Jirko, od této sezóny jsi přešel z role závodníka do role sportovního ředitele v týmu Elkov Kasper a souběžně i do funkce manažera juniorské reprezentace. Jak náročná byla aklimatizace? A probíhá stále ještě intenzívně, nebo už je většina věcí usazena?

Určitě to byla velká změna a aklimatizace stále částečně probíhá. Většina důležitých věcí už si ale sedla a získávám v nové roli větší jistotu. Přesto pořád přicházejí situace, které jsou pro mě nové a ve kterých se učím reagovat a hledat řešení. Tato práce je dynamická a není stereotypní, a proto se člověk může setkat s novou situací, kterou třeba vyřešit.

V nedávném rozhovoru s juniorem Matějem Pitákem jsme se dozvěděli, že na tvém vedení oceňuje srozumitelnost, schopnost odlehčit situaci atd., takže nyní velmi rád reprezentuje. Fungují tvoje metody stejně směrem k juniorům jako mužům, nebo musíš vždycky v Elkov Kasper přešaltrovat a zvolit alternativní přístup?

Můj přístup k juniorům a klukům z Elkovu se v zásadě moc neliší. U juniorů se sice nepotkáváme tak často, ale o to víc se snažím, aby byli připravení na přechod mezi elitu. Tam je potřeba být často přímější, jít víc do podrobnosti a pomoct jim zvládat situace, které jsou pro ně nové. V Hradci už pracuju se zkušenými závodníky, takže tam jde spíš o doladění taktiky a detailu. Celkově se ale snažím, aby se kluci v týmu cítili dobře, fungovala mezi námi důvěra a v kolektivu panovala dobrá nálada. To podle mě dělá strašně moc.

V Elkovu pracuješ s cyklisticky velmi zkušenými cyklisty, jako jsou Matěj Zahálka, Michael Boroš či Michal Schlegel, kteří už toho hodně „viděli“ a i dost dokázali, a vedle nich s ještě loňskými juniory. Jak se ti daří vybalancovat tuhle situaci v řízení, vedení, určování taktiky, nominacích na závody atd.? 

Jak jsem řekl, můj přístup k nim se příliš neliší, i když nějaké rozdíly tam jsou. Je pravda, že Matěj Zahálka, Michael Boroš či Michal Schlegel jsou zkušení kluci a hodně viděli, ale to neznamená, že není na čem pracovat. U mladších kluků chci, aby ty starší hlavně poslouchali, snažili se co nejvíce učit a probírali taktiku i mezi sebou. Starší by měli být vzorem. Snažím se v týmu posílit kolektivitu, aby to i přes věkové rozdíly v týmu hrálo a složení odpovídalo celkovému fungování.

Přišel jsi do týmu, který se z poloviny obměnil. Odešel především lídr loňské sezóny Lukáš Kubiš, který tým společně s Tomášem Přidalem výsledkově táhl. Kvůli tomu letošní výsledky zaostávají za těmi loňskými. Jak se s tím tým jako celek vyrovnává?

Jsem rád, že Lukáš v týmu byl, i když jsem ho bohužel už nezastihl jako sportovní ředitel. Věřím ale, že si s klukama předal spoustu cenných zkušeností a že se od sebe navzájem něco naučili. Letošní sezónu ovlivnilo i několik zdravotních komplikací – nemoci, které nás provázely hlavně v první polovině roku, a kvůli kterým to nebylo ideální. Ale rozhodně bych neřekl, že to bylo špatné období. Kluci makají a vidím v týmu chuť i potenciál. Doufáme, že od mistrovství republiky se štěstí zase přikloní na naši stranu a navážeme na to, co se budovalo.

Je pravda, že především Tomáš Přidal zajistil letos pro tým několik velmi pěkných výsledků (11. na Tour of Hellas 2.1 či 3. na Tour of Malopolska 2.2.), ale navenek to působí, že se kvůli aktuální situaci ve složení týmu soustřeďujete víc na domácí závody, v nichž se vám daří minimálně výsledkově hodně dobře sekundovat domácímu rivalovi ATT Investments. Mám na mysli především pohárové závody v Krásné Lípě a Kyjově. Odpovídá to skutečnosti, nebo je to jen zkreslený vjem?

Ano, Tomáš letos podal několik skvělých výkonů a výsledky na Tour of Hellas i Małopolsku jsou toho důkazem. Má výbornou formu a je vidět, že i v těžké mezinárodní konkurenci dokáže zajet na špici. Ale i Štěpán Zahálka se ukazuje v dobrém světle, např. na Orlenu nebo vítězstvím v Kyjově. Kuba Ťoupalík vyhrál v Krásné Lípě a v poslední době ukazuje stoupající formu. Dan Mráz obsadil 6. místo v poslední etapě Závodu míru, byl 4. místo v etapě na Małopolsku. Co se týče zaměření na domácí scénu, není to tak, že bychom to plánovali jako strategii „ústupu“, ale realita letošní sezóny a okolnosti, jako nemoci nebo postupná adaptace mladších jezdců nám trošku narušila program.

Od zítřka začíná mistrovství republiky časovkami. S jakými ambicemi hodláte vstoupit do jednoho z vrcholů sezóny. Budete se víc soustředit na vybrané závody či kategorie? Pro vás s ohledem na počet lidí z kategorie U23 v sezónní sestavě asi není ideální pravidlo, že chtějí-li třiadvacítkáři startovat v nedělním závodě, musí nastoupit k sobotní mistráku této kategorie? Asi nejvíc se tahle situace dotýká obhájce loňského prvenství mezi Elite Tomáše Přidala?

Mistrovství republiky je pro nás samozřejmě jedním z vrcholů sezóny a připravujeme se na něj s maximální vážností. Do časovky jdeme s cílem odvést solidní výkony, ale hlavní ambice máme především směrem k nedělnímu silničnímu závodu. Co se týče kategorií, máme letos hodně kluků v U23, takže se nás dost výrazně dotýká pravidlo, že pokud chtějí jet v neděli s elitou, musí absolvovat i sobotní závod třiadvacítek. Není to pro nás úplně ideální, protože bychom některé z nich rádi viděli čerstvé právě v neděli. Konkrétně u Tomáše Přidala je situace trochu specifická – obhajuje titul mezi elitou, a tak chceme, aby byl v neděli co nejlépe připravený. Rozhodně ale chceme být vidět a hrát důstojnou roli v obou dnech.

Pokud mám správné informace, Elkov poskytl "azyl" některým klukům z rozpadnuvšího se CK Pardubice. Na PCS je ale není vidět. Budou kluci i na mistráku závodit v dresu Elkovu a posílí tedy minimálně početně sestavu do hromadného závodu?

Ano, je pravda, že jsme nabídli zázemí Filipu Samcovi, který působil v CK Pardubice. A v rámci domácích závodů – včetně mistrovství republiky – startuje v našem dresu.

V sestavě máte i Matúše Štočka. Největším favoritem na slovenský titul se jeví Lukáš Kubiš, případně Mathias Schwarzbacher. Bude Matúš za těchto okolností ponechán „sám sobě“, nebo se mu dostane jisté týmové podpory, protože bude mít např. šanci na pódiové umístění?

Matúš Štoček je letos součástí naší sestavy, a i když slovenský a český šampionát se jede společně a zároveň každý jezdec jede o mistrovský dres své národní federace, tak v praxi se samozřejmě snažíme pomoct si i přes hranice dresů. Pokud bude reálná šance, že Matúš může bojovat o pódium, určitě ho v tom nenecháme samotného.

Ptát se na taktiku, kterou zvolíte, nemá nejspíš žádný smysl, protože kdo by ji předem zveřejňoval? Ale s ohledem na profil trasy, který je pouze zvlněný, lze ukázat na lidi z vaší sestavy, jimž je více šitý na míru, a kteří by tudíž mohli mít větší šance na dobrý výsledek.

Z naší sestavy by to mohlo sedět klukům jako je Tomáš Přidal – který umí dobře číst závod a má finiš – ale třeba i Matěj Zahálka, který má obrovské zkušenosti. V záloze pak máme i mladší kluky, kteří můžou překvapit, pokud dostanou prostor. Každopádně půjdeme do závodu s několika variantami, abychom mohli reagovat na vývoj, a věřím, že budeme schopní sehrát aktivní a důstojnou roli.

Kde leží hranice výsledkové (ne)spokojenosti po skončení šampionátu?

Pokud bych měl mluvit konkrétně: v časovce by nás potěšila medaile minimálně v kategorii U23 a i v boji o slovenské pódium. V silničním závodě je pro nás hranice spokojenosti ideálně samozřejmě pódium. Nechci říkat, že cokoli mimo to bude zklamání, protože hodně záleží na průběhu závodu a kontextu výsledku – ale chceme být vidět, být aktivní a mít reálný vliv na vývoj závodu.

Děkuji.