Ženské Giro v roce 2027 rozhodně nebude závodem pro slabé povahy. Organizátoři z RCS Sport představili v Římě devítidenní trasu, která nabídne sprinterské příležitosti, náročné kopcovité etapy i pořádnou porci vysokohorských kilometrů. Především závěrečná trojice dní slibuje mimořádně atraktivní podívanou, při níž se může pořadí celého závodu několikrát převrátit.
Osmatřicátý ročník Giro d’Italia Women odstartuje v sobotu 29. května v přímořském Viareggiu a vyvrcholí v neděli 6. června v údolí Aosty. Peloton během devíti etap překoná 1 132 kilometrů a nastoupá 17 450 výškových metrů. Pro představu to znamená průměrně téměř 1 940 výškových metrů na etapu.
První velká selekce už ve čtvrté etapě
Úvod závodu bude patřit především sprinterkám a klasikářkám. Hned první etapa se startem i cílem ve Viareggiu ale nemusí skončit hromadným spurtem. Čtyřnásobný přejezd stoupání Pitoro nabízí příležitost pro útoky a může výrazně zkomplikovat plány čistokrevným sprinterkám.
Druhý den se peloton vydá z Massy do Janova. Zvlněný profil s převýšením přes dva tisíce metrů opět nahrává spíše univerzálním závodnicím. Naopak třetí etapa z Cogorna do Viadany, která bude se 171 kilometry nejdelší v celém ročníku, by měla nabídnout jednu z nejlepších příležitostí pro hromadný dojezd.
První skutečný test favoritek na celkové pořadí přijde ve čtvrté etapě. Na 131 kilometrech mezi Credarem a Passo della Presolana nastoupají závodnice 3 500 výškových metrů. Právě zde se může poprvé výrazněji rozdělit skupina uchazeček o růžový trikot.
Pátý den nabídne okruhy v Cassano d’Adda a další šanci pro sprinterky. Pak už se ale Giro naplno přesune do krásné scenérie Alp.
Alpské peklo a souboj o růžový trikot
Šestá etapa z Bergama do Madesima bude jednou z nejnáročnějších zkoušek celého závodu. Na 137 kilometrech čeká závodnice 3 550 výškových metrů a přejezd průsmyku Passo San Marco, který ponese označení Cima Alfonsina Strada pro nejvyšší horský bod na trase. Cíl se bude nacházet v nadmořské výšce 1 535 metrů.
Pro vrchařky půjde o zásadní příležitost vytvořit si náskok před závěrečným víkendem. Sedmá, převážně rovinatá etapa z Carugate do Rho pak nabídne poslední možnost sprinterkám na úspěch. To nejzajímavější si ale pořadatelé schovali na závěr.
V sobotu 5. června přijde na řadu individuální časovka do vrchu ve Valdigne. Měří pouhých 11 kilometrů. Během nich ale závodnice nastoupají 650 výškových metrů. Průměr stoupání tak vychází přibližně na 5,9 procenta. Půjde o den, který může výrazně zamíchat průběžným pořadím a před poslední etapou vytvořit dramatické rozdíly.
A pokud by ani časovka nerozhodla, poslední slovo budou mít Alpy. Závěrečná etapa Monte Bianco povede údolím Aosty a na 132 kilometrech nabídne neuvěřitelných 3 950 výškových metrů. Část trasy navíc povede po silnicích, které v roce 2019 poznali také účastníci mužského Gira.
Právě kombinace horské časovky a extrémně náročné poslední etapy představuje nejsilnější prvek celé trasy. Organizátoři prakticky vyloučili možnost, že by se o celkové vítězce rozhodlo s velkým předstihem.
Giro se vyrovnalo Tour. Oběma ale stále chybí druhý týden
Při pohledu na trasu ženského Gira se nabízí přímé srovnání s Tour de France Femmes, jejíž podobu pro rok 2027 představili organizátoři z organizace A.S.O. už v říjnu. A čísla ukazují překvapivě vyrovnaný souboj. Zatímco italská Grand Tour nabídne 1 132 kilometrů a 17 450 výškových metrů, francouzský závod bude měřit 1 156 kilometrů s převýšením 17 665 metrů.
Rozdílný je především charakter obou tras. Tour de France Femmes odstartuje ve Velké Británii, nabídne historicky první týmovou časovku v Londýně a vyvrcholí třemi náročnými etapami v Centrálním masivu. Poslední den závodnice čeká 170 kilometrů a 3 840 výškových metrů s cílem na legendárním Puy de Dôme. Chybí ale pravověrná horská zkouška.
Giro naopak sází právě na dvě velehorské etapy a k tomu tvrdou časovku do vrchu. Z hlediska souboje o celkové pořadí tak nabízí několik odlišných příležitostí, jak získat rozhodující náskok.
Italští organizátoři tím dokazují, že ženskému pelotonu dokážou připravit trasu se všemi zásadními ingrediencemi velké Grand Tour. Jenže právě označení Grand Tour zároveň připomíná největší rozdíl oproti mužské cyklistice.
Oba závody totiž budou mít pouze devět etap. Ani jeden nenabídne volný den a závodnice se znovu nedostanou do druhého týdne, v němž by vedle samotné výkonnosti začala výrazněji rozhodovat také regenerace a dlouhodobá odolnost.
Nemusí přitom jít rovnou o jednadvacetidenní závod. Už postupné prodloužení na dvanáct nebo čtrnáct etap by ženským Grand Tours nabídlo nový rozměr. Současné trasy totiž ukazují, že organizátoři dokážou připravit velkolepé sportovní drama. Otázkou zůstává, kdy dostanou závodnice také více času ho rozehrát.
