Matěji, letos se ti - coby juniorskému druhoročákovi - od začátku sezóny hodně daří. Naposledy jsi ke konci května dokončil Tour du Pays de Vaud na 5. místě. Přibliž nám zpětně tento etapák ze svého pohledu. Začal týmovou časovkou.

Jako na všech NCupech zde startovala většina jezdců ze světové juniorské špičky. Začínalo se krátkou časovkou družstev v ulicích Lausanne a my bohužel startovali jako třetí v pořadí. A to ještě lehce pršelo, takž silnice byly mokré. Postupně déšť ustal a víc než polovina soupeřů jela na suchu. I když jsme po dojetí neměli nejlepší pocit z našeho technického provedení týmové časovky, nikde jsme se nesmotali, dojeli jsme kompletní a dalo nám to na 6. místo. 

Navíc ztráta činila pouhých 8 sekund na vítězné Dány, takž do dalších etap to byla docela dobrá výchozí pozice.

My byli po časovce nakonec spokojeni. V následující etapě se nám opět zadařilo. Jirka Rejzek se na pěti vrchařských prémiích pouštěl do úspěšných soubojů, čtyři vyhrál a na poslední z nich byl druhý, takže po etapě oblékl s dost velkým náskokem vrchařský dres.

Pak ovšem přišla na řadu královská etapa, která měla rozhodnout podstatnou měrou o konečném pořadí.

Do této etapy s převýšením 2500 metrů se Jirka Rejzek pustil hned z kraje do úniku a my všichni ostatní jsme dost úspěšně kontrolovali balík. Po vítězství na prémii už Jirku nikdo nemohl z puntíků vysvléct a lehce odskočenou 7člennou skupinku moji parťáci v českých dresech pomohli před závěrečným 8km stoupáním sjet. Bohužel kopec nebyl až tak prudký, takže vpředu zůstalo 11  jezdců. A před cílem nám o 3 sekundy odskočil Australan. Se svým 8. místem jsem příliš nadšený nebyl, chtěl jsem zabojovat o pódium, ale posun na celkové 5. místo mě potěšil. 

A v té poslední, pouze zvlněné, jsi své etapové umístění kupodivu ještě vylepšil. 

Došlo na hromadnou koncovku, všichni jsme dojeli v hlavní skupině a mně se ve spurtu podařilo urvat 4. místo. Kluci si dělali srandu, že je nakonec ze mě sprinter.

Zleva: Matěj Piták, Filip Novák, Šimon Matějek, Jakub Zaňka, Marek Stiblík, Jiří Rejzek

Vypadá to, že týmová spolupráce fungovala hodně dobře.

Celý závod byl skvělý. V českém týmu se tak jako na Závodu míru sešla dobrá parta, dokázali jsme jet i „hlavou“ a ne jenom nohama, věděli jsme o sobě a taktiku, kterou nám naordinoval šéf týmu Jirka Petruš, jsme dokázali téměř beze zbytku realizovat. Takže všichni z týmu mají svůj podíl na mém celkovém 5. místě, na Jirkově vrchařském dresu i na Markově (Stiblík pozn.) 2. místě v boji o bílý dres nejlepšího prvoročáka.

O 14 dnů dříve jsi obsadil 7. místo a získal vrchařský dres na Závodu míru juniorů. Porovnej tyhle dva závody.

Konkurence na Závodu míru byla asi ještě silnější než ve Švýcarsku. Profilově byly závody podobné, jen na Pays de Vaud chyběla rovinatá etapa. I na ZM jsme se snažili o týmový výkon. Mně osobně způsob vedení šéfa juniorské reprezentace Jirky Petruše sedí. Mám rád i jeho schopnost věci odlehčit, rozumím tomu, co po nás chce. Atmosféra je fajn. V reprezentačním dresu teď startuji rád.

Vedeš poměrně jasně juniorský český pohár MND CUP. Porovnej úroveň a způsob závodění juniorské kategorie doma a v zahraničí.

V domácí konkurenci nezávodím až tak rád. Doma se víc taktizuje a často taktika umrtví závod. Ale právě s kluky z reprezentace si s chutí zazávodíme mezi sebou, dost často to risknu, „nerozumně“ útočím a zkouším si různé závodní varianty. Vždycky se najde někdo, kdo se připojí. Pro širší juniorský peloton jsou české poháry víc než důležité a uvědomuji si, že na nich jsem cyklisticky vyrostl.

Zdá se, že máš na to prosadit se i mezi muži. K tomu je ale potřeba mít zázemí kvalitního týmu. Jaké jsou v tomto ohledu tvé aktuální plány?

Úplně konkrétní plány jsem v tomto směru zatím neměl. Snažil jsem se dobře připravit na sezónu, pomohlo mi i únorové soustředění s Elkovem ve Španělsku. Jsem rád, že výkonnostně jsem se posunul a začal být konkurenceschopný. Rád bych samozřejmě do nějakého devo týmu worldtourové sestavy, ale když to nevyjde, prosadím se postupně přes český tým, protože oba naše nejlepší týmy Elkov i ATT mají programy víc než dobré. 

I když v juniorské kategorii není obvykle specializace ještě pevně ukotvena, charakterizuj v tomto směru sám sebe.

Vím, že rozhodně nejsem sprinter. Rád jezdím v kopcích, rád mám etapové závody, protože dost rychle regeneruji a únava se mi kumuluje asi méně, než ostatním. Na časovce pracuji. Takže ano, chci se prosazovat jako etapový jezdec.   

Přibliž nám detailněji svou cestu k cyklistice. A lidi, kteří tě na této cestě zatím nejvíc ovlivnili.

Jako malý jsem dělal snad všechny sporty, na které jsem narazil. Skákal jsem na lyžích, běhal na běžkách, chodil na atletiku, fotbal, plavání, gymnastiku, hrál jsem několik let ve Vrchlabí hokej, ale postupně se kolo stalo prioritou. V týmu u Jirky Kaňkovského jsem našel dobrou partu. Člověk, který mě nejvíc cyklisticky ovlivnil, je trenér Pavel Vršecký. A celá řada dalších lidí. Máma s tátou, babička Dana, klan bráchů Kaňkovských, Kajda Hník, pan Hollosi, Jano Kružic, Sváťa Henke ml. i st., Mára Muller…Nechci na nikoho zapomenout. Prostě měl jsem na lidi kolem sebe kliku a už od skákání na lyžích, při gymnastice, hokeji, atletice až po tu cyklistiku jsem měl kolem sebe trenéry, kteří mně něco předali.

A ještě trochu i rodinné a klubové zázemí, z kterého můžeš vycházet ke svým cyklistickým aktivitám. 

Žiji v Podkrkonoší a oba rodiče mě i sestru podporovali ve všem, co nás bavilo. V Jilemnici a Vrchlabí mám sportoviště snadno dostupná. Bazén, atletický stadion, tělocvičnu, posilovnu, silnice s rozumným provozem i všemi potřebnými profily v dosahu. Studuji na sportovním gymnáziu a vedení školy mě víc než podporuje, abych školu s kolem dokázal skloubit. Materiálově i se zabezpečením soustředění mně pomáhá Královéhradecký kraj. Ve spojení s týmem Mapei Merida Kaňkovský mám vlastně téměř dokonalé podmínky k tomu, abych mohl své sportovní sny realizovat…Asi jsem prostě měl kliku. Když nenarazím na nějaké zdravotní, nebo fyziologické limity, dám po maturitě nějaký čas absolutní přednost cyklistice a zkusím se profesionalizovat. Případné studium bude muset počkat. Vše ukáží nejbližší roky. To se nedá naplánovat.

Co tě čeká v nejbližší době a jaké si v této sezóně kladeš výsledkové cíle? Které závody považuješ ze svého pohledu za nejdůležitější?

Chtěl jsem uspět na Závodu míru a Pays de Vaud. Tam jsem směřoval svoji zimní a jarní přípravu a zadařilo se. Myslím, že jsem ukázal, že na závody, na kterých chci uspět, se umím soustředit. V druhé půlce sezóny chci přijet co nejlépe připravený především na juniorské mistrovství Evropy a mistrovství světa.

Budeme držet palce!

Titulní snímek (zleva): Matějek, Novák, Piták, Stiblík, Rejzek, Zaňka