Možná se na jeho výkonnosti podepsal pád z minulé soboty. Van der Poel nastoupil do závodu se zavázanými prsty na levé ruce a na startu říkal, že ho to sice otravuje, ale na výkon by zranění z MIlán-Sanremo nemělo mít žádný vliv. A dlouho se zdálo, že je to pravda a potřetí za sebou si dojede pro vítězství s obrovským náskokem. Jenže závěr se vyvíjel mnohem dramatičtěji.
„V jednu chvíli jsem už neměl moc dobrý pocit,“ přiznal Nizozemec v cíli „malých Flander“. Posledními dvaceti kilometry závodu se protrápil. Zezadu se rychle přibližovala skupina čtyř pronásledovatelů a kilometr před cílem byli Florian Vermeersch, Jonas Abrahamsen, Stan Dewulf a Per Strand Hagenes těsně za Van der Poelem. Jenže neudělali poslední krok, slavného klasikáře nedojeli a o možnost spurtovat o vítězství přišli.
„Prostě jsem jel dál svým tempem. Asi kilometr před cílem jsem si myslel, že se ke mně vracejí, ale věděl jsem, že už nemám sílu na sprint. Jel jsem co nejrychleji, i když jen v sedle, a ukázalo se, že to stačilo,“ okomentoval Van der Poel poslední kilometr.
Pronásledovatelé si v cíli nic nevyčítali
Proč pronásledovatelé v dojezdu tak zaváhali? Vermeersch kilometr před páskou odstřídal a Abrahamsen nechtěl na špici. Každý ze čtyř závodníků pro to měl svůj důvod. „Najednou spolupráce skončila. Řekl jsem si: ‚Nebudu vykládat všechny karty na stůl.‘ Raději nechám jet Mathieuho a budu sprintovat o druhé místo. Takové je závodění. Škoda, protože jsme mohli jet o víc,“ krčil rameny Florian Vermeersch, který byl ze skupiny patrně nejsilnější, ale ve spurtu nebyl favoritem.
„Jestli jsem naštvaný na ostatní? Ne, takové je závodění. Nikdy se nezlobím. A závodění je relativní,“ dodal.
„Nikdo nechtěl v těch posledních metrech Mathieuho dotáhnout,“ přidává svůj pohled Stan Dewulf. „Všichni už počítali se sprintem. Viděl jsem, jak Mathieu zrychluje, a nikdo z nás to už nechtěl zkusit.“
„Když to uděláš, ztratíš nejlepší pozici pro svůj sprint. Bylo to opravdu bizarní. Ani já sám jsem pořádně nechápal, co se děje,“ pokračuje Belgičan, který strávil v úniku celý den, ale nakonec na něj vyšlo až čtvrté místo. „Dostali jsme se velmi blízko a bylo to čistě sázka na někoho jiného. Mysleli jsme si, že už ho máme.“
„Mathieu to udělal takticky chytře, zrychlil, ale vsedě, a pak byl pryč dřív, než jsme si to vůbec uvědomili. Ztratili jsme několik metrů, zatímco to ještě vypadalo, že už se smířil s porážkou. Ale ne. Předem bych čtvrté místo bral, ale teď je to trochu zklamání,“ dodává Dewulf.
Nejvíc závěrečným taktizováním ztratil Per Strand Hagenes, který byl ve spurtu nejrychlejší. Nebral to však jako porážku. „S tím druhým místem jsem spokojený. Vermeersch požádal Abrahamsena, aby ještě chvíli jel v čele. On nechtěl, já taky ne. Takový je závod,“ nelámal si s tím hlavu.
„Když nevyhraješ, prohrál jsi. Ale druhé místo je lepší než čtvrté. Abys vyhrál, musíš také riskovat, ale rozhodně jsem nebyl dost silný na to, abych zalepil všechny díry a pak ještě vyhrál sprint,“ pokračuje mladý norský cyklista. „Po GP Denain jsem byl víc frustrovaný než teď. Udělal jsem správná rozhodnutí, pokud mi teď v týmovém autobusu neřeknou něco jiného,“ smál se Hagenes.
Bolelo to, přiznal Van der Poel
Ačkoliv to Van der Poelovi nakonec se štěstím vyšlo, nezdá se být v ideální formě před monumenty Kolem Flander a Paříž–Roubaix. Nebo to byla jen taktická chyba, když odjel soupeřům už na Boignebergu, 63 kilometrů před cílem?
„Na Boignebergu šlo spíš o to, aby se skupina zmenšila, ale zůstal jsem sám. Úsek odtud až k Paterbergu byl proti větru a tehdy jsem cítil, že to bude těžká práce,“ vysvětluje Van der Poel.
„Zpočátku jsem to viděl ještě docela optimisticky, ale vím, jak je těžké jet na této trati sám. Myslel jsem, že to nevydržím, pět kilometrů před cílem jsem byl vyřízený. Nakonec jsem to zvládl, ale stálo mě to krev, pot a slzy.“
„Je to jedno z vítězství, které bolelo nejvíc,“ dodal.
Vermeersch zazářil před monumenty
Nejspokojenější s vývojem E3 Saxo Classic je nejspíš Tadej Pogačar, který se sice doma připravuje až na příští neděli, ale v televizi mohl sledovat trápení největšího soupeře i výborný výkon týmového kolegy Florian Vermeersche. Ten předvedl, že je v životní formě, když ho nezastavil ani technický problém v nejhorší možnou chvíli. „Těsně před Taaienbergem jsem musel vyměnit kolo. Byl jsem na 120. místě a musel jsem celou dobu dotahovat. Rychle jsem se dostal zpět do první skupiny a uvědomil si, že mám skvělý den,“ povídá sedmadvacetiletý Belgičan.
Vermeersch bude pro Pogačara důležitý nejen na Kolem Flander, kde se Slovinec pokusí vyhrát už potřetí, ale také o týden později na Paříž–Roubaix. To je totiž Vermeerschova oblíbená klasika, kde už dojel druhý v roce 2021 a loni byl pátý. A Pogačar zde může s jeho pomocí doplnit svůj sbírku monumentů.
