahraditelné výhody a dovoluje trénovat ve větším komfortu téměř po celý rok.

Jak jste v hradeckém týmu navázal na práci trenéra Oty Fialy, oceňovaného spíše jako stará praktická škola? Rok jste pracoval i s ním jako diagnostik výkonu a očekávalo se, že vytvoříte neporazitelnou dvojku… 

Vize vzájemné spolupráce a postupné fúze mi do budoucna dávala smysl, Otakar Fiala ale tým opustil náhle a nečekaně. Nechceme to dále rozebírat. Pro mě bylo hlavní si získat důvěru a respekt u závodníků, což se, doufám, povedlo a vidím že to klape. Věřím, že jsem se s touto rolí popral dobře a nejvíce si vážím výsledků z mistrovství ČR a SR v Bánovcích nad Bebravou, které nám zajistilo zisk bronzové medaile a uhájení pódia v elitě díky Tomáši Přidalovi a debutového zisku titulu U23 díky Štěpánu Zahálkovi. 

Pokračování rozhovoru najdete na RoadCycling.cz už zítra.