186,4 kilometru dlouhý závod mezi městy Deinze a Nokere se jezdí po dlážděných úsecích známých ze slavnějších klasik, ale pravidelně se rozhoduje až ve spurtu. Sprinteři byli favority i letos, zejména domácí hvězdy Philipsen a Meeus, a jejich sestavy Alpecin–Premier Tech a Red Bull–Bora–Hansgrohe pracovaly na tom, aby se dojíždělo pohromadě.
Uprchlíci Lionel Taminiaux (Lotto–Intermarché), Sean Christian (Modern Adventure), Jelle Harteel a Jonah Killy (oba Tarteletto) i proto nedostali moc prostoru na čele závodu. Bylo však rozhodně bezpečnější šlapat v úniku než se strachovat z mnoha pádů v hlavním poli. Po nehodě musel ze závodu odstoupit talentovaný sprinter Tom Crabbe (Flanders Baloise), nedokončil ani Pascal Ackermann (Jayco AlUla) a na zemi skončil i další sprinter Hugo Hofstetter (NSN).
Vedoucí skupina měla daleko před cílem jen minimální náskok, takže příležitost k útokům měli další závodníci. Nikomu se však nedařilo vytvořit stabilní nový únik.
Philipsen musel 22 kilometrů před cílem zacouvat ke svému mechanickému vozu a vyměnil levou tretru za novou. Tempo pelotonu zrychlovalo, takže se potřeboval rychle vrátit do balíku a ideálně na přední pozice, což se mu nakonec podařilo.
14 kilometrů před cílem najel peloton na dlážděný úsek Doorn a do útoku vyrazil časovkář Alec Segaert (Bahrain Victorious). Segaert předvedl své tempařské schopnosti a rychle získal půlminutový náskok, a to i díky snaze týmových kolegů z celku Bahrain Victorious, kteří narušovali spolupráci více týmů na čele pelotonu.
Segaert držel solidní náskok i v nájezdu do posledního kilometru, jenže ten nebyl rovinatý, postupně se zvedal a peloton se nevzdával. Spurt rozjeli závodníci týmu UAE Emirates-XRG pro Molana, za kterým se rozjel Philipsen, vykličkoval na první pozici a s velkým náskokem porazil Meeuse a Molana.
Pro šesté místo si dojel slovenský mistr Lukáš Kubiš (Unibet Rose Rockets), Matyáš Kopecký (Unibet Rose Rockets) dokončil na 19. příčce.
„Pro sebedůvěru je to velmi důležité,“ okomentoval Philipsen své první letošní vítězství. „Musel jsem si na to chvíli počkat. Ne všechno šlo podle plánu a pocity nebyly vždycky skvělé. Měl jsem taky trochu smůlu, a proto jsem rád, že jsem si vybojoval své první vítězství.“
Ani tentokrát to pro Philipsena nebylo snadné. „Bylo těžké se dostat do správné pozice. Byl jsem s Jonasem (Rickaertem), ale kvůli pádu jsme museli zabrzdit. Gerben (Thijssen) mě posunul dopředu, ale to mě stálo síly. O své nejlepší nohy jsem přišel během návratu po výměně boty a těch zpožděních. Jsem rád, že jsem to zvládl.“
