Jak jste se dostala k cyklistice?

Když mi bylo jedenáct, začala jsem závodit na BMX kole. V šestnácti až sedmnácti letech jsem s tím přestala a zkusila jsem přejít na silnici. Závodila jsem i na pár menších francouzských závodech. Začala jsem silniční kolo velmi milovat. Zároveň jsem ale i začala sledovat cyklokros a hvězdy jako Wout van Aert a Sanne Cant v televizi. Říkala jsem si, že bych si tuto disciplínu moc ráda vyzkoušela. V tu dobu za mnou přišli trenéři francouzského týmu a vzali mě na tréninkový kemp a na první závod Světového poháru.

Po pár letech jsem se z Francie přestěhovala do Belgie, protože s cyklokrosem bylo spojené množství cestování. Naskytla se mi poté možnost dostat občanství a přidat se k belgickému národnímu týmu. Každým rokem jsem se pak zlepšovala a zlepšovala a nyní jsem tady. Jsem pyšná, že můžu být členkou belgické reprezentace.

Ve Francii musela být velká konkurence. Jaké to je vyrůstat v tak soutěživém prostředí?

Řekla bych, že když žijete v Nizozemsku nebo v Belgii, cyklistika je protnutá s obyčejným životem místních obyvatel. Kdežto ve Francii je náš sport vnímaný odlišně. I samotná výchova závodnic a závodníků je jiná. Bylo například složité kombinovat školu a vrcholovou cyklistiku. Také proto se nyní cítím v Belgii o dost lépe. Každý tu zná cyklistiku a ví, co obnáší. Ve Francii to bylo o něco těžší, a i to byl důvod, proč jsem změnila občanství. Nyní je všechno jednodušší.

V cyklokrosu je právě Belgie společně s Nizozemskem pomyslným hegemonem disciplíny. Vnímala jste po přesunu do belgického království rivalitu mezi domácí reprezentací a nizozemskými soupeřkami?

Je pravda, že většinou bývají souboje o tituly mezi těmito dvěma zeměmi. Sama jsem ale v silničním týmu Fenix-Deceuninck společně se Ceylin Alvarado a dalšími Nizozemkami. Potkávám se na závodech také s Lucindou Brand. Vždy je mezi námi respekt a po sezóně spolu klidně jdeme na diskotéku. Cyklokros je spíše malá rodina. Každý se s každým zná. Jezdíme celou sezónu na stejné závody a každý víkend vídáte stejné obličeje. V tomto je silniční cyklistika odlišná.

Musím se Vás zeptat na váš titul mistryně světa v cyklokrosu v kategorii do třiadvaceti let z roku 2020. Byl tento úspěch vašim cílem, když jste začínala jezdit na kole?

Vůbec ne. Kdyby mi někdo před lety řekl, že budu mistryní světa, nevěřila bych mu. Začala jsem se silniční cyklistikou, potažmo s cyklokrosem, celkem pozdě a musela jsem dělat opravdu velké kroky. Takový výsledek jsem vůbec nečekala a dlouho jsem si to ani nemohla uvědomit. Všechno bylo ten den skvělé, každý se usmíval, dokonce i počasí mi tehdy ve Švýcarsku zahrálo do karet. Jsou to krásné vzpomínky.

Po tomto triumfu jste získala několik medailí z belgického cyklokrosového šampionátu a letos jste dokonce mistryní své země. Prozraďte recept na tyto úspěchy?

Za prvé jsem přešla do většího týmu. A za druhé jsem angažovala nového trenéra Philippa Walslebena, který byl výborný německý cyklokrosař. Hodně se od něj učím. Začala jsem také více chodit do posilovny a pracuji s mentálním koučem. Možná i lépe jím. Člověk si to často neuvědomuje, ale pak to najednou vše zapadne dohromady. Je to každodenní rutina, která vás udělá silnějším.

Už pátým rokem se naplno věnujete i silniční cyklistice. Co je v porovnání s cyklokrosem její nejtěžší část?

Miluji ježdění na silnici. Každý rok se to ale stává nebezpečnějším a nebezpečnějším. Možná je to menším respektem mezi závodnicemi. Myslím, že před pěti nebo deseti lety nikdo tolik neočekával tlačení do zatáčky. Na silnici závodíte na plno i ve sjezdu a kvůli tomu se následně stávají těžké nehody.

Cyklokros se, na druhou stranu, odehrává hlavně v pomalých rychlostech. Opravdu mám závodění na silnici moc ráda, ale občas si říkám, co to vlastně děláme. Zatímco cyklokros je méně nebezpečný.

Když se ale nic nestane, jsou na silnici opravdu krásné závody. Například Paris-Roubaix, to je, řekněme, můj nejoblíbenější závod. Také v Belgii je spousta krásných závodů. Když vidíte, kolik lidí se přijde podívat k silnici a fandit, je to opravdu krása.

Co tedy naopak na silniční cyklistice nejvíce milujete?

Je to kolikrát až bláznivé kolik lidí a pozitivní energie je při závodě kolem nás. Kdyby nás lidé u silnice nepodporovaly, možná dnes ani nezávodíme.

Na závěr se ještě vraťme k cyklokrosu. Médii kolovaly zprávy, že by se tato cyklistická disciplína mohla objevit na zimních olympijských hrách. Co vy na to?

Doufám, že budu schopná pokračovat do roku 2030. Bylo by to krásné. V minulém roce jsme viděli na letní olympiádě několik nových sportů, takže si myslím, že by se cyklokros na zimní verzi hodil. Rozhodně by bylo super ukázat tuto disciplínu mladým lidem, kteří by následně mohli začít s cyklistikou.