Geraint Thomas je legenda. Ve svých 37 letech podepsal s INEOS Grenadiers na další dva roky. A to letos odkroutil už kompletní sedmnáctou sezónu ve velké cyklistice.
První tři roky to bylo v britském ProConti týmu Barlword, kde se potkal mj. s Chrisem Froomem či Darylem Impeyem, a pak se stal členem sestavy legendárního Sky, kam odešel i Froome a kde se setkal také s Bradley Wigginsem. Tohle trio se v následujících letech postaralo o všech šest britských vítězství na nejslavnější Grand Tour.
Prvním na řadě byl Wiggins, který musel drasticky snížit váhu, aby při své výšce 190 cm a skvělých časovkářských schopnostech byl schopen v nejtěžších stoupáních příliš neztrácet na největší soupeře. Po svém nejlepším roce 2012, kdy kromě Tour vyhrál i Dauphiné, Paris-Nice a Romandii a stal se olympijským vítězem v časovce, závodil ještě čtyři roky, ale tuhle snovou sezónu již nezopakoval. Posléze se nechal slyšet, že to, co musel podstoupit v přípravě k vítězství na Tour, bylo tak drastické, že už to nechtěl nikdy opakovat.
Geraint Thomas vyhrál Tour také jednou a o rok později, tedy v roce 2019, ji dokázal dokončit na 2. místě za stájovým kolegou Eganem Bernalem, ale o nějakém vyhoření nikdy nemluvil. Možná i proto, že praktikuje něco, co dnes není mezi špičkovými cyklisty zcela běžné. V krátkém odpočinkovém období mezi sezónami se stane normálním smrtelníkem, přestane si hlídat stravu a nevyhýbá se ani alkoholu.
„V posledních čtrnácti dnech jsem byl dvanáct dnů opilý,“ řekl The Times. Nemá tím na mysli extrémní excesy, ale posezení s přáteli v hospodě, kde se konzumuje alkohol. „Tuhle normalitu potřebuji, abych si orazil a měl zase motivaci do další práce.“
Výsledkem tohoto hýření je i citelný nárůst hmotnosti. Jeho závodní váha při vrcholných sezónních akcích se dostává k 68 kg, přičemž po pěti týdnech od posledních závodů váží o 7 kg víc.
„Sundat tyhle kila není otázka několika týdnů, nejtěžší je pak poslední kilo a půl," naznačuje známou pravdu, že nahoru to jde snadno, dolů těžko a čím blíže prahu, tím obtížněji. „Nejde jen o to shodit, ale také váhu udržet. Stále musíte pečlivě hlídat, co jíte, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. A to je psychicky hodně únavné. Oproti tomu trénink je snadný, protože mě baví jezdit na kole, baví mě vyvíjet úsilí a je to jen po určitou dobu během dne."
"Mám ale pocit, že jsem si dokázal užít svůj čas. Teď je vzácné, že by si mladý jezdec skutečně dal drink," řekl. "Ne, že se musíte napít, abyste se dobře bavili. Ukazuje to jen rozdíl v mentalitě. Všechno se dneska měří a všichni v tom jedou 12 měsíců v roce. Dokonce i mimo sezónu stále jezdí na kole nebo běhají maratony."
Po tomhle ofrku je ale nutno se opět vrátit ke strojům. Přesný závodní program ještě nezná, ale přiznává, že Giro s 68 km časovek a posledním týdnem nabitým horami je docela lákavé, zvláště když ho letos ztratil v souboji s Primožem Rogličem v předposlední etapě, jíž byla horská časovka do Monte Lussari. Což, jak přiznává, nesl hodně těžce.
"Ale bylo alespoň dobré, že se druhý den závodilo. Pomoci krajanovi Marku Cavendishovi k vítězství v poslední etapě byl pěkný způsob, jak to dokončit. Vidět ho vyhrát bylo hezké a to dodalo trochu lesku do toho pro mě docela těžkého dne," řekl Thomas k tomu, co mu alespoň trochu pomohlo dostat se z osobní frustrace.
Zda tedy tohoto skvělého britského cyklistu uvidíme na Giru nebo na Tour, u níž v rozhovoru pro The Times poznamenal, že mu v této sezóně chyběla, protože tentokrát s týmem zvolili dvojkombinaci Giro – Vuelta, to se teprve dozvíme. Jedno je ale jisté. Období normálnosti pro něj končí a začíná další tvrdá příprava tak, aby byl na zvolený vrchol připraven ve špičkové kondici, jak je jeho obvyklým zvykem.
