Vítěz včerejší etapy Fabio Jakobsen se v Maďarsku vrátil do závodního kolotoče po více jak měsíční pauze. Naposledy dokončil Scheldeprijs na 15. místě 6. dubna. V první etapě se týmu nezadařilo, ale další dvě etapy už Jakobsen ovládl a dost přesvědčivým způsobem. Dnes měl šanci dokonat hattrick. Ke včerejší etapě poznamenal:

"Vždycky je příjemné vyhrát, dodává to sebevědomí. Zvláště po čtyřech týdnech bez závodění. Od začátku víte, že je to etapa pro sprintery, ale pořád musíte závod dostat do hromadné koncovky. O to se postaral od nás především Iljo Keisse. Díky tomu jsem mohl využít všechny ostatní kluky, aby mě chránili a udrželi mě v dobré pozici v posledních třech čtyřech kilometrech. Sice to nešlo úplně hladce, přešlo přes nás několik týmů jako Ineos a Jumbo-Visma, ale nakonec se mi podařilo dostat se za Floriana Sénechala. Odtud jsem skočil za vláček kluků z Bora-hansgrohe, byli tři a já jsem jel za jejich sprinterem. Dvě stě metrů do cíle jsem vyšel ze závětří, protože se tam udělal prostor. Naštěstí jsem to vydržel až do cíle. Ten byl mírně stoupavý a to mi vyhovuje. Byla to další týmová výhra, jsem rád, že jsem mohl práci týmu dokončit."

Dnešní etapa z Kazincbarciky zpět do Kazincbarciky měřila 177 km, byla zvlněnější ve srovnání s předešlými dvěma (1322 výškových metrů), vypsáno na ní bylo po třech sprinterských i vrchařských prémiích, ale i tak byla příhodná opět pro sprintery.

Do úniku se vydali čtyři lidi: Rumun Emil Dima (Giotti Victoria), Bask Josu Etxeberria (Caja Rural), Belgičan Toon Vandebosch (Alpecin-Fenix) a jeho krajan jedoucí v červeném dresu nejlepšího vrchaře Aaron Van Poucke (Sport Vlaanderen). O co mu šlo, bylo jasné. A také se mu to dařilo, i když na tu poslední se hodně nadřel, protože ho neohrožovali ani tak souputníci z úniku, jako blížící se peloton, před kterým to stihl opravdu o chloupek. Což byl 25 km před cílem zároveň konec denního úniku. 

V následujících zhruba 20 km se hodně závodilo, některé týmy se snažily využít zvlněný terén k oslabení sprinterů, v této činnosti vynikala zvláště Bora-hansgrohe. Nic se ale nepodařilo, takže 5 km před cílem už se všichni chystali na souboj sprinterů.

Nejlépe si vedly týmy Quick-Stepu a BikeExchange, v jednu chvíli jely na špici jejich dva vlaky narovnány vedle sebe tělo na tělo. V techničtějším závěru přes kruháče a pravoúhlé zatáčky se startovní pole hodně natáhlo a na kilometru se dokonce mírně odpojila šestice, jíž vévodily tři dresy Quick-Stepu s Jakobsenem na třetí pozici, ale hned za ním byl nalepený Groenewegen z BikeExchange.

A ten tuhle pozici zvládl skvěle. Musel se sice při závěrečném zrychlení mírně vyhýbat odstupujícímu Sénechalovi (Quick-Step), ale jeho motory dnes pracovaly bezkonkurenčně. Dokonce si najel k bariéře před Jakobsena, nedal mu sebemenší šanci a vyhrál o pověstný parník!

Jakobsen i nadále vede jak bodovačku, tak především celkovou klasifikaci. Jenže to je také naposledy. Zítřejší dojezd na 12 km kopec určí zcela jiné a konečné pořadí.