Jak se to sešlo?

Říha: Našel se jeden blázen, který když už nemůže jezdit, tak bude aspoň organizovat. Miloval jsem Beskyd tour, Sudety jsem jel v roce 2013… Přemýšlel jsem, co s tím a díky tomu, že jsem z Pardubic, jsem usoudil, že je lepší obnovit tradici, než začít od nuly. Koukal jsem se na Rampušáka a na Sudety, tam jsme si zavolali a snad přeskočila nějaká chemie…

Čada: To je právě ten rozdíl. Já jsem původem horolezec a pak hlavně biker. K silnici jsem se dostal až později, když jsem na ní trénoval pro zlepšení na horském kole. Mám mentalitu bikera. Silnice byla pro nás ale logický doplněk. Po devíti letech MTB Sudet jsme přidali i silniční verzi. Měl jsem i ze silničního závodu dobrý pocit, dařilo se nám ho vylepšovat. Až jsme se dostali na hranici, kde už jsme asi nebyli schopni to posunout.

Navíc vám zrovna pozavírali silnice…

Čada: V roce 2014 jsme měli hodně problémů se silnicemi, nebylo kudy to vést. A po roční pauze už se mi do toho moc nechtělo. Silniční závod potřebuje profesionálnější zajištění a součinnost více složek než závod pro horská kola, je to náročnější a riziko, že se něco nepředvídatelného může stát, zůstává pořád větší.

Tak tedy po deseti letech se chystá znovuzrození, desátý ročník. Jak bude vypadat?

Říha: Naplánovali jsme si sobotu 20. května, i když ještě trošku váháme s nedělí, kdy bývá na silnicích menší provoz. Navazujeme na tradice, ale po dohodě s institucemi přesouváme start do Broumova. Trať bývala vždycky namotaná ve zdejším mikroregionu, teď se nabízí využít spolupráce s Polskem. Chceme mít brzy po startu kopec, aby se pole roztáhlo. Z Polska se pak vrátíme na původní trasu a hlavně na Vysokou Srbskou a podobně. Na to se moc těším. Pokračujeme do Police, do Teplic, krátká se vrátí do Broumova a dlouhá udělá smyčku na Adršpach. Teplice tak zůstanou nostalgickým centrem, uznáním devíti předchozích ročníků. Města a obce už mají se závodem zkušenost a vycházejí nám vstříc. Ale pryč jsou doby, kdy jste si mohli zavřít celý velký okruh o délce přes dvě stě kilometrů.

Kdy tedy vyhlásíte finální propozice?

Říha: Nejpozději do poloviny ledna chceme zveřejnit všechny informace včetně propozic. Kratší trať bude mít sto kilometrů, dlouhá sto sedmdesát jako dřív. Týden po nás se jede Mamut, nechceme mít extrém. Uvidíme, jak se to vyvine časem.

Jak poskládáte pořadatelský tým, z pamětníků i nováčků?

Říha: Ve smlouvě o zapůjčení názvu závodu je to tak nastavené. Tomáš nám pomůže zprostředkovat kontakty. Hlavní tým tvoří lidi z CK Pardubice, už jsme dělali letos třeba Mistrovství ČR a SR U23. Do tří týdnů před startem dělají závod tři lidi. Pak se to rozroste na nějakých sto až sto padesát. Spoléháme na lidi z okolí, hasiče, městskou policii a dobrovolníky. Nemá cenu tam někoho transportovat. Ať se zapojí region a těží z toho. My se pokusíme čerpat prostředky z dotací, ale chceme je tam nechat.

Čada: Takhle je to dobře nastavené, to mohu potvrdit z MTB Rallye Sudety. Když se zapojí místní lidi, ten závod berou za svůj a je pak chtěný. Což považuju za strašně důležité, protože to natáhne místní lidi, kteří ho vytvoří. Komerční závody někdy vtrhnout do kraje, vyberou tam často necitlivě potenciál regionu a za čas pak třeba zmizí. To není udržitelná cesta.

Jaké máte další ambice?

Říha: Budeme jedním z pěti českých silničních maratonů a chceme se dostat do světové maratonské série Granfondo pod UCI. Proto jsme vybrali ten termín, kdy se v Evropě nekoná jiný, odkud se dá kvalifikovat na mistrovství světa „amatérů“. Také abychom nenarušili prázdninovou sezónu regionu, spíš ji chceme prodloužit. První sezónu cílíme reálně na čtyři stovky účastníků. Pak natáhneme lidi z Evropy, přidáme i časovku v sobotu a tohle má potenciál až na tisíc lidí. To už vytvoří významný přínos pro region, UCI to má dokonce spočítané na 800 000 eur (v přepočtu asi 19 milionů korun, pozn. aut.) na takovou akci. To bychom rádi posunuli.

Zůstane sudetský dvojboj – vyhlášení společných výsledků bikového i silničního závodu?

Čada: Přemýšlel jsem o tom. Mohlo by to být přínosem pro oba, nevidím v tom problém. Po covidu nám poklesla trochu účast, podobně jako jinde zhruba o třetinu. Teď jsme měli šest až sedm stovek účastníků. Děláme to pořád tak, že devadesát procent rozpočtu pokrýváme ze startovného.

Říha: Já jsem pro, myslím, že se dohodneme.

Jak vidíte potenciální spolupráci s oficiálními svazovými strukturami, případně účastí elitních závoďáků. Jsme v době, kdy tady závody nejsou…

Říha: Svaz tento rok vyhlásil poptávkové řízení na promotéra Českého poháru Elite, kam jsme se přihlásili, ale nabídka byla zamítnuta. Můj návrh zněl propojit hobby a elite scénu. Model by
vypadal podobně jako nedávno v Opočně. Start v 10 hobby a ve 12 Elite. Tak podle mě vypadá budoucnost, jak mimo jiné snížit výdaje pořadatelům. Kvalitní závod dnes stojí okolo 350 000 Kč. Startovné hobíků zaplatí pořadatelům cca třetinu nákladů a hlavně bude na co koukat. Uvidíme, jak se to ukáže pro další rok 2024. V sezóně 2022 jsem dokázal získat jeden a půl milionu korun na sedm závodů, které jsem pořádal, a partnerské kontrakty mám podepsány dlouhodobě, takže ambice a chuť je. Musí na to však být dva, mít partnerský přístup a hlavně středně až dlouhodobý cíl.

Čada: I největší profipodniky se otvírají k amatérům, spojuje to a posiluje cyklistickou komunitu. Vezměte si třeba Tour de France, a s tím spojené L´Etape. Tohle propojení z druhé strany se přímo nabízí.

Říha: Jsem proti, aby eliťáci startovali přímo spolu s hobíky (jako to je běžné třeba v maratonech horských kol nebo triatlonu, pozn. aut.). Je potřeba nachystat k tomu přesná pravidla, hlavně třeba doprovodná vozidla.

Zvládnete to?

Čada: To byl pro nás tehdy také právě jeden z limitů, jak to přesně podchytit a regulovat. Snažili jsme se zachovat bezpečnost, problémy jsme naštěstí neměli, ale bylo to těžké. Když přijede profík, musí v tomhle závodě akceptovat amatérská pravidla.

Říha: Máme silné partnery, podařilo se nám dát rozpočet okolo 1,5 milionu. Chceme, aby se to všechno někam nasměrovalo. Navazujeme na tradici, za tři roky chceme do Granfonda, máme nádherný region. Dokážeme to.