I v Ineosu došlo na počátku sezóny 2021 k jistým změnám. Skončilo 5 cyklistů, čtyři z nich byli z pohledu získaných bodů nejhorší a pátým byl ten, který zatím může jen nostalgicky vzpomínat na dobu, kdy jeho výkonnost byla někde úplně jinde: Chris Froome.
Nahradilo je také 5 lidí, ale zcela jiného aktuálního kalibru. Čtyři z nich se po skončení sezóny zařadili do první desítky týmového žebříčku: Richie Porte, Adam Yates, Daniel Martínez a Thomas Pidcock. Jediný, kdo stále nemůže najít formu z doby před zraněním z úvodu roku 2020, je Laurens De Plus.
Dylan Van Baarle, Dwars door Vlaanderen, 31. března
Tým ve srovnání s největšími konkurenty nezaznamenal až tolik vítězství, ale jejich kvalita byla mimořádná. Celkem dosáhl na počet 35, z toho 16 bylo nejvyšší kategorie (UWT) a 13 o kategorii níž (Pro). K tomu připočtěme ještě světový titul Filippa Ganny v časovce a olympijské vítězství Richarda Carapaze v hromadném závodě.
V čem byl tento britský tým, který si - řečeno s trochou nadsázky - může na trhu koupit, co chce, mimořádný, jsou úspěchy v konečném pořadí etapových závodů. I v tom, že se s jedinou výjimkou na 8 vyhraných etapácích podílel vždy někdo jiný!
Egan Bernal vyhrál Giro, Carapaz Tour de Suisse, Porte Critérium du Dauphiné, Geraint Thomas Tour de Romandii a Yates Katalánsko. To všechno byly závody kategorie World Tour. K nim přidal Iván Sosa vítězství na Tour de la Provence (2.Pro) a Ethan Hayter Norsko (2.Pro) a Coppi e Bartali (2.1).
Thomas Pidcock, De Brabantse Pijl, 14. dubna
Tenhle tým se v minulosti na etapové závody - a zvláště pak na Grand Tour - soustředil až tak, že v jednorázových klasikách nevynikal. Letos se však dvakrát dočkal. To když Dylan Van Baarle vyhrál Dwaars door Vlaanderen (1.UWT) a Thomas Pidcock Brabantský šíp (1.Pro). Na Paris-Roubaix ani na Amstel Gold Race se sice nedočkal, ale mimořádně statečný výkon Gianni Moscona nebo milimetrový souboj Pidcocka s Van Aertem zůstanou v paměti příznivců cyklistiky dlouho.
K vítězství na etapových závodech bývají obvykle potřeba nějaké vítězné etapy. Tým jich za sezónu posbíral celkem 23, z toho 10 v kategorii UWT a 10 v úrovni Pro.
Největší počet výher - bez ohledu na rozlišení kategorie i toho, zda jde o etapák, etapu či jednorázový závod – má na kontě možná trošku překvapivě Ethan Hayter: celkem 9. Druhým nejpilnějším sběratelem je fenomenální časovkář Ganna, který včetně MS vyhrál 6 závodů, ovšem pouze jednou nešlo o individuální časovku.
A možná trošku překvapivý je i fakt, že tým nabitý špičkovými cyklisty získal jen dva národní tituly a oba ve své domovině v Británii: Hayter časovku a Ben Swift hromadný závod.
Geraint Thomas, Tour de Romandie, 2. května
Jak si tedy Ineos vedl tam, kde mu na tom nejvíc záleží, tedy na Grand Tour.
Na Giro d´Italia přijel v roli jedničky Egan Bernal. Záložním lídrem měl být Martínez. V kopcích se měl ukazovat Pavel Sivakov. A na časovky tu byl Ganna.
Bernal nechal zapomenout na nepovedený rok 2020. Po 9. etapě, kterou vyhrál, se dostal do čela průběžné klasifikace. A tam už zůstal až do konce závodu: 1,5 minuty před Carusem (Bahrain). Na této cestě ještě jednou zvedl ruce nad hlavu, jmenovitě v 16. etapě končící v Cortině d´Ampezzo. A jelikož stále ještě patřil věkem do kategorie mladých jezdců, získal i bílý dres.
Zdatně si vedl i Martínez. S přibývajícími horskými etapami se posouval průběžným pořadím, až si mohl v Miláně gratulovat ke konečnému 5. místu. Ganna měl dvě příležitosti. První a poslední etapu. V úvodní časovce na pouhých 8,6 km byl o 10 sekund rychlejší než na 2. místě krajan Affini (Jumbo), v závěrečné na 30 km o 12 sekund než Cavagna (Quick Step).
Egan Bernal, 16. etapa Giro d ´Italia, 24. května
Pro Tour de France si připnul na záda týmovou jedničku Geraint Thomas. Jenže i on patřil k těm, kteří byli postiženi pády v úvodních etapách. Sice závod dokončil, ale od pádu už to nebylo ono. Takže rozhodující odpovědnost se přesunula na Richarda Carapaze. Bojoval statečně. Už po 3. etapě se dostal na průběžné 3. místo. Do konce závodu už první desítku neopustil a nakonec mu také 3. příčka patřila. O 7 minut za Pogačarem a 1:40 min. za Vingegaardem. Na 4. O´Connora měl k dobru 3 minuty.
Přestože tu byli i Porte, Michal Kwiatkowski, Van Baarle či Geoghegan Hart, žádný dílčí úspěch se nekonal, pokud si odmyslíme dvě 3. místa Carapaze v 17. a 18. etapě, končící na vrcholech těžkých stoupání. Lepší v nich ale byli vždy ti, kteří také v konečné klasifikaci skončili před ním: Pogačar a Vingegaard.
Richie Porte, Critérium du Dauphiné, 6. června
Na Vueltu a Espaňa dorazil jak Bernal, tak Carapaz. Bernal měl prostor si po Giru orazit, ale je doba, kdy se ladí na jednu Grand Tour a druhá už je spíše pokus. Bernalovi to dalo na konečné 6. místo. Carapaz měl na odpočinek a přípravu mnohem méně času a podle toho to dopadlo. Na nejlepší od počátku nestačil a nakonec ve 14. etapě ze závodu odstoupil.
Na premiérovou Grand Tour v roce však dorazil Adam Yates. Roli lídra se zhostil se ctí a v konečném účtování skončil hned pod stupni vítězů. Na Rogliče měl manko přes 9 minut, na 3. Haiga 1:26 min.
Ani tady se nekonala alespoň jedna vítězná etapa. Pavel Sivakov byl jednou 3. A Bernal skončil 2. v soutěži mladých jezdců téměř 2 min. za Gino Mäderem. Toť z dílčích úspěchů vše.
Richard Carapaz, Tour de Suisse, 13. června
Na přelomu skončené a chystající se nové sezóny došlo v týmu k zajímavé a řekněme netradiční obměně. Jestliže v posledních letech nabíral „plnými hrstmi“ jezdce s vysokým potenciálem úspěšnosti, kteří už něco „velkého“ předvedli, letos je to trošku jinak.
Odchází 7 lidí a mezi nimi Rohan Dennis (Jumbo), Gianni Moscon (Astana) a Iván Sosa (Movistar). Tři cyklisté do různých terénů, ale všichni dotýkající se samé špičky ve své specializaci.
Richard Carapaz, Olympijské hry, 24. července
Náhradu tvoří stejný počet závodníků, ovšem 5 z nich jsou dosud velmi málo známí kluci od 19 do 22 let. Další dva jsou už velmi zkušení borci. Nad jejich výkonností ale visí otazníky.
Elia Viviani (Cofidis) se sem oklikou po letech 2015-2017 vrací v naději, že se mu podaří po dvou jalovějších letech, jejichž příčinou asi nebyly jen zdravotní problémy, obnovit svou „zašlou“ slávu super sprintera, který dokázal po dobu dvou sezón v dresu Quick Stepu vyhrát 29 závodů včetně 8 na Grand Tour!
Druhým je Omar Fraile (Astana), který v minulosti dokázal vyhrát i etapy na Grand Tour, ovšem třeba letos to až na titul španělského šampiona výsledkově za moc nestálo. Je pravděpodobné, že i on sem přišel z kazašského týmu, kde strávil 4 roky, hledat novou motivaci a že se zároveň hodí týmu do plánů na rok 2022.
Adam Yates, 20. etapa Vuelta a Espaňa, 3. místo, 4. září
Jedním z noviců je Kim Heiduk, 21 letý německý specializací sprinter a aktuální německý šampion v kategorii do 23 let. A protože přichází z kontinentálního Lotto–Kern Haus, tak se ještě i v této sezóně potkával s našimi cyklisty z kontinentálních týmů.
Na Rhodosu (4.) s Topforexem a Danem Turkem, na Tour d´Eure-et Loir (2.) s Lubomírem Petrušem, na polském Orlenu (2.) s českou reprezentací do 23 let, na Oberösterreichrundfahrt (61.) s Danem Turkem, cyklisty Elkov-Kasper a českými kluky v Cycling Academy Trenčín atd.
Filippo Ganna, mistrovství světa, 19. září
