Ročník 2026 se pojede od 14. do 17. května. Plánovaná skladba etap se od té letošní liší jen malými úpravami. Na setkání s partnery a podporovateli v Pivovaru Falkenštejn v Krásné Lípě ji představil ředitel trasy Roman Horký.

Začne se opět týmovou časovkou, která se pojede na stejném, tedy poměrně technickém okruhu se startem i cílem v Krásné Lípě přes Doubici a Kyjov. A přesto nebo právě proto byla tato podoba pro její jedinečnost a vzácnost mezi pořadateli etapových závodů ze strany týmů velmi kladně kvitována.

V pátek se pojede Národním parkem České Švýcarsko. Znovu bude centrem Krásná Lípa a na závodnice čeká náročná trasa, při níž si rovin užijí jen výjimečně, o čemž vypovídá víc jak 2 tisíce výškových metrů na 120 km.

V sobotu cyklistky zamíří směrem Šluknovská pahorkatina na okruh s centrem v Rumburku, který je chronicky známý všem, kdož někdy odstartovali do dnes už ikonického Zeleňáka. Profilově půjde teoreticky o snadnější etapu, ale jak známo, profil není jedinou veličinou, která určuje obtížnost. Ono nakonec ani 1450 vertikálních metrů na 110 km není vůbec málo. Zvláště když se jede – a ono to v těchto končinách ani jinak nejde – v podstatě buď nahoru nebo dolů.

Neděle byla a zase bude vyhrazena etapě profilově nejtěžší, i když ty předešlé si s ní nijak nezadají. Zvláště když ji pořadatelé mírně profilově zjemnili. Pořád ale na 105 km z Varnsdorfu do Krásné Lípy zhruba 1800 metrů převýšení bude pořádná šichta.

„Do budoucna si hrajeme s myšlenkou udělat etapu s dojezdem na kopec. V okolí se jako nejvhodnější jeví Luž, je ale v Libereckém kraji, čímž bychom opustili dosavadní praxi, kdy se pohybujeme výhradně v Ústeckém, takže se nechme překvapit,“ sdělil k záměrům do dalších ročníků Roman Horký.

„Máme ještě jeden významný cíl a to dostat start do Ústí nad Labem. Jednak jde o krajské město a hlavně máme jeho významnou podporu. Prospělo by to propagaci závodu a zároveň by to bylo jakési poděkování za podporu. Příští rok to ale nebude, protože probíhající a plánované stavební práce na komunikacích to v podstatě znemožňují. Rozhodně se téhle myšlenky na takový Grand Départ ale nemíníme vzdát,“ doplnila Simona Davídková.

Simona se následně rozhovořila o ekonomickém přínosu závodu pro region Šluknovského výběžku, o mnohočetných pochvalách a nadšených reakcích ze strany účastnic a speciálně šéfů a šéfek zahraničních týmů, kteří pěli na závod jen slova chvály, vyjadřovali se o něm, jako o sice nejtěžším, ale zároveň nejkrásnějším ženském závodě v Evropě a bezprostředně po skončení závodu si bukovali účast na dalším ročníku.

Výsledkem je, že starostí pořadatelů nebude pro příští ročník naplnění startovní listiny, ale které týmy odmítnout, jelikož maximální počet startujících týmů je 29 a přes to vlak nejede. A jestliže letos byla úroveň konkurence na závod kategorie 2.2 velmi kvalitní, když sem přijely i týmy z Nového Zélandu či Mexika, tak nadšení ze závodu je tak vysoké, že když už tady nemohou závodit World týmy, tak týmy z úrovně Pro by tu poprvé neměly chybět.

„Ohlasy na náš závod se pochopitelně šíří cyklistickou komunitou, takže nejenže si chtějí účast zopakovat ti, co si závod vyzkoušeli, ale ve značném počtu se nám hlásí i týmy, které by tu měly premiéru,“ říká hrdě Simona Davídková.

Současně ale nezastírá, že se sice dařilo závod finančně pokrýt, ale s pověstnýma odřenýma ušima, takže doufá, že stát reprezentovaný Národní sportovní agenturou, když už dokáže být hodně štědrý k jiným pořadatelům, najde odpovídající podporu i pro tento region a ženskou cyklistiku tak prospěšný podnik.

Zvláště když propojením s Aliancí žen s rakovinou prsu významně překračuje čistě sportovní rozměr. „Jsme organizace, která podporuje ženy postižené rakovinou prsu a poskytuje jim informace, vzdělání a pomoc v průběhu léčby. Díky Tour de Feminin jsme se dostali do mnoha středních škol regionu, kde jsme měli možnost šířit mezi dívkami potřebnou a velmi prospěšnou osvětu,“ chválila propojení obou organizací zástupkyně Aliance JUDr. Magdalena Vošalíková a na závěr vyslovila pevné přesvědčení: „Zamilovala jsem se do tohoto kraje. Doufám, že spolupráce bude pokračovat. Velké díky!“

Využijme tuhle příležitost a připomeňme, že Aliance žen s rakovinou prsu, založená v roce 2002, zastřešuje v současné době 38 pacientských organizací. Slouží jako informační a edukační centrum pro veřejnost, onkologicky nemocné a jejich organizace. Zároveň poskytuje metodickou pomoc organizacím onkologicky nemocných, koordinuje projekty a kampaně ve prospěch prevence a léčby nádorového onemocnění prsu, sjednocuje snahy pacientských organizací i jednotlivců o prosazování práv a rovných podmínek k léčení a rekonvalescenci žen s nádorovým onemocněním prsu a zastupuje české onkologické pacientky v mezinárodních strukturách.

Propojení mj. chválil i senátor Zbyněk Linhart: „Je to skvělý nápad sejít se v tuto dobu, kdy je relativní klid, a pobavit se o společných zájmech, propojení s Aliancí žen s rakovinou prsu nevyjímaje. Pokud se zaměříme na organizační stránku, musím se přiznat, že jsem měl v nedávné minulosti obavy o existenci toho krásného závodu. Ale současným pořadatelům se nejenže podařilo závod obnovit, ale oni ho každým rokem posouvají možná nejen o jednu, ale spíše o dvě třídy výš,“ vyjádřil svůj obdiv k realizačnímu týmu, vyzdvihl přitom i přínos k propagaci celého širokého regionu a speciálně pochválil i nápad zorganizovat společnou vyjížďku a při té příležitosti se zastavit u Jiřího Vícha, kterému už zdravotní stav nedovoluje účastnit se osobně takových setkání.

Mezi pozvanými hosty se za „předsednický stůl" posadil vedle už jmenovaných i bývalý výborný cyklista Jirka Polnický, který aktuálně pracuje pro firmu Posedla: „Naše společnost sídlí v tomto regionu, cyklistiku podporujeme a Tour de Feminin je skvělý závod. Naší specializací je vytváření a výroba sedel na míru, což dvojnásobně platí i pro specifiku sedel určených pro ženy. Vzájemné propojení s Feminin je výhodné i pro nás, protože je to světová akce a my se takto dostáváme do veřejného prostoru a povědomí široké veřejnosti nejen přes spolupráci s ženským týmem VIF, ale i Tour de Feminin.“

Pak už se všichni zúčastnění poté, co se zvěčnili u „prsní stěny“, vydali nejprve za Jiřím Víchem, přičemž v pelotonu nechyběla v cyklistickém ani sama Simona Davídková: „Naposledy jsem na bicyklu seděla tak před patnácti lety. I tenhle skvělý Superior mi byl zapůjčen, tak jsem trošku nervózní, jak mi to půjde,“ oprávněně se obávala sama šéfka organizačního týmu a jak známo i mezinárodní rozhodčí a majitelka Roadcycling.CZ. Chvíli jí totiž trvalo, než k domu Jiřího Vícha, stojícího ve stoupání na okraji Krásné Lípy, přestala tvrdohlavě na od Superioru zapůjčeném RR 9.8 řadit stále těžší převod, který se jí dařilo překonávat pouze s aktivní pomocí ochotných týmových spolujezdců, a sžila se s nejmodernější technikou elektronického řazení.

Peloton se po setkání se zakladatelem závodu rozdělil na dvě „výkonnostní“ skupiny a po vysedávání na židlích a v teple se účastníci vydali v sedlech bicyklů vstříc podzimnímu chladu, posléze dešti, po němž na závěr vysvitlo symbolicky sluníčko, aby si na vlastní kůži zažili, jak vytrvale skrápěl letošní peloton Tour de Feminin déšť, aniž by měl sílu zkazit skvělý zážitek ze závodu, který významně překračuje čistě sportovní rozměr, byť ten sám o sobě byl mimořádně povedený.

„Mezery pochopitelně máme. Spatřujeme je zvláště v medializaci a marketingu. Naším cílem je zdokonalovat závod v podobě, jaké jsme nyní docílili. Jedním z nejsilnější stimulů jsou mimořádně kladné ohlasy zahraničních účastníků. S optimální podporou i od Národní sportovní agentury by měla být naše cesta od stále ještě výrazného podílu dobrovolnosti k ještě vyšší profesionalizaci o dost jednodušší,“ uzavřela celou akci Simona Davídková poté, co ze sebe jako všichni účastníci vyjížďky sundala promáčený cyklistický komplet a vyměnila ho za suchou ukázku dresu určeného nejlepším závodnicím příštího ročníku. Ty totiž dorazily jen pár hodin před konáním setkání, které dalším okem řetězu propojilo letošní a již nyní v nejpodstatnějších obrysech připravený následující ročník 2026.