Nikola Nosková začíná ve Španělsku, vyvrcholením sezóny bude mistrovství světa ve Švýcarsku

15.07.2020 | Jiří Vlasák, foto: Sirotti, Paule Ka, archiv Nikoly Noskové a Tomáše Konečného

Nikola Nosková začíná ve Španělsku, vyvrcholením sezóny bude mistrovství světa ve Švýcarsku

Naše v současnosti nejlepší cyklistka Nikola Nosková se těší na první závody, které by měla absolvovat 23. a 24. července ve Španělsku. Před očima má stále hlavní dlouhodobější cíl, kterým je olympiáda přesunutá na příští rok. Letos má ambice stát se mistryní republiky a především uspět na mistrovství světa. V tomto roce ji také končí smlouva v týmu Paule Ka. V jakém dresu ji uvidíme příští rok? I o tom jsme si s ní povídali v příjemné jablonecké kavárně.

Jak se ti trénovalo v době bez závodů?

Trénovala jsem pořád stejně, protože jsme společně s trenérem Tomášem Konečným doufali, že se to nějak rozjede, že pauza nebude tak dlouhá. V téhle době převažují vytrvalostní tréninky.

Co motivace?

Pořád mám velký cíl olympiádu příští rok. Také bylo potvrzeno letošní mistrovství světa ve Švýcarsku, kde bych ráda uspěla, protože profil by mi měl vyhovovat. Závodit bych měla začít už 23. a 24. července ve Španělsku na UCI závodech kategorie 1.1. Asi to bude hodně náročné po takové pauze, ale těším se.

Jak moc znáš svůj závodní program do konce sezóny?

Jak je to v našem týmu obvyklé, dostala jsem kalendář závodů, které tým má absolvovat, a mohla jsem si navrhnout, co bych chtěla jet. Společně s trenérem jsme kalendář poskládali. Je to hodně podobné tomu, co jsem jela loni. Začnu tedy teď ve Španělsku, napsaná jsem i na třetí španělskou jednorázovku 26. července, ale tam se bude rozhodovat mezi mnou a jednou kolegyní z týmu, protože to není vyloženě vrchařský závod. Po těchto třech závodech se také určí, které z nás budou nominované na Strade Bianche.

Nikola se svým trenérem Tomášem Konečným

Co jsi říkala tomu, že kompletní stupně vítězů na mistrovství Švýcarska v časovce, které se konalo uplynulou neděli, obsadily tvoje týmové kolegyně?

Ono by bylo dost nečekané, kdyby první tři nebyly. Svědčí o tom i skutečnost, že čtvrtá dojela bajkerka Jolanda Neff. Vzhledem i k tomu, že jsme švýcarský tým, tak je to sice očekávaný, ale výborný výsledek.

Už máš novou výbavu poté, co tým změnil hlavního sponzora?

Tým má oblečení u sebe a měli by nám ho předat teď ve Španělsku.

Co říkáš designu dresů?

Převažuje bílá, bude to trošku zvláštní, ale v teple to bude lepší než v předešlých hodně tmavých dresech, které jsme vozily v době bývalého sponzora. Dokonce se mi párkrát stalo, že vedle mě zpomalil řidič, sroloval okénko a sdělil mi, že mě v tom tmavém dresu špatně vidí.

Změnilo se něco v týmu po změně sponzora?

Pouze název týmu, dresy a trošku se obměnili lidi ze zázemí, myslím třeba maséry, ale jinak to zůstává stejné.

A změnila závodní pauza tvoje letošní cyklistické cíle?

Nezměnilo se nic, jen se závody koncentrovaly do krátkého časového období. Tím to bude náročné. Hned po mistrovství světa následují největší klasiky, jako Amstel nebo Lutych. Tak velká koncentrace závodů mě nutí rozhodnout se, zda pojedu Giro nebo Ardéche. Ve Francii by měla zase startovat česká reprezentace, což bych rozhodně uvítala. Pokud ne, stále je možnost, že se bude účastnit náš tým Paule Ka. Giro pak začíná pár dnů po skončení Ardéche, takže bych na něj asi rezignovala.

Tobě se loni na Ardéche hodně dařilo a byl to jeden ze závodů, který významně přispěl k zisku bodů nutných k vyjetí místa na olympiádě.

Reprezentačnímu výjezdu bych dala přednost hlavně proto, že by to byla i velmi dobrá příprava na mistrovství světa co se týče sjetí týmu, komunikace, vyladění technicko-taktických dovedností, kde oproti cyklisticky vyspělým zemím máme stále na čem pracovat.

Překvapujeme mě, že upřednostňuješ Ardéche před největším ženským etapákem, italským Girem.

Giro je zkrácené o jeden den na devět dní. Začíná dva dny po Ardéche. A první den je týmová časovka, což mi moc nevyhovuje, protože nejsem časovkářský typ, a když mám ambice v celkovém pořadí, tak právě v těchto etapách obvykle ztrácím. Navíc už jsem překročila věkovou hranici do 23 let, takže ani usilování o bílý dres už nemůže být motivací.

Ardéche ti co se týče skladby etap a profilu vyhovuje?

Loni to bylo úplně pro mě perfektní, letos by sice neměly být etapy tak vrchařské, ale uvidíme. Já tam jezdím moc ráda, závod je výborně zorganizovaný, sice jsou poměrně dlouhé přesuny na hotel po etapě, ale okolí Ardéche je moc hezké. Hlavní je, že 14 dnů poté se koná mistrovství světa, takže jako příprava ideální.

Nikola na čele balíku při MS 2019

Je v závodě znát, že naše další profesionálky z UCI týmů, Markéta Hájková či Melissa van Neck, mají více zkušeností v pelotonu, než závodnice, které jezdí do zahraničí jen v rámci reprezentace?

S Markétou a Melissou jsem reprezentační výjezd neabsolvovala, ony na Ardéche byly se svým týmem. V reprezentaci převažovaly mladé holky z Dukly. A přeci jen závody v mezinárodním měřítku, kde se sejde velmi početný peloton a o dost větší konkurence, vyžadují jiné zkušenosti a dovednosti než na českých závodech. Holky to zvládly, ale stále se máme jako tým v čem zdokonalovat. Třeba jen dojet pro bidony do auta bylo v takovém terénu komplikované, balík byl hodně roztahaný, takže to vyžadovalo mnoho sil.

Problém respektovat tě jako lídra ale nemají?

Ne, to vůbec. Za jejich pomoc jsem byla moc ráda. Hodně mi pomohly, abych neztratila v celkovém umístění. Dvě etapy jsem si totiž dost protrpěla, protože jsem prodělala nějaký úžeh. Byl to následek z předešlé etapy, kdy jsem asi 60 km jela bez pití, protože se nedařilo ho získat, a cizí týmy mi bidon s pitím nedaly, protože v přední skupině měly své závodnice. A právě ve dnech, kdy jsem měla trochu krizi, to naše holky zvládly skvěle. Věděly, že potřebuju vyjet body, respektovaly to a hodně k tomu, že se to povedlo, přispěly.

V minulosti se ti relativně často stávalo, že jsi dělala chyby nejspíš z přemíry nervozity. Na mistrovství světa spadlý řetěz, na Giro dell´Emilia tahání na špici malé skupinky, která bojovala o vítězství apod.

Je to tak. V tom mám značné rezervy. Poznala jsem to hodně právě při Giro dell´Emila (viz titulní foto). Večer před závodem na poradě mi holky z týmu říkaly, hlavně v závěru nechoď na špic. Jenže pak při závodě se na naší vedoucí trojici dotahovaly další závodnice, já jsem nechtěla, aby nás dojely, protože bych pak mohla přijít o pódium, tak jsem šla do čela a v ten moment mi nastoupily. Po taktické stránce se mám ještě hodně co učit od těch nejlepších závodnic.

Lepší se to?

Ono také záleží na tom, o jaký typ závodu se jedná. Dell´Emila byl jedničkový závod a poslední, kde jsem mohla vyjet body nutné pro olympiádu. Takže tam byl i vnitřní tlak, abych zajela výsledek. Navíc jsem si uvědomovala, že jedu o vítězství na posledním závodě sezóny po trošku zpackané předešlé, že nutně potřebuju body, mezi prvním a třetím místem je totiž dost velký bodový rozdíl, nevěděla jsem, zda bude stačit třetí místo, to všechno byly důvody k nervozitě.

Asi je v tomto směru rozdíl mezi domácími závody a v zahraničí?

Při domácích závodech si docela věřím, takže nervózní příliš nejsem. Výjimkou je mistrovství republiky, kde mám vždycky nejvyšší ambice a to na mě nervozita sedne. No a v zahraničí nervozita přirozeně narůstá na závodech, kde mi o něco hodně jde.

Vítězství na ME do 23 let ve Zlíně

Le Course by Le Tour de France. V minulosti se ti na něm dařilo. Letos trasa moc vrchařsky nevypadá. Pojedeš ho vůbec?

Když jsme dávali dohromady kalendář závodů, které bych chtěla jet, tenhle jsme tam nedali, protože se měl původně jet v Paříži na Champs-Élysées. Změněnou trasu zveřejnili pořadatelé až teď. Myslím, že pro mě zůstane otevřený do poslední chvíle. Bude záležet na rozhodnutí týmu. Já ho z vlastního popudu nebudu preferovat právě pro jeho profil, kdy z posledního kopce je do cíle víc jak 40 km, takže předpokládám, že závod vyústí do sprintu z větší skupiny. To by musela ujet řekněme 10členná skupina, a ještě s vhodnou skladbou závodnic. Pokud by v ní měly zastoupení všechny nebo většina favorizovaných týmů, tak po sobě budeme koukat a stejně se nepojede.

Už jsi viděla trať mistrovství republiky?

Byla jsem tam s trenérem Tomášem Konečným. On tvrdí, že je to trať možná náročnější, než bylo mistrovství Evropy ve Zlíně. Já ty kopce znám, z Jablonce do Boleslavi není zas tak daleko. Mně ty kopce zas tak náročné nepřijdou, ale je pravda, že je v tréninku jedu jednou, ale ty na okruhu se pojedou devětkrát a pak se z okruhu do cíle pojede úplně odspodu ten nejnáročnější přes Bojetice na Jemníky, tak myslím, že budeme dojíždět po jedné. Hodně se těším

A jak časovka?

Přípravu budu zaměřovat téměř výhradně k silničnímu závodu. Časovka je v podstatě rovinatá, může být na větru. Když na start nastoupím, tak bez nějakých velkých ambicí.

Trénuješ v průběhu roku na časovkářské koze?

Já teď na ničem jiném nejezdím. Namotala jsem totiž na silničce přehazovačku a poškodila patku. Tým mi sháněl novou, ale s ohledem na to, že naše kola jsou z Nového Zélandu a nikdo tady náhradní díly nemá, tak mi nezbývá než používat kozu. Ale právě v těchto dnech by mi patka a přehazovačka měly dorazit.

Tak si tě představuju, jak v jizerskohorských stoupáních jsi položená na zálehách řídítek.

Už mě pobolívají ramena a ve stoupáních cítím i těch 8,5 kg těžkého bicyklu. Ale už se snad vrátím zase do normálu, jen co náhradní díly dorazí.

No ale to se pak projeví na významném zlepšení v rovinatých časovkách.

Kéž by!

Trénuješ hodně, za každého počasí a i na frekventovaných komunikacích mezi Jabloncem a Libercem. Zatím bez karambolů?

Měla jsem nepříjemný pád. Na kruhovém objezdu mi nedalo auto přednost. Škrtla jsem o něj a spadla. Bohužel na obrubník. Když jsem vstala, bolela mě jednak hlava, ale brněla mě noha. Měla jsem strach, abych neměla zlomenou pánev. To by bylo po sezóně. Naštěstí rentgen žádnou zlomeninu neodhalil.

Jak se zachoval řidič?

Odjel, aniž by mi věnoval pozornost. Snažila jsem se odplazit na chodník a tam jsem dost dlouho stála a pozorovala, jak to se mnou je. Bála jsem se i nasednout na kolo, aby se mi třeba nezamotala hlava. Pár aut, řízených především řidičkami, zastavilo, až mi jedna paní nabídla, že mě odveze domů. Ono se to nestalo příliš daleko od mého bydliště, takže nakonec jsem to zvládla po svých. Z tréninku mě to vyřadilo naštěstí jen asi na čtyři dny.

V jakém dresu vlastně teď trénuješ?

V národním, protože v tom od výrobce Katusha v barvách Bigly nesmíme, a nové – jak už jsem říkala – dostaneme na prvních závodech ve Španělsku.

Smlouva s týmem ti končí v letošním roce. Co dál?

S trenérem se rozhlížíme, jaké jsou možnosti. Paule Ka by údajně chtěla příští rok postoupit mezi World Tour týmy. Já bych do takového týmu chtěla, takže mám ambici dostat se do takového, který už v této kategorii je.

Je jich osm. Který z nich má nejhezčí dres?

Podle dresu to nevybírám (úsměv). Ale pokud bych si mohla zvolit, tak nejvíc mě láká nizozemský Boels - Dolmans Cycling Team. V těch jsem se zhlédla už od doby, kdy jsem začala jezdit na kole.

Logicky v tomhle týmu převažují Holanďanky. Vrchařka by se jim asi docela hodila.

V týmu je řada výborných závodnic. Nejznámější je Anna Van der Breggen, olympijská vítězka, světová šampiónka, dvojnásobná vítězka Gira atd. Skvělá především klasikářka je i Van den Broek-Blaak Chantal, která už má také titul mistryně světa a vyhrála většinu nejznámějších klasik, od Gent-Wevelgem přes Amstel po Omloop Het Nieuwsblad a dokonce 3x Le Samyn, naposledy letos v březnu před nucenou pauzou. V týmu mají vynikající vrchařku, Američanku Katie Hall, která většinu úspěchů posbírala na domácím kontinentu. V minulosti dokázala vyhrát jak kolem Kaliforne, tak třeba Tour of the Gila. Takže skvělý tým s vysokou vnitřní konkurencí a zkušenými závodnicemi, od kterých bych se mohla hodně naučit.

Nikolo, přeju, ať se ti tahle sezóna vydaří, speciálně mistrovství republiky a pak hlavně mistrovství světa, a ať seženeš na další sezóny tým svých snů.



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste