Tedy celkově jistě velká spokojenost?

Jo jo, v pohodě. Náš lídr Días skončil celkově osmý se ztrátou jen 14 vteřin. Poslední den se nám jen nepodařilo dostat dopředu ještě Allena. V pátek hodně pršelo a ta voda nás asi dostala. Mnoho lidí z pelotonu zvracelo a měli průjem. Předposlední den přišla ještě nejdelší horká etapa (z Melaky do Meldini 215 km, pozn. red.). Taky já už jsem poslední den jen přežíval v křečích. 

Zpočátku jsi však jezdil hodně vepředu, sbíral bonifikační vteřiny v rychlostních prémiích, snažil se prosadit i v závěrečných spurtech.

Jednu etapu jsem chtěl skončit do top pěti, to se nepovedlo, škoda, ale neměli jsme tady sestavu na přípravu finišů (nejlíp byl 9. a 11., pozn. red.). Já jsem měl vytipovaný vlak Uno-X, ten byl nejlépe organizovaný, za nimi jsem se vyvážel. Ale po pádu Kristoffa už jim nefungoval. Cítil jsem větší šanci v členitějších dojezdech, kde už bývá větší chaos a rozhoduje správný moment nebo náhoda. Ale už jsem cítil únavu a neměl na to nohy.

Stihl jsi druhý dlouhý únik v královské etapě se 27 km dlouhým stoupáním na Fraser´s Hill. Nedalo se vydržet ještě déle?

Takový byl plán, vědělo se, že kopec je na mě moc dlouhý a jeho závěr těžký. Hodně jsem tahal sám, protože jsem na tom byl nejlíp celkově, chtěl jsem se udržet v balíku, ale do cíle jsem dostal tři minuty. V týmu viděli, že dokážu zajet v různých fázích závodu, byli až překvapeni, co všechno zvládnu.

Rozhodlo se tady i o celkovém prvenství Jorise Delboveho, Francouze z TotalEnergies. Musel však o něj bojovat až do posledních metrů v konečném cíli závodu v Kuala Lumpur s Norem Johannessenem, kde udržel tři vteřiny…

V kopci byl nejlepší a dostal navíc 10 vteřin bonifikace. Jinak by to asi těžko udržel, protože ve sprintech toho moc nebral, vyšlo mu to tak tak. Zásadní tady byly bonusy, všechny týmy to věděly. Proto se jelo hodně na prémie, na bonifikace. Celkově pak rozhodoval při stejných časových odstupech součet umístění v etapách. Bylo těžký se dostat mezi nejsilnější týmy. 

Objevila se tu i kvalita v podobě nadějného Nicolase Vinokurova (XDS Astana) nebo loučícího se Alexandra Kristoffa (Uno-X Mobility), vítěze Flander nebo čtyř etap na Tour…

Vinokurov hodně tvrdě pracoval, zpočátku odtahal skoro sám dvě nebo tři etapy. Byl zážitek sledovat Kristoffa, v pelotonu jsem se s ním i stihl pobavit. Chtěl ještě zaokrouhlit počet svých profesionálních výher na stovku, ale nestihl to. Povídal mi, jak už se těší domů k rodině, že si ji konečně trochu užije. 

Vrátí se k ní hodně potlučený z pádu, před startem poslední etapy pózoval s obvazy (ale s úsměvem) na invalidním křesle... Rozbitý musel odstoupit vítěz tří etap Matteo Malucelli (XDS Astana) i další. Proč se tolik padalo?

Čínské a malajské týmy s postavou menšími jezdci jsou nebezpečné. My to víme, dost jsme závodili tady v Asii a věděli jsme, že je lepší držet se vpředu a nemotat se za nimi. Takže Uno-X si o to trošku koledovali, když zůstali vzadu. Spadl i druhý spurter Blikra, ten ale naštěstí „přežil“ (a vyhrál bodovací soutěž, pozn. red.). Uprostřed silnice tam byly jeden den špatně označené výmoly, chytil jsem na nich taky defekt. A jak pršelo, hodně to klouzalo.

Malajsie v roce 2032 slaví 75 let státu a chce získat pořadatelství mistrovství světa. Má na to kapacitu?

Myslím, že ano. Byli jsme překvapení, jak dobrá tady byla organizace. Jak země žíla cyklistikou, každý fanoušek chtěl bidon, týmy jich prý přivezli na pět tisíc. První etapa se jela na ostrově Langkawi, odtud nás převezli lodí na zbytek trasy na poloostrově. Zajímavá krajina, odlišné klima. Postarali se o nás perfektně. Kvalitní hotely, dodali nám auta, každý tým měl svého průvodce, který se o něj staral, všichni tu umějí anglicky na rozdíl třeba od Číny, kde se často nedá domluvit. Jen na jídlo si musíte dávat pozor, to je tady prostě jiné.

Končíš sezónu, jaké máš další plány?

Budu ještě týden trénovat, povozím se doma, pak si dám dva týdny volna. A potom na soustředění už s novou sestavou Burgosu, připravit se na začátek dalšího roku a domluvit program. Chválili mě, takže doufám, že mě nechají víc závodit. Letos jsem měl jen třicet dní, mezi nimi často velké pauzy, což pak dělá problém chytit správný rytmus. Zbytek týmu jede ještě teď do Číny, pojede se už asi zase začátkem dalšího roku na Arabský poloostrov. Potřebujeme sbírat body do žebříčku, abychom dostali pozvánku na Vueltu mezi čtyřmi španělskými pro conti týmy, to je hlavní cíl. 

Smlouvu máš i na další rok, tvrdě sis ji odpracoval…

Před třemi lety, když končil Favorit s panem Trkalem jsem neměl moc na výběr, nedostal jsem v Česku šanci. Nevěděl jsem, jak budu vůbec pokračovat. Pomohl mi až pan Andrle do začínajícího španělského týmu Cortizo. Šel jsem úplně do neznáma, říkal jsem si: zkusíš to a uvidíš. A vyšlo to. Tým má svůj dům, dva roky jsem tam žil, celý rok závodil, učil se jazyk a porozumět mentalitě. Odjel jsem i na mistrovství ČR a získal tam bronzovou medaili. Na konci sezóny tři nejlepší přecházejí do Burgosu, první rok mi to těsně uniklo, ale slíbili mi ten další. Takhle mi to celkově dost pomohlo adaptovat se. 

Zůstáváš tedy Španělem?

Loni přes zimu jsem si na sedm měsíců pronajal byt v Calpe. Potom jsem se vrátil domů do Vrbna pod Pradědem a lítám na závody odtud. Ale na zimu se zase stěhuju, to je nezbytné.