Po 35 letech opět na Glockneru

10.08.2020 | Libor Matějka, foto Jiří Bartoň a autor

Po 35 letech opět na Glockneru

K pětatřicátému výročí vítězství a zisku nejlepšího času na rakouské vrchařské prémii na Glockneru, jsem si zorganizoval návrat a rodinný výlet k našim jižním sousedům.

Otestovali jsme na tomto stoupání i dvě kola, jedno z nich bylo silniční elektrokolo, poznatky z prvních jízd jsme přinesli v článku První seznámení s elektrokolem.


Ani elektrická pomoc nestačila

Váhal jsem, zda použít klasické kolo, nebo vyzkoušet elektrickou silničku, kterou jsem tou dobou měl k testování. Nakonec zvítězila zvědavost zjistit, jak moc mi elektřina pomůže a kolik tohle kolo vydrží, když na klasickém tréninku ve zvlněné české krajině vydrželo pomáhat čtyři hodiny.

Zvolili jsme tentokrát netradiční přístup k organizaci. Brzo ráno jsme se vydali nahoru autem, vedlo nás k tomu focení, lepší světlo a menší provoz. A bylo to správné rozhodnutí, protože dobrá předpověď na sobotu přilákala na Glockner spoustu motoristů, motocyklistů a cyklistů, v poledne se už nedalo parkovat, předjíždět a volně se pohybovat. Zmíněný způsob je výhodný i v tom, že pokud nemáte motorizovaný doprovod, tak z kopce jedete v suchém oblečení a nahoře vás čeká možnost převlečení - pochopitelně musíte zaplatit za auto mýtné, a to 37 eur. 

Po skončení focení jsme se dolů k mýtu dostali kolem osmé a nahoru už mířilo mnoho cyklistů. Pokud se sem chcete někdy vydat, tak doporučuji všední den, kdy nebude takový provoz.

Pochopitelně je toto stoupání mnohokrát časově změřeno, hobíky i závodníky. Začátkem června se zde jezdí Glocknerkönig, závod pro veřejnost se startem v Brucku. Při profesionálním závodě Okolo Rakouska je tento průsmyk zařazován pravidelně, ze severní, nebo jižní strany. A právě v roce 1985 se mi podařilo získat prémii, titul Glocknerkönig a v té době i rekordní čas 50 minut a 25 vteřin. Ze severní strany, která je považována za těžší. Měří se od průjezdu mýtem po věžičku Fuscher Törl. Je to třináct kilometrů s maximálním sklonem 12 procent, ale těm dvanácti procentům se blíží i průměr celého stoupání.

Přehled vítězů při Okolo Rakouska, kde jsme i čtyři Češi: 1985 - Libor Matějka, 1991 - Lubor Tesař, 2004 - Tomáš Konečný a 2016 - Jan Hirt.

Popisovat samotnou jízdu jde jen ztěžka, protože je to kolem jedné hodiny jízdy nadoraz. Není zde žádná změna profilu, nevolíte moc často jiné převody, snad jen v serpentinách profil občas povolí unaveným nohám.

A na elektrokole? Můžu ujistit, že stoupání bolí úplně stejně jako na normálním kole. Jen jedete mnohem rychleji. Já chtěl zjistit nový čas a porovnat jej se svým 35 let starým rekordem. Proto jsem musel nadoraz, naplno bych jel i na normálním kole, tady se prostě jen sčítaly dva výkony, ten můj a elektrického motoru. Pochopitelně se to podepsalo na výsledném čase. Ale ne na jízdní pohodě - bylo to prostě nadoraz.

Orbea Gain M20 s motorem Ebikemotion X35

Jaký byl můj výsledný čas? Vyjel jsem to letos za více než 54 minuty, tedy o asi čtyři minuty pomaleji než v roce 1985. A kolik vydržela celkem malá baterie v kole? Nevydržela, energie došla přesně jeden kilometr před vrcholem, to znamená asi po padesáti minutách práce na plný výkon. Pochopitelně jsem jel mnohem rychleji, než ty co jsem potkával a předjížděl. A odhaduji, že můj spravedlivý čas by byl kolem dvou hodin.

Chtěl jsem vyzkoušet tohle kolo na plný výkon, doma stačila na udržení ve skupině asi třetina výkonu.

Osobní pocity? Smíšené. Dnes to s mojí výkonností není moc dobré, když mě ani 250 wattů dopingu nepomohlo k vyrovnání času. A příjemné v tom, že jsem tenkrát na to asi docela měl. Taky by mě určitě pomohlo, kdybych nevezl kolem břicha ty pneumatiky. V osmdesátém pátém jsem vážil 56 kg, letos 74, to je nějakých 18 kilo navíc, které jsou opravdu znát. 

V době mého závodění jsme o měření výkonnu neměli ani tušení a tak neznám odpověď na otázku, jaký wattový výkon jsem mohl podávat tenkrát. Neznám ani ten skutečný letošní, ale odhaduji, že cca 250 elektrokola, a svých cca 150 - 190, když to zaokrouhlím na 400 wattů a vydělím svojí hmotností 74 x 3kg nadváhy elektrokola vychází 5,20 wattu na kg. Před pětatřiceti roky jsem jel o něco rychleji, ale s nižší hmotností 400 wattů by dávalo 7,15 wattu na kg. Tak takový padesátiminutový výkon jsem určitě tehdy podávat nedokázal, k času 50:25 musel stačit menší. A současné nejlepší časy na tomto stoupání jsou kolem 46 minut.

Ještě k převodům, jel jsem na malý převodník s 32 zuby a s pomocí motoru na pastorcích plus minus 21. V roce 1985 jsme jezdili malý převodník 42 a já si pro Glockner sehnal pastorky s největším kolečkem s 24 zuby.


K akci a výročí vznikl cyklistický dres z kolekce designů s příběhem, bude jej možné objednávat u výrobce Cyklo dresy SÝKORA sportswear s.r.o. 

Libor Matějka
Všechny články autora


Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste


Scott
Pěkný rozbor. 42 24 se zdá být neuvěřitelné 😆
11.08.2020 7:44:14
defekt
Já jsem to jel ke svým 55 narozeninám. Převod 39/28. To jsem si silniční kazetu skombinoval s horskou. Samozřejmě bez motoru. Přidal jsem k tomu odbočku na Edelweispitze a odbočku Franz - Joseph Höhe
11.08.2020 9:13:45
Touš
Moc pěkný článek. :-D Co já bych dal i za vaší současnou váhu. :-D Já to jel (2018 - při cestěn na MS v Innsbrucku) s baťůžkem s věcma (85 kg, 37 let) v čase 1:40 až na Edelweissspitze (hobík co na závodech kolem "hnoje" občas atakoval bednu ve věkové kategorii). Takže respekt k času a k převodům na který jste to vyjel. Já to jel na 34/28.
11.08.2020 13:53:23

Podporují nás

ActiveTour
BikeTour
Canyon
Continental
Cratoni
Cube
CYKLOŠVEC
Cyklotrener
Ekoi
ENDORPHINE
ENDURA
Equator
ESI
Fanatik
Flashsport
ForBikes
Fulcrum
HJC
Kalas
Knog
Kolokram
Koloshop
LETAPE
Lapierre
LOOK
MOJEKOLO
Penco
ProgressCycle
ROUVY
Santini
Schindler
SPKOLO
Tubolito
Veloklasik
ZOOKEE