Luděk Telecký, předseda silniční komise ČSC: „Prioritou je zajištění reprezentace a podpora mládežnických kategorií.“

04.11.2021 | Jiří Vlasák, foto: archiv Luděk Telecký

Luděk Telecký, předseda silniční komise ČSC: „Prioritou je zajištění reprezentace a podpora mládežnických kategorií.“

Novým předsedou silniční komise Českého svazu cyklistiky se v letošním roce stal Luděk Telecký. Již v předchozím období byl členem prezidia Svazu a spolupracoval s komisí mládeže i silniční komisí. Se silnicí je spojen i přes Favorit Brno, kde působí jako místopředseda oddílu. A také přes společnost TECHNISERV IT, kde je ředitelem, přičemž tato společnost je sponzorem TECHNISERV IT Cup - Českého poháru mládeže a žen. Dost důvodů, zeptat se ho mj. na to, jaké má ve své svazové funkci plány, jak vnímá úroveň současné české silniční cyklistiky a co by mohlo zvýšit prestiž a úroveň závodů pořádaných na našem území.

Co vás vedlo k tomu, že jste roli šéfa silniční komise ČSC přijal?

Více měně se jednalo o přirozený vývoj. V době, kdy byl předsedou komise Petr Kováč, jsem s lidmi v komisi částečně spolupracoval a po volbách, když se Petr Kováč nedostal do vedení ČSC, to byl už pouze logický krok. 

Na co se chcete zaměřit, co zachovat, co změnit, co neopakovat?

Určitě jako první věc jasně vymezit, za co komise zodpovídá a co už není v její kompetenci. Ať už z pohledu finanční podpory, doporučení směrem k prezidiu nebo třeba definice standardů závodů na silnici, např. v rámci Českého poháru apod. Dneska nejsou tyto zodpovědnosti a role jasně vymezeny. V okamžiku, kdy toto bude zcela jasné, stanovíme priority, se kterým se budeme jednotlivým oblastem věnovat. Určitě jednou z vysokých priorit silniční komise je podpora reprezentace. Zde vidím nezastupitelnou roli. Je nutné dohodnout reprezentační výjezdy. Zejména u mladých závodníků se často jedná o jedinou možnost, jak závodit v zahraniční konkurenci. 

Je vaším cílem působit v této pozici dlouhodobě, nebo se vnímáte spíše jako krizový manažer?

Z podstaty věci krizový management v organizaci jako je ČSC není možné efektivně aplikovat. Všechny rozhodnutí jsou kolektivní a musí projít řádným procesem. Jsem přesvědčený, že pokud by chtěl někdo v prostředí kolektivního rozhodování aplikovat principy krizového managementu, nemůže uspět. Domnívám se, že jediná cesta jsou evoluční změny a postupným způsobem přesvědčit okolí a následně na konkrétních změnách ukázat základně, že kráčíme správným směrem. Nemám nijak nastavené, jak bych chtěl dlouho v komisi působit. Mám své hodně časově náročné zaměstnání a činnosti na svazu považuji za koníček. Vážím si lidí, se kterými spolupracuji, zpravidla to jsou bývalí závodníci, cyklisté srdcem i duší. Být v tomto prostředí je pro mě příjemné a smysluplné zpestření běžného manažerského života. 

Čím by se - vnímáno podle priorit - měla silniční komise podle vašeho mínění zabývat především?

Určitě prioritou číslo jedna musí být podpora reprezentace s důrazem na mládež. To za komisi v současném nastavení klubové podpory i ČSC nikdo neudělá. Vytvořit kvalitní program soustředění a závodů je pro domácí mladé závodníky jedna z mála šancí poměřit síly se světovou konkurencí. Určitě by komise taky měla nastavit pravidla a standardy včetně zajištění bezpečnosti pro Český pohár na silnici. Pohár je také v mládežnických kategoriích nutné trošku „rozzávodit“. To, že se nezávodí, se pak negativně projevuje na mezinárodní úrovni. Už máme vymyšleno několik drobných motivačních zpestření, které snad povedou k větší snaze závodit. 

Mělo by platit i v činnosti Svazu, že silniční cyklistika je "královnou" cyklistiky nebo je její postavení rovnocenné se všemi ostatními disciplínami? Nebo musí aktuálně o své "místo na slunci" dokonce spíše bojovat?

Jasně, silniční cyklistika je královnou. Nic jiného ani jako předseda silniční komise nemůžu odpovědět (úsměv). 

Jaký je aktuální stav a výhledy projektu Vrcholových středisek mládeže?

Rozdělení na úrovně SVS a Krajských SCM považuji za jednoznačně správný směr. Současně existují čtyři SVS pro kategorie junior a kadet, kde je důraz na kvalitu – tj. hodnotí se převážně výkon a výsledky. Naopak Krajská sportovní centra pro žákovské kategorie jsou zaměřená na kvantitu – tj. budování široké základny talentovaných sportovců. Určitě je potřeba dotáhnout metodiku, cíle a zlepšit dlouhodobé vyhodnocení fungování středisek. V zásadě se jedná o návrat k modelu SVS a TSM před rokem 1989, který byl funkční a vyrostla na něm nejedna generace špičkových závodníků. 

Jak je na tom aktuálně česká mládežnická silniční cyklistika vnímáno v kontextu dlouhodobého vývoje, tj. minulosti a budoucnosti?

Myslím si, že výborně. Existuje široká základna v žákovských kategoriích, kadetech i juniorech, kde jezdí mnoho talentovaných závodníků. To nakonec bylo vidět na několika posledních ME, kde Vacek nebo Bittner získali na silnici medaile. Letošní mistrovství světa v Belgii bylo jasným důkazem, že nám rostou kvalitní závodníci i závodnice. Julia Kopecky nebo Eliška Kvasničková jsou určitě příslibem pro ženskou cyklistiku. Mladý Kadlec svým způsobem závodění je taky předurčen vyhrávat. Celý základ reprezentace juniorů i juniorek, kromě Matyáše Kopeckého, byl postaven na prvoročácích. Takže se máme příští rok snad na co těšit. 

A jak je na tom podle vás v současné době česká silniční cyklistika kategorie U23 a Elite?

Kategorie U23 je v současné době obsazena závodníky na spodní hranici této věkové kategorie, takže zajímavé výsledky se teprve dají v příštích letech očekávat. Jsem přesvědčený, že od prvoročáků, Bittnera a Vacka se ještě dočkáme velkých výsledků, ale i Ťoupalík nebo Bouček, případně Kelemen mají předpoklady se dostat do worldtour cyklistiky. Přál bych Vojtovi Řepovi, aby se dal zdravotně dohromady. To, jak je skupina U23 silná, hovoří to, že z výše jmenovaných šesti jmen jsou hned tři, Bittner, Vacek a Řepa, medailisté ze silničního ME. Kategorii Elite pravděpodobně čeká postupná generační obměna, která již viditelně započala letos. Ale i zde rostou perspektivní závodnici, kteří postupně získávají zahraniční angažmá. 

Když jsme u kategorií, vyslovte se ještě k úrovni a vývojovým trendům české ženské silniční cyklistiky.

Ženská cyklistika je velmi preferovaná v rámci UCI a UEC a neměli bychom zaspat tento nastolený trend. Je nezbytné začít od mládeže. Existuje zatím jediný klub, který se systematicky orientuje na výchovu mladých závodnic a tím je břeclavský SPORTCOMPLEX. Jedná se o takový moravský SD Works v podání Petrů Beneše a Hermana, a zatím bohužel tento projekt nemá v mládežnickém dívčím pelotonu konkurenci. Pokud má být česká ženská cyklistika skutečně konkurenceschopná, musí být klubů se strategickým zaměřením na ženskou silniční cyklistiku více a to ve všech věkových kategoriích. K tomuto také motivují podmínky SVS, kde je povinný minimální počet žen v centru.

Personálně letos dominuje v ženách Tereza Neumanová. Nikole Noskové bych přál, aby překonala současné potíže a vrátila se na výsluní. Rostou nám talentované juniorky, např. Julia Kopecky, Eliška Kvasničková nebo třeba Gábina Bártová. Ale na skutečnou konkurenci napříč kategoriemi si v ženské cyklistice budeme muset pár let počkat. Ale věřím, že to přijde. 

Jaký je váš názor a postoj k tomu, že ČSC nepodporuje např. druhý nejvýznamnější etapový závod pořádaný na našem území Okolo jižních Čech?

Určitě by bylo pěkné, pokud by ČSC podporovalo všechny závody a akce, ale je to otázka finančních zdrojů. Pokud s ohledem na omezený rozpočet mám stanovit priority, považuji za prioritu jednoznačně zajištění reprezentace a podporu mládežnických kategorií. V zahraničí zpravidla významné závody podporují regiony nebo stát. Důvodem je zpravidla propagace zajímavostí země nebo regionu s cílem zvýšení cestovního ruchu. 

Může Svaz ovlivnit to, že by se Sazka Tour, případně jiný etapový závod na našem území, minimálně z pohledu startovní listiny měřeno hlavně účastí World týmů, vyrovnal závodům z okolních zemí, jako tomu je na Slovensku, Maďarsku, Rakousku, Slovinsku, Chorvatsku, nemluvě o Polsku?

Myslím si, že při současných možnostech Svazu velmi těžko. Svaz může pomoci při jednáních, marketingovou podporou, ale klíčová role bude vždy na pořadateli a jeho schopnosti zajistit finanční zdroje na takovýto závod a také tento závod umět zpropagovat. Zpravidla pořadatelé umí udělat krásné závody, ale chybí jim marketing oslovující širší skupiny obyvatel, než je pouze cyklistická komunita. Dokud toto nebude, těžko se budou hledat zdroje na podporu akcí na úrovni Okolo Slovenska apod. 

Vyslovte se prosím k současné realitě, možnostem a záměrům, jak zajistit a realizovat kvalitní televizní (online) přenosy z domácích silničních cyklistických podniků, které by zvýšily marketingovou prestiž domácí silniční cyklistiky a zároveň propagovaly Českou republiku i z pohledu turistického potenciálu?

Dnešní technologie už přenosy v zásadě dovolují – přenášen je Závod míru Juniorů, ZM nejmladších v Jevíčku, česká V4. Dokonce i některé dráhové závody, nebo pohárové závody. Určitě se jedná o vynikající nástroj k propagaci regionů, značek a sponzorů závodu. Jak už jsem ale uvedl, co zatím umí málokterý pořadatel, je zajistit efektivní marketing tohoto přenosu mezi široké skupiny diváků. Pokud by sledovanost byla alespoň 30 000 - 50 000 diváků a více, může se z toho stát zajímavý reklamní kanál. Zde určitě patří poděkování RoadCycling.cz, že přenosy ze závodů pomáhá propagovat na svém portálu, který má čtenáře v řádech několik stovek tisíc. 

Špičkou ledovce jsou čeští cyklisté v týmech z nejvyšších pater světové cyklistiky. Kreuziger a Vakoč končí, Hník a Petruš odešli do domácího bajkersko-krosového D2 mont, Karel Vacek jde do úrovně Conti, Řepovi znemožnily zdravotní potíže závodit a uvidíme, jak to s ním bude. Ve World Tour zůstávají jen Štybar, Černý a Hirt. Mathias Vacek pokračuje v Gazpromu s výhledem postupu do Trek-Segafredo. Bittner má v DSM také vytvořeny podmínky pro postup do nejvyšší divize. V Pro úrovni pro příští rok přibývají Schlegel, Kukrle a Matyáš Kopecký. A uvidíme, zda se podaří postoupit výš Danielu Turkovi. Je to výraz postupného sestupu nebo jen generační výměna?

Myslím si, že se jedná o přirozenou generační obměnu. Kreuziger udělal pro českou cyklistiku neuvěřitelnou práci a patří mu za to veliké poděkování. Navíc si myslím, že jeho působení v cyklistice ještě zdaleka neskončilo. Příběh Petra Vakoče a jeho „zázračný“ návrat po zranění do World Tour je pro mě osobně neuvěřitelný. Trošku nás asi všechny jeho konec zaskočil, ale určitě k tomu má své silné důvody. Závodníků je dost a odchod Petra Vakoče a Romana Kreuzigera by neměl snad znamenat vyklizení pozic ve worldtour pelotonu. Rozhodně ne dlouhodobě. 

V domácích vodách jsou týmy podporované ze státních peněz, ale i týmy existující jen ze sponzorských prostředků. "Žít" ze státního se jeví jednodušší. Měl by Svaz tento "rozdíl" nějak zohledňovat, kompenzovat, nebo je to čistě věc volné soutěže a soukromá věc každého subjektu?

Mám rád volnou soutěž. Svaz by neměl v oblasti Elite a U23 zasahovat do konkurenčního prostředí. Obráceně je to v mládeži, kde podpora Svazu je zásadní a prostřednictvím SCM a SVS se tak i děje. 

Jaké je vaše cyklistické curriculum vitae? Jak dlouho se cyklistice věnujete, v jakých kategoriích, na jaké úrovni, svezete se ještě na silničce, stačíte synovi?

Prošel jsem ve Favoritu Brno všemi mládežnickými kategoriemi až do mužů. Potom, co jsem šel na vysokou školu, jsem neuměl rozumně skloubit kolo a studium a dostala přednost škola. Mám na léta ve Favoritu krásné vzpomínky a na silničce rád jezdívám doposud. Když byla ve Vídni dráha, rád jsem se projel i na dřevě v klopení. Synovi už dávno nestačím, ani když se jede vyjet. Raději proto jezdím se stejně (ne)výkonnými vrstevníky (smích).

Jiří Vlasák
Všechny články autora


Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste