Pavle, charakterizuj stručně tento závod.

Jednalo se o závod kategorie UCI 1.2U, tedy verzi Bredene Koksijde Classic pro závodníky v U23 kategorii. Charakteristické pro tento závod jsou většinou terezíny a poziční boje o nájezd do Kemmelbergu, což je dlážděný a velmi prudký kopec, který se nachází zhruba v polovině závodu.

S čím jste jako tým do závodu šli?

Týmově jsme do toho šli s tím, že očekáváme dojezd menší skupiny, která vznikne na větru právě po Kemmelbergu, jako tomu bylo většinu let předtím. Tím, že jsem měl poměrně povedenou zimní přípravu a jsem také poměrně rychlý po takto těžkých závodech v menší skupině, jsem byl určen lídrem. Byla to pro mne první taková šance v barvách mého současného týmu. O to větší mám radost, že jsem tuhle roli zvládnul.

Popiš průběh závodu, kterýž vyústil v tvé pódiové umístění.

Závod pro mne probíhal téměř ideálně. Díky týmovým kolegům se mi dařilo držet si pozici v přední části balíku. Zhruba po 45 kilometrech přišel silný boční vítr na jedné z typicky belgických úzkých cest. Vzniklo tady poměrně dost pokusů o únik. Mně se podařilo naskočit do toho úspěšného, kde nás bylo kolem deseti lidí a v němž měly zastoupení i největší development týmy. Spolupracovali jsme vzorně, i přesto náš náskok nikdy nepřesáhl 50 sekund, většinou se to drželo kolem 25. I kvůli tak malému náskoku nebyl prostor na větší taktizování, takže vše vyústilo do závěrečného sprintu této skupiny. V něm jsem bohužel neměl nejlepší nájezdovou pozici a nohy už měl hodně unavené, i tak z toho ale klaplo 3. místo, z čehož jsem měl velkou radost.

Lze tedy tento konkrétní závod a tvůj výsledek vnímat jako obraz tvé aktuální formy, vyústění dlouhodobějšího procesu, prostě jsi na správné cestě?

Myslím si, že ano. Pořád mám ovšem před sebou samozřejmě ještě dlouhou cestu. Odvedl jsem ale přes zimu hodně práce a je to znát. Oproti vrcholu loňské sezóny jsem v přípravě zajel maximální výkon na 20 minut o 30 wattů výš, což je ukazatel toho, že je to na dobré cestě.

Je skvělé, že ses minimálně výsledkově vrátil tam, kde ses pohyboval běžně v kategorii juniorů. I z tohoto pohledu musela být loňská sezóna pro tebe hodně náročná.

Byla pro mne velmi náročná. Zimní příprava mi vůbec nevyšla především kvůli nemocem. Navíc jsem musel plnit i školní povinnosti. Takže jsem celou první polovinu roku hledal cestu, jak to vše zvládnout a vytěžit ze všeho co nejvíce. Po národním mistrovství jsem si dal týden volno, poté jsem začal trénovat a začal jsem se poměrně rychle zvedat. Myslím si, že ke konci sezóny se mi nakonec podařilo udělat poměrně velký pokrok. Výsledky jsem samozřejmě neměl takové, jaké jsem si představoval, bohužel tělo není stroj. Kombinace studia a vrcholové cyklistiky se prostě občas zdá až nemožná, ačkoliv jsem se snažil to kombinovat co nejlépe. Je ale velký rozdíl trénovat celou zimu v Calpe, nebo být ráno ve škole a pak do noci sedět na trenažéru.

Loňský rok musel být pro tebe náročný určitě i z psychologického hlediska. Zapochyboval jsi někdy, nebo jsi skálopevně věřil, že se vynakládané úsilí musí vyplatit a že se výsledky jednou musí dostavit?

Bylo to samozřejmě opravdu náročné, přejít ze stavu, kdy jsem věděl, že téměř každý závod jsem schopen vyhrát, do bodu, kdy nevím, zda závod vůbec dokončím. Musím říct, že dost často jsem přemýšlel nad tím, co vlastně dělám a jestli to má vůbec dobrý konec. Přeci jen to není příjemné slyšet ze všech stran, že je toto můj konec. Jsem ale moc vděčný, že tu byli také lidé, hlavně moji blízcí, kteří mě znají nejlépe a vědí, že se prostě jednalo jen o součást dlouhodobé cesty. Jsem rád, že také tým za mnou celou dobu stál, nepřestal mi věřit, dostával jsem dostatečný prostor a důvěru v to, že to dokážeme společně prolomit.

Kromě nemocí a školy, mělo na tvůj útlum vliv i třeba změna týmu, tréninkových metod atd.?

⁠Jak už jsem uvedl, největší problém nastal již v zimě. Kombinace neustálých nemocí, školních povinností, ale také zvykání si na nové tréninkové metody v novém týmu vedlo k velmi nestabilní zimní příprava. Chybělo mi velké množství hodin odsezených na kole. Snažil jsem se to pak sice dohnat, ale v současné cyklistice to prostě už není možné. Nároky v dnešní cyklistika leží tak vysoko, že abychom byli schopní top konkurence, tak vybudovat formu trvá několik měsíců a vše je přitom odvislé od kvalitní zimní přípravy. O to víc jsem rád, že jsem se dokázal odrazit směrem vzhůru a moc se těším na to, co tato sezóna ještě přinese.

Jaký je tedy tvůj nejbližší závodní program, připravuješ se např. na konkrétní první vrchol sezóny?

⁠Můj závodní kalendář se ještě bude odvíjet od přesných dat maturitních zkoušek, které mě letos čekají. Moc rád bych se ale ukázal na Circuit de Ardennes, Závodu Míru, či Baby Giru.

Držíme palce!