Jak hodnotíte letošní Milano–Sanremo z vašeho pohledu?
Převažuje spokojenost. Zároveň jsem ale i trochu zklamaná. Doufala jsem, že bych po svém útoku mohla přejet Poggio třeba i sama. Na druhou stranu v týmu převládá spíše pozitivní hodnocení. Byla to taktika „zkusit to“. I když to nevyšlo, dojet kolem padesátého místa, jako se nakonec stalo, je pro mě podobný výsledek, jako kdybych celý den jen seděla v pelotonu a čekala na sprint. Z tohoto pohledu jsem spokojená.
Atmosféra byla úplně neskutečná. Jela jsem sama v čele ikonického závodu, jakým Milano–Sanremo je, a v posledních deseti kilometrech jsem byla sama na špici. To byl opravdu výjimečný moment.
Přemýšlela jste o útoku už na Cipresse?
Na Cipresse hodně nastupovala Kasia Niewiadoma, takže tempo bylo obrovské. Pro mě bylo náročné se vůbec udržet v první skupině, protože peloton se hodně natahoval. Cipressa je dlouhé stoupání, ale není tak prudké, takže se jede hodně vysokou rychlostí.
Mně osobně víc vyhovují kopce kolem sedmi až osmi procent. Tady je to spíš o rychlosti a jen se udržet v háku dá hodně práce. Můj úkol byl proto hlavně být na co nejlepší pozici a neodpadnout z první skupiny.
Původní plán byl zkusit útok na Poggiu v momentě, kdy to zkusila Puck Pieterse. Jenže tempo nebylo tak vysoké, bylo tam hodně sprinterek a všechno se po Cipresse zase sjelo. Řekla jsem si, že se přede mnou otevřela příležitost, tak jsem zaútočila.
Na ten moment asi jen tak nezapomenete, že?
To určitě ne. Ještě vloni bych o něčem takovém mohla jen snít. Myslím, že na tento zážitek nikdy nezapomenu. Zároveň bych se na Milano-Sanremo strašně ráda vrátila, třeba už příští rok, a zkusila zajet ještě lépe.
Hrozivý pád ve sjezdu
Jak jste z pelotonu vnímala hrozivý pád ve sjezdu z Poggia? Z televizních záběrů vypadal opravdu děsivě.
Mně přišlo, že některé závodnice hodně riskovaly. Ten sjezd všichni dobře znají. My jsme ho s týmem projížděli asi čtyřikrát, takže jsme přesně věděli, jak vypadá. Zatáčka, kde se pád stal, hodně vynáší a přijde mi, že tam byl risk zbytečný.
Naštěstí to nakonec dopadlo bez vážnějších zranění. I já jsem měla co dělat, protože závodnice spadly hned za zatáčkou a nikdo nečekal, že tam najednou bude ležet tolik cyklistek.
Nakonec jste se tomu vyhnula.
Ano, tak tak, ale vyhnula jsem se. Italka, která byla za mnou ve druhé skupině, do toho pak přiletěla ve vysoké rychlosti a už neměla kam uhnout.
Skvělá forma na úvod roku
Je pro vás Milano–Sanremo vrcholem jarní části sezony, ve které jste měla velmi dobrou formu?
Dá se říct, že ano. Teď totiž odjíždím na vysokohorské soustředění a pak mě čekají Ardeny. Tam jsme s týmem domluvení, že mojí hlavní rolí bude být co nejlepší domestik.
Kdyby se ale naskytla nějaká příležitost jet na výsledek, třeba v úniku, určitě bych se tomu nebránila. Primárně ale jedu do Belgie pracovat pro tým.
Italský blok závodů byl pro mě vlastně první vrchol sezony. Závody mi ale profilově úplně nesedí, takže skutečně se těším hlavně na květen a červen, kdy přijdou závody víc pro vrchařky.
Skvělý výkon jste předvedla také ve Španělsku, kde jste skončila čtvrtá celkově. To muselo být velké povzbuzení do sezony.
Tam se to tak nějak sešlo, i když to vlastně úplně nebylo podle plánu. Týmová taktika rozhodně nebyla, abych byla půl etapy v úniku. Situace se tak vyvinula, tak jsem odjela.
Nakonec mě trochu mrzelo, že jsem skončila čtvrtá. Byla jsem čtvrtá celkově, čtvrtá v etapě, druhá ve vrchařské soutěži a ani jsem nezískala dres pro nejbojovnější závodnici poslední etapy. Takže jsem vlastně byla pořád těsně pod pódiem.
Na druhou stranu forma byla opravdu dobrá. A to jsem ani neměla úplně ideální trénink před závodem, takže věřím, že můžu být ještě lepší.
Jaké závody jsou pro vás letos hlavním cílem?
Ani Giro, ani Vueltu letos nepojedu. Giro mě docela mrzí, protože si myslím, že by mi zdejší etapy mohly sedět. Ale tým rozhodl jinak.
Pro mě budou důležité jiné závody. V květnu bych měla jet klasiku Durango ve Španělsku a také jednorázovku Morbihan ve Francii. Tam se končila první etapa loňské Tour de France na ikonickém kopci, takže věřím, že by mi profil mohl hodně sedět. Je to technické, na okruzích a poměrně náročné.
Pak přijde národní šampionát. Tam bych ráda útočila na double, tedy titul v časovce i v silničním závodě. Profil ještě neznáme, ale protože se pojede v Jeseníkách, doufám, že závod nebude úplně pro sprinterky. Kdyby se povedlo získat trikolóru a jet s ní na Tour de France, to by byl splněný sen.
