Jenže sport je proměnlivý. A život taky.
Na začátku letošní sezóny to vypadalo, že všechno zůstane při starém. Jana se přidala k týmu specializovanému na MTB. Jenže záhy se ukázalo, že zázemí i ambice mají své limity. „Ukázalo se, že tým má omezené možnosti,“ říká otevřeně. V tu chvíli přišla možnost spojit se s českou distribucí značky BH – a díky tomu se objevila šance, která změnila směr její sezóny. „Chytla jsem se příležitosti přestoupit do silničního týmu BH Women Tiger, kde tou dobou sháněli poslední závodnici do party.“
Byl to krok do neznáma. Ale jak sama přiznává, byl to krok, který přišel v pravý čas.
Za sebou měla dvě těžké sezóny. Zdravotní komplikace, které se objevily rok před olympijskou sezónou. Tým Berria Factory, kde se jí začalo konečně dařit, oznámil svůj konec. A pak přišlo dlouhé období hledání. Bez struktury, bez podpory. „Od té doby jsem nebyla schopná sehnat týmové zázemí, které by mi umožnilo následovat týmový závodní program a profesně se rozvíjet. A to byl důvod, proč jsem se té příležitosti chytila,“ říká s upřímností.
BH Women Tiger ale od začátku nevnímal Janu jen jako náplast nebo rychlé řešení. Naopak – tým s ní počítá dlouhodobě. „Bude to určitě chtít projít si určitým procesem adaptace, zjistit, v čem jsem silná a trošku se vyprofilovat. S tím tým počítá a je připraven mě na této cestě podpořit a vychovat ze mě dobrého závodníka.“
Jejich společný plán zahrnuje silniční jednorázovky, etapové závody i návrat k cyklokrosu v českých, polských a belgických podmínkách. A i když hlavní pozornost míří aktuálně na silnici, biky zůstávají v záloze. „Určitě mám v plánu si na nějaké závody s horským kolem odskočit,“ usmívá se.
První vážná prověrka přišla rychle – etapový závod v Rakousku. Jana netušila, co čekat. A nakonec si z něj odvezla víc než jen čísla a pozice. „Etapový závod v Rakousku byl úžasnou zkušeností a ukázalo mi to, že takový typ závodění mě bude určitě bavit,“ popisuje. Vzpomíná, jak se každá etapa lišila, jak s týmem po každém dni připravovali novou strategii. „Není to jako jeden závod na bajku a pak domů – má to svůj příběh.“
Ve druhé etapě se probojovala do úniku, a to navzdory technickým problémům. V konkurenci 120 závodnic dojela na 28. místě. „Podařilo se mi ukázat týmu, že jsem silná a dokážu pracovat v předních pozicích závodního pole… a po dlouhé době jsem si zazávodila s čistou hlavou.“
Dnes je součástí týmu, který se letos představil i na Gracia Orlová. A i když program pro rok 2026 zatím není definitivní, možnost, že by Jana stála na startu domácího etapáku, je naprosto reálná. „V příští sezóně 2026 bychom měli být kontinentální tým a společně absolvovat závodní program. Ten zatím přesně neznám, ale vzhledem k tomu, že tým absolvoval Gracii letos, věřím, že mě příští rok uvidíte na startovní čáře.“
Byla by to její premiéra na Gracii. A také první souboj se stoupáním na Pustevny. Po letech ticha, nejistoty a znovu hledání motivace by to byla víc než jen další položka v kalendáři. Byla by to etapa, která znamená návrat.
A my? My jí budeme fandit. A držet jí místo na stupních vítězů.
