Ciccone se v posledních letech zařadil mezi špičku ve velmi těžkých jednorázových závodech, loni byl druhý na Lutych-Bastogne-Lutych a šestý na světovém šampionátu ve Rwandě, v roce 2024 dojel třetí na Okolo Lombardie a minulý týden dojel mezi nejlepšími na Velké ceně Québecu i Montréalu. Je proto logické, že bude jedním z lídrů italského týmu.
Jedním z lídrů, protože Italové chtějí mistrovský závod pojmout více kolektivně. „Nemá smysl přijet s jediným lídrem. Spíš si představuji tým se dvěma nebo třemi lídry, protože trať umožňuje různé taktické varianty, takže je lepší mít otevřenější tým,“ souhlasí s tím Ciccone v rozhovoru pro Bici.pro.
„Pokud budeme dva nebo tři na vyšší úrovni, až se závod rozjede, můžeme využít početní převahu. Kdybychom byli ve třech v malé skupině, všechno by se změnilo. Není to okruh, na kterém by měl někdo neustále tahat a využívat dobré závodníky k selekci. Je lepší zůstat ve větším počtu a snažit se závod vyřešit podle různých scénářů. Bez Tadeje se závod může vyvíjet různými směry, takže musíme být připraveni a mít dostatečnou početní sílu.“
Právě absence obhájce posledních dvou titulů hraje podle Cicconeho velkou roli. Současný největší favorit Remco Evenepoel nebude mít takovou převahu. Ciccone byl jediný, kdo se s Belgičanem udržel až do úplného finiše v páteční Velké ceně Québecu, a dobře ví, jak na tom mistr světa z roku 2022 je.
„Viděl jsem ho zblízka, není na úrovni Tadeje, to jsem říkal vždycky,“ říká upřímný Ciccone. „Nemá smysl chodit kolem horké kaše, když je na startu Tadej, jede se o druhé místo, tečka. Není o čem diskutovat, s ním nemůžeš doufat… Pogačar je prostě lepší.“
„Pak jsou tu velmi silní závodníci jako Remco, Del Toro nebo Seixas, ale ti jsou na úrovni, proti které se dá závodit. Závod se může vyvíjet různě, ale na start nejdeš s cílem skončit druhý. Pak třeba stejně druhý skončíš, jako se to stalo mně, ale nejprve musíš být tam, kde můžeš o závod bojovat,“ vysvětluje.
„Aby ses mohl chovat jako Pogačar, musíš být výrazně, opravdu výrazně lepší než soupeři, stejně jako Tadej.“
Přesto má Evenepoel podle Cicconeho jednu silnou zbraň, kterou využil už mnohokrát, naposledy v Québecu. „Tam odjel, protože ostatní udělali chybu. Pokud získá 100 metrů náskoku a potom 200 metrů, už se těžko vrací. Podle mě Remco zkusí využít svou zbraň, tedy zaútočit v momentu závodu, kdy to nikdo nečeká. A pak už ho nedojedeš. Když tohle udělá, zničí tě.“
Evenepoel této taktiky využívá především na reprezentačních akcích, kde závodníci nemají vysílačky a národní sestavy nemají takovou sílu. „Může se stát cokoliv,“ souhlasí Ciccone. „V Montréalu jsme do posledního kola najížděli v sedmi závodnících a tři z nich byli z UAE, takže takticky bude mistrovství světa úplně jiné.“
Podle Cicconeho mají závodníci, kteří objeli Velkou cenu Montréalu, výhodu před těmi, kteří zde chyběli. „Závodit v Montréalu bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Dva týdny před mistrovstvím světa jsem získal důležité zkušenosti. Proto jsem tam chtěl být za každou cenu, stejně jako 90 procent favoritů.“
Jaké poznatky si ze závodu odnesl? „Okruh je technický, hodně záleží na pozici v balíku a schopnosti ovládat kolo, také ve sjezdech. Viděl jsem Remca a mnoho dalších závodníků s jednopřevodníkem, ale vzadu měli gravelovou přehazovačku, aby mohli používat větší kazetu. Určitě tím ušetříš nějakou hmotnost, ale mě to příliš nenadchlo, takže si myslím, že zůstanu u standardu a pojedu s dvojpřevodníkem.“
Závod začíná ve městě Brossard a úvodních sto kilometrů závodu se pojede na rovině, než se najede na okruh v Montréalu. Podle Cicconeho bude nutné v úvodu ušetřit co nejvíc sil, protože žádné nebezpečné úseky před vjezdem do Montréalu na závodníky nečekají.
V posledních dvou týdnech před závodem Ciccone především ladí formu. „Potřebuji především najít trochu výbušnosti. Do Kanady jsem přijel s vědomím, že se potřebuji otestovat. Teď už vím, že jsem v pořádku, takže budu pracovat na doladění formy. První dny po závodě jsem regeneroval, potom jsem začal znovu zařazovat tréninky na výbušnost.“
Ciccone společně s Juanem Ayusem a dalšími členy týmu Lidl-Trek odjel z Kanady do horského města Stowe ve americkém Vermontu, protože trénink v tak velkém městě, jako je Montréal, není podle Itala jednoduchý.
„Jezdím za autem a za motorkou, jsou tady kopce a všechno, co je potřeba pro kvalitní trénink. S kondičním trenérem, který za mnou přijel přímo do Spojených států, budeme ladit všechny detaily. Je tu prostor pro to, abychom udělali co nejméně chyb. Lidské tělo není stroj, ale snažíme se všechno udělat co nejlépe,“ dodává Ciccone.
