Jakub Svoboda (Kolokrám): „Kluci já nemusím, já chci!“

07.02.2022 | Jiří Vlasák, foto: Tomáš Tesař, Jan Brychta

Jakub Svoboda (Kolokrám): „Kluci já nemusím, já chci!“

Jakub Svoboda, alias Cuba Libre, majitel e-shopu a kamenných prodejen Kolokrám, není sice přespříliš starý, ale zdá se, že je ze „staré dobré školy“. Školy, kdy bylo nutno se k úspěchu propracovat především vlastní prací, vůlí a nasazením. A kde cílem byla kvalita. Vypadá to, že je realista i romantik. V závodní cyklistice se neprosadil až k tomu, o čem snil. Ale udělal všechno. A tyhle hodnoty a postoje mu zůstaly i v podnikání. Jak se aktuálně žije podnikateli v cyklisté branži, a baví ho ještě vůbec?

Jak se aktuálně žije tomu, kdo podniká v branži jako ty?

Podle toho, jak se snažíš a jak jsi připravený. Jak si vše v mezičase plánuješ a jak svou prací žiješ. Je to jako při tréninku a závodě. Pokud jsi svědomitý a nespoléháš jenom na talent a na to, co ti kdo sám nabídne nebo kdo ti zavolá, je velká šance, že se časem dostaví nějaký ten úspěch. Nemyslím tím jen finanční stránku. Když děláš věci srdcem, v jakémkoliv oboru lidského snažení a baví tě to, je celkem velká šance, že se to bude líbit i někomu jinému a ocení to. Nemůžeš se samozřejmě nikdy zavděčit všem, ale vždy se najde skupina podobně smýšlejících. Kdysi jsem říkal při závodech, když jsem byl náhodou v úniku, klukům a hlavně bafuňářům v doprovodných vozidlech, když se chtěli dohodnout na průběhu závodu a výsledku, následující hlášku: "Kluci, já nemusím, já chci" ... Tak nějak podobně by to taky mělo být i v byznysu a vlastně i v běžné práci! Když chceš a děláš to dobře a líbí se ti to samotnému, je velká pravděpodobnost, že se to bude líbit i potencionálním zákazníkům. Pokud budeš jednat ve stylu loupežníka z Hrátek s čertem ("...Martine, já o živobytí a ty hned myslíš na práci! To ne, ..."), budou se někteří asi smát, ale úspěch to určitě nebude.

S jakými hlavními obtížemi se musíš coby podnikatel vyrovnávat?

Hlavně sám se sebou! Neumím moc slevit ze svých vlastních nároků. To je potom dost často hlavní obtíž a spousta práce nad rámec toho, co je dnes bráno jako standard. Standard není TOP! A tomu bych se chtěl přiblížit...

Co je ti za tvou práci odměnou?

Pocit, že jsem udělal pro dotyčnou osobu, pro zákazníka, kamaráda nebo kohokoliv jiného, s kým se potkám nebo za mnou přijde třeba jen pro radu, maximum z toho, co jsem mohl v tu chvíli udělat. To, že mohu lidem udělat radost a navodit jim pocit, že neutratili peníze jen tak zbůhdarma. Docela často řeším věci spojené s obchodem víc emocemi a srdcem než rozumem, často si tím přidělávám práci. Nicméně, pro mě je důležité, když vím, že ten, kdo k nám přišel do Kolokrámu, se vrátí časem zpět, protože je spokojený. To je pro mě vždy to nejlepší vyznamenání, to zahřeje na duši. Spousta zákazníků z minulosti se stala časem přáteli, spojuje nás tak dnes nejen cyklistika a sport, ale taky společné zážitky a kamarádství.... A to si za žádné peníze nelze koupit! Nemít žádné kamarády, jó to vadí...! 

Jaký vývoj vyhlížíš v horizontu řekněme jednoho roku v oblasti tvého podnikání?

Upřímně asi nic hezkého. Celá situace kolem dnešní nálady s "rýmičkou" a situace v ekonomice, jako s tím spojenou nádobou, nám nedává moc šancí pro optimismus. Řekl bych jednoduše, dobře už bylo! Nemohu mluvit za ostatní, ale vidím kolem sebe spoustu problémů, zpožděných a zrušených dodávek... Není materiál na výrobu, nejsou komponenty na stavby kol, ceny jdou rapidně nahoru, doprava je drahá, energie jsou drahé,.... Kdo tohle dopustil a proč se tak děje a kdo na tom chce vydělat? To je otázka, na kterou neznám rozumnou odpověď, a hlavně vidím tu beznaděj jednotlivce, že s tím prakticky nemohu nic dělat. Asi si zajdu zavěštit z křišťálové koule, co říkáte?

Které značky zastupuješ, resp. máš je v nabídce a proč? Připravuješ v tomto směru nějaké změny?

Co to dnes znamená zastupovat nějaké značky? Spíš bych řekl, že rád prodávám zboží a kola, co se mi líbí nebo k nim mám, někdy i od dětství, kladný vztah a je tam ta již jednou zmíněná emoce. Nepřipravuji nic, respektive většina věcí kolem se vždy nějak vyvrbí.... Hlavně je důležité, aby mě to bavilo a mělo to příběh! Jinak to pro mne nemá smysl. Prodávat rohlíky jen proto, že je na tom slušná marže a právě to letí, mě nebaví.... Nerad skáču z jednoho na druhý, spíš ctím tradice, a když se rozhodnu něco prodávat a nějakou značku zastupovat, jdu do toho vesměs po hlavě, podle prvotního pocitu - ten, jak jsem se již mnohokrát přesvědčil, bývá nejlepší.

 

S kolika lidmi jsi začínal, kolik jich zaměstnáváš aktuálně, mění se něco na trhu práce v oblasti pracovní síly?

Začínal jsem sám s jedním kamarádem, který mi v mém bývalém dětském pokojíčku, před víc jak dvaceti pěti lety balil zboží do "novinového" papíru a já to rozvážel po závodech v batůžku. Potom jsme to balili do krabic a máma mi po práci vypisovala ručně dobírkové složenky. Pak vznikl první Kolokrám a dnes zaměstnávám cca 18 lidí, kterým dávám práci a za to odměnu, lépe řečeno výplatu.

Co se mění? Spousta věcí. Upřímně, je třeba a je nejlepší si dnes někoho nového vychovat... Ale kde na to najít čas? Spousta mladých "něco" chce, ale nic neumí. Nevidíš u nich zápal, zájem se nejdříve něco naučit, než za to chtít odměnu. Když jsem byl sám mlaďák a přišel k Jirkovi Kvapilovi do České Lípy na brigádu, byl jsem připravenej něco sám dát, co nejvíc toho pochytit, než budu sám něco umět. Někdo se mi musel věnovat a ztrácel se mnou čas, aby mě něco naučil... Vedle toho jsem v začátcích spoustu věcí spíš zkazil, než jsem se časem naučil a mohl si následně říct o peníze. Dnes to, bohužel, funguje asi tak ve stylu té věčné otázky, zda byla dřív slepice nebo vejce. Lidi čekají nejdřív odměnu a potom možná něco ukážou, podnikatel chce nejdřív něco ukázat a potom by odměnil - jak z toho ven?

Vadí mi, že kvalita služeb jde, nejen v našem oboru, celkově dolů takříkajíc volným pádem. V dnešní uspěchané době se hraje víc na nekonečný růst a zisk, kvalita a preciznost je až na druhém místě. Je samozřejmě obrovská konkurence, jsou zde desítky firem a značek, a tím si taky sami mezi sebou podsekáváme marže - kam až se dá zajít? Není potom čas, abychom se my zkušenější věnovali těm mladším a měli prostor na to předávat jim různé fígle a zkušenosti, ten správnej grif.

Ve velké části prodejen a servisů okolo nás nejsou dobře zaplacení prodavači a mechanici. Upřímně mi to vadí. Vím o konkurenci, kde se platí lidem za práci bokem, šetří se tak na zaměstnancích, na lidské práci a taky na odvodech... Kam to pak spěje? Jak má člověk žít, když je opravdu nemocnej nebo když si potřebuje vzít hypotéku a i mladej si už vlastně vydělává na důchod? Nenávidím to. Jak mám pak férově konkurovat podobným firmám? Když to děláš poctivě a platíš za všechny, co se má? Jo, majitel takového obchodu má rychle vydělaný peníze, tak proč platit odvody a daně, když všichni kradou, nebo jak se to dnes tak často říká, že jo? Tenhle styl podnikání zatím nevymizel... Za komunistů se říkalo, kdo nekrade, okrádá rodinu... Asi nám to zůstane na věky. Škoda.

Provozuješ e-shop, dvě prodejny, stavíš kola na míru. Co z toho je vlajkovou lodí tvého podnikání?

Jednoznačně stavba kol lidem na míru, to je čistá radost, to je práce mých snů! Nicméně, bohužel to všechno, co je kolem toho, je často dost ubíjející administrativa, zodpovědnost a stovky mailů, nabídek a dotazů, na které bych rád odpověděl, jen ne vždy to jde zvládnout. Obchodně je vlajkovou lodí e-shop, což je často otročina, ale díky tomu jsme si mohli rozšířit za ta léta sortiment a nabídku a mít tak na prodejnách krásné věci, které každý cyklista ocení. Já nechci být supermarket, nechci prodávat pumpičky na stovky kusů, když vím předem, že se nejedná o kvalitní produkt. Chtěl bych zůstat u kvality a chci proto, aby Kolokrám byl firmou, kde nejen něco prodejci prodají, ale taky kde dobře lidem poradí a zaměstnanci si stojí za svou prací, odborností a vlídným slovem. To by byl pro mě ideální stav!

Jak dlouho podnikáš, jak ses k tomu dostal, začal bys v téhle branži zase, kdybys věděl, co tehdy ne?

Podnikám v oboru samostatně víc jak 25let. Začal jsem tak, abych měl peníze a prostředky na svůj koníček, což byla cyklistika a sen stát se jednou závodníkem. Jsem kluk z chudých poměrů a rodinná situace byla u nás doma vždy slušně řečeno složitá... Tomu, abych něco měl a mohl jezdit na kole, jsem tak podřídil všechno. Šel jsem až za hranu svých možností a dělal vše vždy víc jak na 100% nebo mi to tak alespoň připadalo. Kdybych měl v hlavě trochu rozumu, což jsem nikdy až tak neměl, tak bych to znova neudělal. Jenže já to mám jinak, když si něco řeknu a kousnu se, nejede přes to vlak, no brain no pain, nebo ještě lépe řečeno, lepší žít hodinu jako tygr, než celej život jako červ. Jako závodník jsem se neprosadil dle představ, tam člověk musí mít motor od pána Boha...třeba jsem se měl víc modlit? Když se narodíš jako Trabant, těžko z něj vyrobíš pětilitrovej Mercedes... Jo, je pravda, že když hodně makáš, tak za pár let tvrdý dřiny jsi dvoulitrová Octavia a na nějakej okresní přebor ti to potom stačí. V práci jako takový můžeš závodit podobně, bez ohledu na věk, na VO2 max a laktát... Nicméně se můžeš trestat stejně a hrát si na mistrovství světa v prodávání kol a služeb.

Baví tě stále tvá práce? Čím tě uspokojuje?

Jo, bohužel baví, je to můj svět! Díky tomu dávám ty všechny noční šichty a trávím víkendy v dílně.... U mechanický práce za pomoci mých kamarádů a podobně praštěných lidí si odpočinu. Baví mě stejně tak marketing, pokud se tomu, co občas s kamarády vytvoříme a co prezentujeme na FB nebo Insta, dá tak říkat. Baví mě občasně tímhle stylem lidi bavit a provokovat.... Ale vždy na hranici únosnosti. Nerad někoho urážím. Občas mě v tomto směru někteří jedinci vnímají negativně, ale je to vlastně dobře. Lepší, když lidi štveš, tím co děláš, než jim být lhostejný, to by mě trápilo. 

Jaká je tvá cyklistická závodní minulost, co považuješ za největší úspěchy?

Byl jsem první cyklista, asi nejen v naší republice, co dostal dva roky distanc za efedrin a asi jsem jediný podobný sportovec s flastrem, co dostal po pár letech jako závodník cenu Fair Play od Olympijského výboru. To je asi můj největší úspěch, kdo to může říct, že to má? Uvedené berte opět s nadsázkou, prosím. Nějakej ten občasnej úspěch se dostavil. Párkrát jsem si plácnul na druholigových a spíš závodech třetí ligy. Ale byl jsem vždy spokojenej, když jsem v závodě nechal maximum a nemohl se tak sám na sebe hněvat, že jsem něco podcenil. Protože jsem nebyl ani vrchař, ani sprinter a nemohl moc často někomu pomoct k vítězství, snažil jsem se vždy o úniky. Chtěl jsem tedy, abych byl alespoň chvíli vidět, když mi bylo jasné, že na domácí scéně proti přesile, zejména týmu PSK (dnes pod názvem Elkov), sám voják v poli moc nezastane. Třeba v prvních dvou ročnících Czech Cycling Tour jsem posbíral asi nejvíc prémií a to mně stačilo. Zmínka o našem bývalém týmu CK Kolokrám - Svijany v médiích vždy potěšila nejen mě samotného.

Když třeba zase jindy na kluky z auta řval jeden pan trenér, co že tam s nima v první skupině dělají takoví psi jako já, hned jsem měl dost energie ještě přidat na tlaku do pedálů a tiše trpět. To mě bavilo a bylo občasnou odměnou. 

Silniční cyklistika je už dnes čistě týmový sport. Bez slušného mančaftu sám nic neuděláš. Proto jsem se v posledních letech kariéry účastnil více maratonů, kde jsem měl možnost se více realizovat z pohledu výsledku. 

Kdyby sis měl dnes postavit ideální bicykl pro sebe, jak by vypadal? V jaké výbavě?

Asi bych zvolil Cipollini nebo Colnago, případně jinej italskej stroj, na mechanický a ráfkový Dura Ace sadě s koly Lightweight a řídítky Deda Alanera. To by byl skvost, co říkáš?

Dostaneš se ještě na kolo? Kolik toho při práci stihneš?

Tak předně jsem vždycky trénoval až po práci nebo spíš při práci... Ale tyhle poslední dva roky je to velká bída z pohledu toho, co jsem za třicet let natrénoval a nazávodil.... Jsem rád za víkendové vyjížďky a přes léto, když je vidět do devíti večer, tak najedu něco víc i přes týden... K tomu dám dvě desetidenní Mallorcy, jednu na jaře a jednu na podzim, a je to bratru kolem deseti tisíc kiláků za rok.... Ovšem intenzita je už zcela jiná, nehoním se, když vím, že to stejně nemá smysl a nemám na to nohy. Vždycky jsem si musel dát nějakej cíl a dle toho vše plánoval. Bez cíle nemám morálku se trápit. Raději si v kopci zvolním a jedu v klidu a pálím tak přebytečné tuky, než jet na cukry. Tuku mám momentálně víc než dost. Aktuálních 84 kilo živé váhy proti mé závodní váze 72 v laufu je malej rozdíl.

Není to tak dlouho, co v dresu Kolokrámu závodil Martin Bína. Lze stále reprezentovat klub s názvem Kolokrám, případně za jakých podmínek

Martin Bína = pan cyklista! Nejen výkonem, co měl a má v sobě od pána Boha (je to ten zmínenej pětilitr), ale hlavně je Martin skvělej a rovnej člověk! Mám ho rád a bylo mi ctí, když oblékal dres s lebkou! Prostě naše sezonní záležitost ve stylu Bínič is not dead byla nádherná doba, co mi zpětně s odstupem dělá úsměv na rtech a to se mi v poslední době moc často nestává.

Dnes chce každej podporu, ale co z toho? Co za to? Sám jsem závodil desítky let a moc věcí jsem od nikoho nikdy nedostal... Buď musíš být jeden z nejlepších, nebo se musíš umět prezentovat a taky za mě slušně chovat a vystupovat. Rád podporuji lidi, co mě něčím osloví a není to zpravidla tím, že jen našlápnou slušný watty. V poslední době se mi líbí to, jak vystupuje po sportovní stránce, ale i v soukromí, Daniel Turek. Slušnej kluk, co by si zasloužil slušnou smlouvu v nějakém velkém zahraničním týmu. Dále se mi líbí přístup triatleta Petra Soukupa, rád sleduji jeho sociální sítě a občasně mu za to trošku a rád pomůžu... Podobně jsem podporoval další kluky, některé víc, některé míň, některé bych zpětně raději neznal a na některé rád vzpomínám i po letech. 

Takže asi tak, pane redaktore, děkuji vám za otázky a přeji všem čtenářům Roadcycling hodně zdraví a šťastných kilometrů do nové sezony. Cuba Libre

 

Díky, Jakube, tak pěkný rozhovor jsem už dlouho nedělal. A jelikož patřím mezi dlouholeté zákazníky Kolokrámu, jak e-shopu, tak kamenné prodejny a servisu v Liberci, a poněvadž jsme se spolu setkali nad poptávkou stavby nového bicyklu, mohu vše, co jsi řekl, osobně podepsat. O to víc ti přeju, ať tě kola pořád baví, a hlavně, ať se ti daří!

Jiří Vlasák
Všechny články autora


Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste


Potocký M.
👍😊
09.02.2022 18:19:45
piratelu
Jo, pravda... 👍👍👍
14.02.2022 18:41:55