„Myslím, že ten závod je pro mě prostě trochu příliš náročný,“ řekl Van der Poel pro NOS před startem Okolo Lucemburska, kde vyhrál hned úvodní etapu. Tento dojem získal při sledování Velké ceny Montréalu, kde měli převahu vrchaři.
„To bylo docela zřejmé, když jste sledovali nedělní závod a viděli, jací jezdci se drželi v čele,“ vysvětluje. Sám přitom dva kilogramy shodil, aby se v kopcích cítil lépe. Stejný přístup zvolil už před dvěma lety na mistrovství světa v Curychu, kde získal bronzovou medaili.
„Všiml jsem si, že je velký rozdíl, když vážím o dva kilogramy méně než na jaře,“ řekl. „A přesně to je teď můj případ.“
Před Curychem si také nevěřil, ale nakonec patřil k nejlepším, ačkoliv na vítězného Tadeje Pogačara zdaleka nestačil. Jenže trať v Montréalu je podle něj odlišná a vyhovuje mu méně. „Myslím, že trať je trochu jiná,“ řekl Van der Poel pro Het Laatste Nieuws. „V Curychu bylo hodně stoupání, ale nebylo tam žádné delší stoupání, jako je tomu v Montréalu.“
Na mysli má výjezd Camillien-Houde, který měří 1,6 km a v průměru má 7,7 %. Právě tady se ve Velké ceně Montréalu rozhoduje o vítězi. V nedělním závodě zde zaútočil Paul Seixas a na vrcholu se k němu přidal Isaac Del Toro, dva špičkoví vrchaři. Nikdo jiný nestačil.
Stejný názor jako Van der Poel má také Remco Evenepoel, který v neděli na Camillien-Houde nestačil na závěrečné útoky soupeřů. „Vzhledem k tomu, jak se to delší stoupání jezdí, je to pro těžší jezdce opravdu náročné,“ řekl Belgičan pro Wielerflits.nl. „Když se podíváte na průměrnou váhu deseti nejlepších závodníků, pohybujeme se asi kolem 63 nebo 65 kilogramů,“ pokračuje Evenepoel. „Nebyli tam žádní těžcí závodníci, ale jezdci jako Wout (van Aert, pozn. red.) a Mathieu by to v dobrý den mohli zvládnout.“
Na druhou stranu se v Montréalu dařilo Quinnu Simmonsovi, který není vrchař, patří k těžším cyklistům a přitom rozhodně není tak kvalitní závodník, jakými jsou Van Aert s Van der Poelem.
Kvůli absenci Tadeje Pogačara se očekává o dost taktičtější závod, který by měl vypuknout až později. Van der Poel přesto nevěří, že mu to pomůže. „Pro mě se tím moc nemění. Pořád si myslím, že to bude příliš těžké.“
„Seixas bude mít kolem sebe silný francouzský tým a někdo jako Del Toro je dost silný na to, aby si jel svůj vlastní závod i bez týmu,“ myslí si mistr světa z roku 2023, který bude jediným lídrem Nizozemska, nikdo jiný v oranžovém dresu nemá reálnou naději na úspěch. A to je podle Van der Poela škoda.
„Vždycky je to jednodušší, když máte nějakou druhou variantu. Myslím si ale, že máme závodníky, kteří dokážou být ve hře i v případě, že se ve finále začne závodit brzy, a kteří mi tak mohou trochu ulevit od tlaku.“
Navíc světový šampionát je zvláštní závod, ve kterém kvalita týmu mnohdy nehraje roli, například Peter Sagan se stal třikrát mistrem světa v podstatě bez podpory. „Na mistrovství nikdy nevíte,“ uznává Van der Poel. „Může to být neobvyklý závod. Jedou národní týmy a bez vysílaček, takže to není jako jiné závody.“
Chaotické závody bez velkých týmů většinou vyhovují útočícím závodníkům. Už několikrát toho využil Evenepoel, ale také Van der Poel to zkusí. „Myslím, že moje šance jsou malé. Ale těším se na to.“
