Alaphilippe prožil svá nejlepší léta mezi roky 2018 a 2021. Během těchto čtyř let získal dva tituly mistra světa, vyhrál všechny etapy na Tour de France, které ve své kariéře ovládl, Milán–Sanremo, tři Valonské šípy a další závody. Později už se spíše trápil a nyní mu došla motivace. Proto končí.
„Vždycky jsem závodil instinktivně, útočil jsem, když jsem cítil nohy, a ne proto, že mi to říkala nějaká čísla. Stejně tak jsem se rozhodl i tentokrát. Jednoho rána jsem se probudil na soustředění a prostě jsem cítil, že tohle je můj poslední rok,“ vysvětluje Alaphilippe své rozhodnutí.
Nejlepší sezónu měl v roce 2019, kdy dva týdny držel žlutý trikot na Tour de France a vyhrál svůj jediný monument. „Ten rok byl mimořádný. Milán–Sanremo, Strade Bianche a pak ta Tour… Když jsem v Épernay převzal žlutý trikot, říkal jsem si: dva dny, možná tři. Udržel jsem ho čtrnáct. Statistiky sice tvrdí, že jsem tu Tour prohrál, ale ve skutečnosti to pro mě zůstává jednou z nejkrásnějších vzpomínek.“
Za svoje nejcennější vítězství považuje první titul mistra světa v italské Imole. „Když jsem projel cílovou páskou, ukázal jsem prstem k nebi, směrem k mému otci.“ O rok později svůj titul obhájil před davy diváků v Belgii. „Lovaň byla tou oslavou, kterou Imola kvůli covidu nemohla být. Těch lidí v Belgii… Belgie se stala mým druhým domovem. Děkuji.“
Alaphilippova kariéra se zlomila na jaře roku 2022. Na monumentu Lutych–Bastogne–Lutych měl tvrdý pád a vážně se zranil. Poté už se do své nejlepší formy nikdy nevrátil. „Propíchnutá plíce, zlomená žebra, lopatka… Pak následovaly dva roky, během nichž měl každý názor na moje výsledky. Někdy to bolelo víc než ten pád. Ale víte, co si z toho období pamatuji? Lidi, kteří zůstali. Spolujezdce, kteří mi pořád pomáhali, fanoušky, kteří mi pořád fandili, když jsem dojížděl na vrchol na padesátém místě. Mít podporu, když vyhráváte, je snadné. Mít podporu, když prohrajete, to je něco vzácného.“
Nejvíc ve své kariéře lituje chyby v dojezdu Lutychu v roce 2020. Tehdy ve spurtu ohrozil své soupeře a těsně před páskou začal slavit vítězství s rukama nad hlavou. Jenže to bylo příliš brzy a Primož Roglič hodil své přední kolo na pásku dříve. A ani druhé místo Francouzi nezůstalo, rozhodčí ho odsunuli až na páté místo.
Sanremo je proto jeho jediným vítězstvím v monumentální klasice, na pódiu stál celkem šestkrát.
„Stálo mě to vítězství v monumentu. Ale takový prostě jsem, závodil jsem naplno, se všemi chybami, které to s sebou nese. Raději desetkrát prohraju při útoku, než abych jednou vyhrál, protože mi z týmového auta diktovali, jak mám závodit.“
Alaphilippe zároveň oznámil, že nebude v nejbližší době dávat žádné rozhovory a bude s rodinou. Chuť věnovat více času svému synovi měla velký vliv na jeho rozhodnutí. „To, že nebudu muset být 250 dní z roku pryč, mi chybět nebude. Nejvíc se těším na to, že si konečně budu moci plně užít čas se svým synem,“ potvrzuje.
„Ale samozřejmě mi bude chybět ten pocit uspokojení z vynaloženého úsilí. Kamarádství s kluky, na soustředěních i při závodech, život v týmu, to mi rozhodně chybět bude.“
