V lednu si už zajel L´Etape v Dubaji. „Atmosféra byla podobná skoro jako na skutečné Tour, ale slyšel jsem, že v Praze bude ještě lepší. Jsem rád, že si zavzpomínám na staré časy… Těším se, i když bych asi měl ambasadorem sprinterských etap,“ usmál se.
Už před sedmi lety tady křtil svoji pamětní medaili na počest tří titulů mistra světa. „Prahu mám rád. Jezdili jsme sem vlakem ze Žiliny s mojí „krstnou mamou“ (kmotrou) na výlet po památkách. Pamatuju si taky kritérium s Armstrongem na Václaváku (v roce 2004, kdy na startu rozjívený šampion nevěřil Václavu Klausovi, že je prezidentem země, pozn. aut.). Moc se mi tu líbí, jezdím sem i na různé akce pro sponzory. Jak mám chvilku volna, zajdu si do města, do divadla,“ rozpovídal se dobře naložený „důchodce“.
Jak se mu daří v novém životě, který začal ve čtyřiatřiceti letech? „Mám se výborně, užívám si víc život. Není to tak dlouho, co jsem skončil, rok a půl. Snažím se věnovat synovi Marlonovi, bude mu devět, dá se s ním vymýšlet cokoliv. Na kole jede někdy do školy nebo na zmrzlinu, ale na sjezdy se mu moc nechce. Hraje tenis, stolní tenis, fotbal, má víc aktivit. Podporuju ho v tom, co chce,“ vyprávěl spokojeně. „Jsem rád, že jsem zdravý a můžu dělat podobné akce jako L´Etape. Žiju v Monaku a cestuju podle potřeby. Na Slovensku občas strávím třeba týden. Všechno se točí pořád okolo cyklistiky. Jen jsem vypadl z profesionálního světa a nemusím strávit šest hodin na kole každý den. Trochu sportuju, jezdím na horském kole, jdu do hor, do posilovny. Mám to celkem nabité. Rád se podívám i na dobrý sport. V Monaku jsem byl poprvé na ragby, monacký princ mě pozval na mezinárodní turnaj. Na mistrovství světa ve fotbale fandím českým bratrům, ale podívám se asi až na finále,“ dodal.
Předchozí život mu ani nechybí. „Jako když mi mama říkala: Počkej, až budeš jednou pracovat, jak si vzpomeneš na školu… Ale ne, jsem rád, že jsem skončil, že jsem to oznámil rok dopředu. Měl jsem toho dost a udělal jsem dobře,“ je přesvědčený.
Na slavnou éru s Tour de France rád vzpomíná. „Nejsilnější pro mě byla ta první (2012). Těšil jsem se, vyhrál zelený dres, dostal jsem Porsche od majitele Liquigasu. Měl jsem manažera Giovanni Lombardiho a on se šéfa někde přeptal, zda by mi ho dal. On odpověděl, že když vyhraju aspoň dvě etapy a zelený dres. Já vyhrál tři… Dodnes mám to auto v showroomu v Žilině. Není na prodej můj Tourminátor 2012,“ prohlásil. „Pak už to bylo pro mě jeden rok lepší, jeden horší. Tour je velký kolos, zažil jsem tam hodně dobrého i špatného.“
Zelený dres vítěze bodovací soutěže tam vyhrál sedmkrát (2012-19 s roční pauzou pouze v roce 2017 po vyloučení za kolizi s Cavendishem ve spurtu čtvrté etapy, pozn. red.). Co o tom rozhodlo? „Mohlo jich být osm, ale stala se mi jedna nehoda, o tom raději nebudu vyprávět…,“ začal. „Měl jsem výhodu, že jsem byl takový obojživelník. Dokázal jsem dostat mezi nejlepší ve sprinterských etapách, sebral jsem i bonifikace mezi kopci, nebo vyhrál i těžší etapy, kde sprinteři nebrali body. Kdybych se měl porovnat s Greipelem, Cavendishem nebo Kittelem jen ve spurtu, neměl bych moc šancí, musel jsem to dohánět jinde. Všestrannost mi pomohla, někdy jsem nevyhrál ani jednu etapu. Ale jednou jsem byl deset dní za sebou vždy v top 5. Taky třeba Erik Zabel byl silný, těžko jste ho utrhli v kopcích, proto tam vyhrál tolik zelených trikotů (šest, pozn. red.). počet dresů se pro mě stal důležitým až po zisku čtvrtého, když jsem ucítil, že bych mohl jít na rekord. Nejradši mám opravdu asi ten první, který mi dodal sebevědomí a energii do dalších let,“ pokračoval.
Co si myslí o současném fenoménu Pogačara? „Jel jsem s ním pár závodů, když byl ještě hodně mladý. Teď je na jiném levelu, zrodil se nový nadčlověk,“ ocenil ho uznale. A najde se vůbec někdy jeho nástupce na Slovensku? „Je to možné, ale bude to mít těžké. I když… ani mě nikdo nečekal,“ pokrčil rameny.
Letošní trasy L´Etape Czech na 132, 102 a 57 km se vydají z Kavčích hor na pražském Pankráci směrem ke Slapům a zpět. „Bude to lehčí, převýšení není tak velké, kopce spíše táhlejší. Očekáváme spíše opotřebovávací bitvu. Máme potvrzených dvacet fanouškovských míst, to je víc než na Křivoklátsku,“ představil Přemysl Novák. Startovné činí 3990 Kč na dlouhou a 2890 Kč na krátkou trasu, střední je vyprodaná. „Už neorganizujeme jen závod, ale celospolečenskou akci.“ Ještě na podzim se pojede tzv. rovinatá etapa 111 km z Pardubic 3. října, startovní číslo je k dispozici za 2690 Kč.
„Pojedu teď v červnu nějakou část trati, kdyby se někdo chtěl na něco zeptat, jsem k dispozici. Nejedu závodit, jedu si to užít. Trať ke Slapům neznám, ani na Tour jsem si etapy předem moc neprohlížel. Pojedu jen tak rychle, abych pak stihl v cíli vyhlásit vítěze. Hlavně bezpečnost na prvním místě…,“ naznačil ambice. Nedávno před Flandry ho pozvali na sprint asi na sto metrů. „Vyhrál jsem asi o setinu a ten, kdo skončil druhý, mě znovu vyzval k odvetě. Vyhrál jsem znovu, ale vydal se úplně z cukrů a sotva jsem došel. Řeknu to takhle: případně jeden sprint na trati zvládnu,“ znovu se rozveselil.
Novák ještě zmínil možný Grand Départ skutečné Tour de France, k jehož přípravám už byla loni jmenována vládní skupina. Po jednáních Paříži a volbách však příliv novinek jaksi utichnul. „Jednání probíhají, je to na dobré cestě, ale víc nechceme prozrazovat. Obracet se dá na ministra Borise Šťastného,“ uvedl Nová, který je členem zmíněné vládní přípravné čety. „Bylo by to úžasné. Pak bychom to mohli natáhnout i na Slovensko a pak pokračovat rovnou do Francie,“ navrhnul Sagan.
Teď se zatím těší na Giro d´Italia. „Giro jsem měl moc rád. Začal jsem kariéru v Itálii a poznal tam hodně dobrých lidí. Tour je největší akce, ale přináší velký stres. Jede se o hodně, sjedou se tam ti nejlepší na top levelu formy. Profilově bude Giro možná ještě těžší, ale má uvolněnější atmosféru. Já jsem po covidu odjel krátce po sobě Tour a Giro a na druhý rok znovu, tedy v deseti měsících dvakrát tuhle dvojkombinaci,“ připomenul vlastní zkušenost.
