Marianne, během vaší kariéry se ženská cyklistika výrazně změnila. Jak se proměnil samotný trénink?

Myslím, že se obecně hodně změnilo naše chápání tréninku. Nejde jen o rozdíly mezi muži a ženami, ale celkově o poznání, které přinesla sportovní věda. Dnes máme mnohem více informací než před patnácti nebo dvaceti lety.

Když jsem přišla do týmu Visma | Lease a Bike, získala jsem nové poznatky i já. Zároveň se prodlužují závody, takže tomu musíme přizpůsobovat přípravu. Samozřejmě dnes také více pracujeme s hormonálním cyklem. V mém případě nejsou výkyvy během měsíce příliš výrazné, takže u mě nehrají tak velkou roli, ale u každé závodnice je to individuální.

Letošní zima pro vás byla velmi náročná i kvůli rodinným okolnostem. Jak moc to ovlivnilo přípravu na Tour?

Není žádným tajemstvím, že to bylo těžké období. Příprava na sezonu byla jiná, než jsem byla zvyklá. Po zlomenině klíční kosti už ale všechno probíhalo dobře. Absolvovali jsme kvalitní vysokohorské soustředění a poslední týdny před Tour vyšly přesně podle plánu.

Samozřejmě nikdy nevíte, kde přesně se před závodem nacházíte, ale cítím se připravená a těším se, až společně s týmem vyrazíme do závodu.

V devětatřiceti letech máte za sebou neuvěřitelnou kariéru. Kde pořád hledáte motivaci?

Na tom se vlastně nic nemění. Každý závod je nová výzva a přináší nové příležitosti. Vždycky chcete být co nejlépe připravení a udělat maximum pro tým.

Pořád mě motivuje snaha být lepší. Někdy máte lepší den, jindy horší, ale touha odvést nejlepší možný výkon zůstává stejná.

Na Tour jezdí od samého začátku

Patříte do generace závodnic, které zažily dobu, kdy ženská Tour de France vůbec neexistovala. Co pro vás znamená dnešní podoba závodu?

Je krásné sledovat, jak se závod vyvíjí. Na začátku mé kariéry jsme o Tour de France ani neuvažovaly, protože jednoduše neexistovala.

Pak přišla La Course, což byl důležitý krok. A dnes stojíme na startu devítietapové Tour de France Femmes. Jsem opravdu šťastná, že můžu být součástí jejího růstu a sledovat, jak obrovský význam dnes tento závod má.

Váš tým jede na Tour s Pauline Ferrand-Prévot jako lídryní. Jaká bude vaše role?

Naší hlavní prioritou je celkové pořadí Pauline. To je cíl, kolem kterého se všechno točí. Každá z nás má svoji úlohu a uděláme maximum, abychom jí pomohly.

Pokud se ale během závodu objeví příležitost vyhrát etapu, budeme se ji snažit využít.

Nová role a boj o etapu

Mluvilo se také o vaší roli kapitánky týmu Visma-Lease a Bike na letošní Staré dámě. Dá se během etapy jednoduše přepnout z podpory týmu do boje o vlastní výsledek?

Roli kapitánky mám moc ráda. Je důležité mít přehled o situaci a komunikovat s autem, ale zároveň přesně víme, co má každá z nás dělat. Když přijde šance bojovat o etapové vítězství, není problém přepnout. Celý tým se té situaci přizpůsobí.

Letos vás čeká také legendární Mont Ventoux. Těšíte se na něj?

Ano, moc. Samozřejmě pojedeme den po dni, ale na Ventoux se těším. Mám ráda dlouhá stoupání a navíc je to jedno z nejikoničtějších stoupání cyklistiky. Je skvělé, že se letos objeví na trase Tour de France Femmes.

Vos: Byl to pro mě těžký rok

Jednou z nejtěžších životních zkoušek bylo letošní úmrtí vašeho otce. Pomohla vám právě cyklistika vrátit se zpět?

Byl to opravdu těžký rok. Jsem nesmírně vděčná týmu za podporu, kterou mi poskytl. Dostala jsem prostor být s rodinou a zároveň důvěru, že až budu připravená, vrátím se naplno k závodění.

Kolo je pořád to, co miluji nejvíc. Jakmile se situace trochu uklidnila, znovu jsem se chtěla soustředit na sport. Nebylo to jednoduché, ale právě cyklistika mi pomohla znovu najít rovnováhu.

V pelotonu se často objevují srovnání mezi vámi a mladou Francouzkou Céliou Géry. Vidíte v ní svou nástupkyni?

Srovnávat závodnice je vždycky složité. Každá by měla být sama sebou. Je ale pravda, že Célia je mimořádně talentovaná. Je rychlá, výbušná, umí se skvěle pohybovat v pelotonu a závodit. V úvodní etapě Tour bude určitě patřit mezi závodnice, které stojí za to sledovat. Jsem zvědavá, jak si povede.

Máte po tolika vítězstvích a titulech ještě nějaký nesplněný sen?

Myslím, že mě pořád žene dopředu stejná věc. Každý závod přináší novou šanci. Chci být co nejlépe připravená, pomoci týmu a každý den ze sebe dostat maximum. To je moje největší motivace i po všech těch letech.