Kryštof vstoupil do světa juniorů a zrodila se hvězda. Podařilo se mu totiž především vlastním přičiněním dostat se do top světového juniorského týmu Auto Eder. A v dresu juniorské zálohy BORA - hansgrohe, ale i reprezentačním pak zářil po celou sezónu.

Odzávodil 35 dnů. Doma pouze West Bohemia Tour (5.), Závod míru juniorů (vítězná etapa) a mistrovství republiky (1. / 2.). "Zbytek" Belgie, Francie, Itálie, Nizozemsko, Švýcarsko, Německo... Nashromáždil úctyhodných 1502 PCS bodů. 5x zvedl ruce nad hlavu, 6x se na vítěze díval z pódia, k tomu 11x dokončil v top10.

Jel 6 etapáků. Na 4 z nich vyhrál po etapě, ve zbylých dvou byl v etapě nejlépe "až" 2. Celkově skončil 5. na Nation's Cup Hungary a 6. při Grand Prix Rüebliland. Z jednorázovek jel mj. juniorské Flandry, Roubaix (7.), Gent - Wevelgem i Strade Bianche. Stal se mistrem republiky v silničním závodě, v časovce byl 2. Reprezentoval na evropském i světovém šampionátu (12.). 

Juniorský mistr republiky z roku 2023

Druhý rok byl stále dobrý, i když světlo se mírně ztlumilo. 28 závodních dnů, 5 etapáků, 1031 PCS bodů. 4 prvenství plus 1 pódiové umístění, k tomu 4x top10. Znovu Roubaix, znovu Flandry (4.)

A šlo se do světa mužů. Kryštof v dresu Tudor Pro Cycling Team U23. 7 závodních dnů od března do dubna ve Francii a konec. Konec závodní sezóny, konec spolupráce s Tudorem. Světlo zhaslo. Oslňující jas i černočerná tma. Užitečná zkušenost. Příležitost ke katarzi. Takže znovu. A jinak jakož i návrat ke kořenům. V ATT Investments dostává Kryštof šanci na restart. A podle toho, co říká, to vypadá dost nadějně. Poslouchejme.

Jaké je tvé cyklistické CV: jak ses k cyklistice dostal, kde, s kým a s čím jsi začínal, kdo tě v počátcích nejvíc ovlivnil, proč ses rozhodl pro cyklistiku ...? 

K cyklistice jsem se dostal pořádně přes tátu. Opravdu už od mala, okolo tří let, jsem rád jezdil na kole. Táta hrál v mladém věku golf na nejvyšší úrovni. Teďka je trenérem a v době, kdy začal být golfovým trenérem, se pustil i do kola a začal objíždět amatérské závody. Viděl, že mě kolo baví, strávil jsem na něm sám od sebe na zahradě klidně celý den. Pak mi i stavěli cyklokrosové tratě a já si hrál na Zdeňka Štybara, Nyse, Alberta… a chtěl být jako oni. Rodičům jsem to dal dost najevo, obětovali tomu hodně a já bych bez nich nikdy nedostal tu příležitost tenhle sen zkusit naplnit.

Jak se ti podařilo dostat se v prvním roce mezi juniory do špičkového týmu Auto Eder, zálohy BORA - hansgrohe? 

Už v kadetech jsem měl poměrně dobrou sezónu. Dařilo se i na dráze, několik mistrovských titulů. Na silnici jsem se taky stal mistrem republiky. Mohl jsem jít i do jiných zahraničních týmů, než byl Auto Eder, ale dělal jsem vše pro to, abych se dostal právě tam. Podporoval mě v tom i táta. Sehnal jsem si všechny potřebné kontakty. Poslali mi protokol fyzického testu. Ten jsem kolem Řevnic objel a poslal nazpátek. Viděli, že jsem lehký, mám dobré watty na kilo, hlavně ve sprintech a krátkých intervalech, a že nezaostávám ani v těch delších. Kontaktovali mne a sjednali jsme si videohovor. Tam jsme si povídali asi jako u pohovoru do práce, ale bylo to uvolněné, nasmáli jsme se. Viděli, že jsem pro srandu, že bych se do týmu hodil, stmeloval tým. Vypadalo to slibně, ale pak mi zavolali, že mě neberou. Byl jsem z toho dost smutný. Obětoval jsem tomu hodně a bral jsem to tak trochu „všechno nebo nic“. Už jsme s panem Kubiasem podepisovali smlouvu, když mi zavolal Christian Schrot z Bory a vzali mě, protože se jim uvolnilo jedno místo. Měl jsem z toho obrovskou euforii, užíval jsem si každý den, žil jsem sen. Takže klukům, co se mě ptají, jak se mi to povedlo, vždy říkám, ať to zkoušejí a nevzdávají se. Týmy ocení i snahu.

MČR kadetů 2022: 2. Adam Bittman, 3. Štěpán Zahálka

Hned v prvním roce v Auto Eder ses dokázal výsledkově mimořádně prosadit. Dokonce jsi byl úspěšnější než jako druhoročák. Čím si vysvětluješ tvůj raketový vstup do této kategorie? Co bylo důvodem, že druhý rok byl sice stále velmi dobrý, ale o trochu horší než ten první? 

Myslím, že to bylo změnou tréninku. To mě přes zimu hodně nakoplo a cítil jsem se skvěle. A výsledky v sezóně tomu pak odpovídaly. Bohužel jako druhoročák jsem si prošel těžkou sezónou. Přes zimu jsem dostal zánět do kolen, táhlo se to až do jarních závodů. Nevěřil jsem pak posedu na kole a furt něco měnil. Tak nějak jsem se z toho dostal až nedlouho před Závodem míru, kde jsem vyhrál etapu. Potom jsem cítil, že slábnu, až jsem v létě neotočil nohama. Nemohl vstát z postele a do toho dál závodil. Po docela dlouhé době jsem šel na krev a zjistili jsme velmi vysoké hodnoty EBV viru. Byl jsem unavený, pořád naštvaný a negativní. Doktoři říkali, že jsem to v těle měl poměrně dlouho, nejspíš už od začátku jara. Takže další výpadek, z kterého jsem se dostal až těsně před koncem sezóny, a hned, jak to šlo, jsem vyhrál dvě etapy za sebou na velkém závodě (Grand Prix Rüebliland). Byl jsem za tahle vítězství rád, ale cítil jsem, že toho už tenhle rok byl dost. Trochu jsem zapomněl naslouchat tělu, jel jsem prostě tvrdohlavě. Hlavně přes zimu, seděl jsem 6 hodin na trenažéru. Odmítal jsem přijmout, že můžu být unavený. Chtěl jsem až nezdravě moc a taky jsem za to zaplatil.

Jak s odstupem času vnímáš a hodnotíš své působení v Auto Eder a to nejen výsledkově, ale přes vnitřní konkurenci, atmosféru v týmu, sounáležitost jezdců, staffu a šéfů, tréninkové metody, organizaci týmu ...?

Super atmosféra, nejlepší dva roky mého života. Splnil se mi sen. Skupina je neskutečná, bylo spoustu srandy, ale každý ví, že ten druhý je taky jeden z nejlepších na světě. To se pak závodí „samo“. Všichni si vás hlídají, ale my to vždy rozhodovali tak, aby to bylo nejtěžší, a věřili v to, že tam prostě s námi nezůstanou. No a pokud to nevyšlo, tak mi rozjeli spurta a já si u nich postupem času z kluka, co se málem nedostal, vybudoval respekt a důvěru. Všichni jdou za stejným cílem, od mechanika, maséra, člověka, co objednává letenky, trenéra až po závodníka. Organizačně to bylo na vysoké úrovni, nemusel jsem se starat o všechny okolní věci. Kolo v super stavu, jídlo připravené, masáž… Je ale důležité si toho vážit, být vděčný a o to větší rozdíl pak ukázat v závodě.

Eroica Juniores - Nations' Cup 2023, etapa 1b

Když jsi opouštěl juniorskou kategorii, měl jsi víc nabídek, než "jen" Tudor? Jaká byla tvá očekávání a předsevzetí? A jak se potom překryla s realitou? 

Ano, měl jsem spoustu nabídek a to už po prvním roce. Nakonec jsem se rozhodoval mezi dvěma. Mohl jsem zůstat ve struktuře, v které jsem byl už dva roky. Teď tedy v Red Bullu. Rozhodl jsem se ale jinak, trochu jsem se bál toho, že se to s příchodem nového hlavního sponzora celý překope a bude to trvat dlouho. “Vyhazovala” se spousta lidí, i těch, kteří byli u samého zrození tohohle týmu. Moc se mi to nelíbilo, ale zpětně toho dost lituju. S týmem jsem stále v dobrém kontaktu, rozešli jsme se v dobrém. Cítil jsem, že možná potřebuju nějakou změnu, něco, co by mě nakoplo po protrápené sezóně. No, moc se to nepovedlo… V Tudoru jsem měl skvělou smlouvu, která mě zajišťovala na 4 až 5 let dopředu, měl bych tedy klid a budoucnost. Ale nechtěl jsem pokračovat někde, kde jsem postupem času zjistil, že by to nefungovalo a že se ve výsledku neshodujeme na většině věcí.

Začátek sezóny na závodech ve Francii se výsledkově nevydařil. A tím to vlastně skončilo. Měl jsi sice ještě jet oba domácí mistrovské závody, ale DNF a DNS. Tedy viděno zvnějšku fiasko? Co všechno se stalo, že sezóna dopadla takto? Co bylo těmi hlavními příčinami? Co ti nevyhovovalo na týmovém vedení, co naopak jsi zavinil sám? 

Jojo, v prvním závodě mě srazil sportovní ředitel. Do druhého jsem nastoupil, ale nedokončil, byl jsem celý naražený, hlavně pravé koleno. Přes zimu jsem trénoval jen vytrvalost, na to jsem nebyl absolutně zvyklý. Jezdil jsem cyklokros a pak i dráhu. První laktátový práh jsem měl vystřelený, druhý zůstal stejně, měl jsem hodnoty jako vrchaři, nebyl jsem schopný zrychlit, ale v klidu jsem objel 5 hodin na 260 wattech s 65 kilama. Cítil jsem se strašně, jak kamión. Přestal jsem věřit tréninkům, snažili jsme se to vše pak dohnat, tu intenzitu, ale takhle to nefunguje, člověk se musí furt udržovat ve všech zónách i přes zimu. Všichni jsme věděli, na co jsem byl zvyklý, co mi vyhovuje, ale i tak jsem trénoval jinak. Jiným to třeba vyhovovalo, ale nemůžou nás hodit do jednoho šuplíku. Pak byly další problémy, každý týden mi praskal pedál, bolelo mě z toho pravé koleno. Všechny tyhle “maličkosti” se nabalují, nebyl ani jeden týden, kdy bych měl klid, čistou hlavu a mohl se soustředit jen na to, na co mám. Jsem rád, že jsem z toho venku a baví mě zase sedět na kole a vše kolem. Těší mě to zas jako v juniorech.

ZMJ 2023, et. 2b: 2. Withen Philipsen (do 2028 Lidl - Trek), 3. Theodor Storm (2026 INEOS Grenadiers)

Co bys řekl na tuto úvahu, která se bez znalosti okolností, příčin atd. nabízí: velký talent - super výsledky - super angažmá - vysoké sebevědomí - neochota akceptovat autority - náraz do zdi...? 

Určitě se nabízí a uvědomuji si to. S akceptací autority ale nemám problém, jinak to nejde, člověk se musí umět podřídit. Akceptuji ale jen tu, s kterou souhlasím. Vše vypadalo, že s autoritou, s kterou jsem smlouvu podepsal, se budu ztotožňovat, proto jsem i podepsal. Nedopadlo to tak.

Jak ses s tím, co tě letos potkalo, vyrovnával psychicky? Obrazně: hodils kolo do kůlny a obrážel diskotéky? Nebo jsi trénoval podle sebe a připravoval se na další sezónu, v níž jsi věřil v obrat k lepšímu? Kdo tě v té době podržel, kolik "přátel" tě opustilo? Jakou zkušenost si z téhle situace odnášíš do dospělého života? 

Mohlo dojít k přestupu už v půlce sezóny do devo worldtour týmu, byl to ale komplikovaný proces, táhlo se to a nakonec to nevyšlo. Nemohl jsem závodit, později mi přestal chodit i tréninkový plán, trénoval jsem sám podle sebe, ale věděl jsem, že to nikam nevede. Nebavilo mě to, neviděl jsem žádnou naději. Probíral jsem to s nejbližšími, rodinou, ti mě podrželi a jsem za to strašně rád. Potřeboval jsem od toho celýho zmatku klid. Byl prostor na to dát si pauzu. Bylo to to nejlepší, co jsem mohl udělat. Řekl jsme si, že na kolo nesednu, dokud neucítím chuť znovu trénovat, ne se vozit, ale trénovat. Alespoň jsem mezitím odmaturoval.

Ain Bugey Valromey Tour (2.1) 2023: dva dny ve žlutém

Jak došlo ke kontaktu s ATT? Kdo byl iniciátorem? "Zachránilo" tě to pro cyklistiku, nebo bys stejně pokračoval třeba někde jinde? 

Čekal jsem na nabídky z venku, chtěl jsem samozřejmě zkusit se udržet v top zahraničních týmech. Nebylo to ale jednoduché, když jsem byl v takové situaci. Spoustu týmu mi řeklo v létě, ještě před pauzou, že by mě klidně rádi podepsali na další rok. Na to se ale nedá spolehnout. Mezitím podepsali kluky stejné kvality, kteří ale momentálně závodí a vyhrávají. Tak to v cyklistice je, velká pračka. Takže v podstatě ano, zachránilo, a jsem moc rád, že jsem týmu napsal. Jsem vděčný nejen Radimu Kijevskému, ale i celému týmu, který se na rozhodnutí podílel, za důvěru a věřím, že budu schopný tuto důvěru na závodech oplatit.

Vypadá to tedy na restart tvé zatím krátké cyklistické kariéry. Měls tréninkové manko, takže potřebuješ čas k návratu k těm správným „číslům“, nebo začínáš z vysokého základu a můžeš naskočit do sezóny v plné síle? 

Dva měsíce jsem netrénoval, hýbal jsem se jinak. Vyrostl jsem, tělo si odpočinulo. Myslím, že mi pauza prospěla nejen mentálně, ale i fyzicky. Chtěl bych moc poděkovat Zdeňku Štybarovi, který mě dostal do kontaktu s jeho dlouholetým trenérem Pieterem Timmermansem. Teďka spolu rozjíždí Czech Cycling Academy, kde se snaží objevit další české cyklistické talenty. Zdeněk mi dodal motivaci, přesvědčil mě, že to má smysl znova začít. Pro mě to strašně znamená, on byl jedním z důvodů, proč jsem chtěl závodit na kole a živit se tím. Pieter mě tedy začal trénovat a já se po měsíci tréninku cítil nejlépe z celé sezóny. Objel jsem si i nějaké testy, abych věděl, jak na tom jsem, a dal jsem si na většině úseků osobní wattové rekordy. Zjistil jsem, že jsem mnoho neztratil.

World Championships MJ - Road Race 2023, Glasgow: 12. místo

Absolvoval jsi dvě úvodní soustředění s ATT Investments. Jaké první poznatky si z nich odnášíš co se týče týmu, jeho složení, organizace, materiálu, profesionality ...? 

Tým je skvělý. Jeho kvalitu jsem vnímal, už když jsem byl v zahraničí. A mám s čím porovnávat.  Z toho srovnání vychází ATT velmi dobře. Určitě nezaostává. Je tu navíc super parta, cítím stejný drive jako např. v Auto Eder – Boře, od celého staffu až po závodníky. A hlavně se dost nasmějeme a vždy se doma těším, až budu zas někde s týmem.

Od soboty 6. prosince odstartoval třetí kemp, první španělský. Co považuješ za svůj hlavní cíl a úkol v průběhu oněch 14 dnů, které tě společně s týmem nyní čekají? 

V klidu, s čistou hlavou odpracovat co je potřeba, nevyvíjet sám na sebe v tomhle období zbytečný, nepotřebný tlak. Nejsem robot, jak jsem si myslel. Nejlepší sportovci znají svoje tělo a poslouchají ho. Já ho poslouchat přestal. Myslel jsem si hloupě, že ho přelstím. Momentálně mi trénink dost sedí, vím jak v tomto stylu tréninku moje tělo funguje a jak na co reaguje. Vím, kdy budu mít těžší chvilky, ale mužů si stále dovolit to přetlačit, a naopak vím, kdy se to nevyplatí.

GP West Bohemia (2.1) 2024: vedle Kryštofa Fitzke (2.), Casey (3.), Møller Andersen (vítěz 2. et.)

Jak to máš s trenéry? O Tudoru už jsme mluvili, ale jak to bylo předtím?

Od mala mi psal tréninky táta. V kadetech mě trénoval Petr Hejhal. Wattmetr jsem měl od mala, ne že bych se na to furt koukal, ale pro tátovu kontrolu a abych se učil, jak čísla fungují a jak s nimi později pracovat. Je potřeba umět pocit propojit s jasnými fakty. Počátečním důvodem bylo to, že jsem jako malý byl na bajkových závodech schopný na trati ještě před závodem lítat několik hodin. Táta pak díky wattmetru zjistil, že jsem ještě před samotným závodem objel sám „závodů“ asi deset. V juniorech mě trénoval Christian Schrot. Jeho styl tréninku mi dost sedl a byl hodně podobný tomu, čeho byl táta zastánce. Hodně polarizační trénink. Jezdit vytrvalost spíše pomalu a do toho prokládat VO2max tréninky atd. V kadetech jsem stále jezdil přes zimu cyklokros a dráhu, to mi vyhovovalo, venku jsem se vozil v klidu a pak přes víkendy závodil. Furt jsem se ale musel držet v tréninku zpátky. Jakmile totiž můžu, přidám si, a to není většinou dobře.

Kdo tě tedy má na starosti nyní? Myslíš si, že jsi v dobrých rukách?

Nyní mě trénuje po Pieteru Timmermansovi Michal Bednář, oba mají podobný styl trénování, který mi vyhovuje. Ale jsem stále v kontaktu i s Pieterem a Zdeňkem Štybarem, kdykoli je můžu kontaktovat a vše potřebné probrat. Michal Bednář se s Pieterem Timmermansem docela dobře zná, je s nimi skvělá komunikace, takže mít kolem sebe tuhle skupinu je super! Navíc máme v týmu a je mým sportovním ředitelem Otakar Fiala, jeho poznatky jsou úžasně cenné a vše, co říká, dává smysl. Kombinace mladšího Michala Bednáře a zkušenějšího Otakara Fialy je těžko překonatelná. Jsem za toto zázemí rád, nejen trenérsky, ale všeobecně. Máme velmi zkušené a vážené sportovní ředitele.

ZMJ 2024, 4. et: 2. Senna Remijn (do 2028 Alpecin - Deceuninck), 3. Aldo Taillieu (do 2027 Visma | Lease a Bike Development) 

Z tvých výsledků v juniorech se dá usoudit, že jsi především sprinter. Určitě ne vrchař. Ale co klasikář, kratší kopce, poziční jízda ...? 

Zatím mě ve všech týmech považovali za klasikáře s výborným sprintem, ale i schopností přejet těžší kopce. Je to cenná schopnost a chtěl bych se ji dál držet. Šancí na výhru mám spoustu, pokud přejedu kopec, ve sprintu si vždy stoprocentně věřím a udělám pro výhru cokoliv.

Kde bys chtěl být na konci sezóny, co se musí stát, abys byl sám se sebou spokojen, co si od roku 2026 cyklisticky slibuješ? 

Určitě, pokud to bude možné a budu toho vůbec schopný, bych rád zvedl opět ruce nad hlavu. Věřím, že se to podaří a dělám pro to maximum. Vítězství a touha po nich mě dříve hnala, to byl důvod, proč to dělám, a teď to cítím stejně, jsem hladový.

Grand Prix Rüebliland (2.1) 2024: dvě vítězné etapy

Jakou roli bys chtěl v týmu zastávat a jaké role jsi připraven plnit? 

Určitě bych rád ukázal svoje schopnosti v dojezdech, pomohl klukům ve vláčku a vybudoval si tak respekt a důvěru, jako se mi to povedlo např. v Auto Ederu. Určitě chci nabrat zkušenosti, mám je od koho v tomhle týmu sbírat, hlavně ve zmiňovaných hromadných dojezdech. Jsem jedno velké ucho.

Jsou nějaké konkrétní závody, na nichž bys nechtěl chybět a kde bys chtěl být hodně úspěšný? 

Ještě zatím ne, budu to brát závod po závodu a čekat na svou šanci, kterou hodlám pevně uchopit.

S Martinem Bártou: kolegové v Auto Eder, reprezentaci a nově i ATT Investments

Pro vrcholového sportovce bývá rodinné zázemí mimořádně důležité. Něco už jsi zmínil. Odkryj nám trochu detaily toho, kde žiješ a trénuješ, kdo tě podporuje, fandí ti ...? 

Mám úžasnou rodinu. Závodím opravdu od malička a vždy mě v tom podporovali. Nejvíce určitě mamka s tátou. Táta mi vždy byl oporou, chtěl ale, abych si nejlépe na věci přišel sám a párkrát spadl na “hubu”. Žiju v Klecanech, s rodinou. Mám bráchu a ségru, na kole už nejezdí, hrají golf a to já taky. Trénuje mě děda a s tátou občas chodíme celá rodina na hřiště. Je to super sport, mentálně náročný, ale zároveň uvolňující. Často jezdím k babi s dědou, žijí kousek od Mělníka, tam se přes léto trénuje samo: Kokořínsko, Děčínsko, Mácháč, Litoměřice. Obě babičky s dědečkama mě dost podporují. Teta taky ráda sportuje a sleduje, jak mi to jde/nejde. Všichni stáli při mně v tom nejtěžším období. Na Instagramu jsem si vybudoval docela dobrou komunitu, lidi mi často píšou, ptají se, fandí. Je to super. Párkrát mě zastavili po intervalu kluci, kteří stáli na chodníku u silnice a chtěli se vyfotit, je to skvělý být pro někoho určitým “vzorem”. Na závěr bych rád zmínil také Sazku, která mě už druhým rokem sponzoruje skrze projekt Sazka champs. Ale nejde jen o sponzoring, jsou taky velkou oporou a pomáhají, jak jen to jde. Děkuji všem. Sám člověk nezmůže nic, potřebuje kolem sebe dobré, pravé lidi.

Díky za otevřenost a držíme palce, ať se ten restart podaří!