Po 35 letech opět na Glockneru

10.08.2020 | Libor Matějka, foto Jiří Bartoň a autor

Po 35 letech opět na Glockneru

K pětatřicátému výročí vítězství a zisku nejlepšího času na rakouské vrchařské prémii na Glockneru, jsem si zorganizoval návrat a rodinný výlet k našim jižním sousedům.

Otestovali jsme na tomto stoupání i dvě kola, jedno z nich bylo silniční elektrokolo, poznatky z prvních jízd jsme přinesli v článku První seznámení s elektrokolem.


Ani elektrická pomoc nestačila

Váhal jsem, zda použít klasické kolo, nebo vyzkoušet elektrickou silničku, kterou jsem tou dobou měl k testování. Nakonec zvítězila zvědavost zjistit, jak moc mi elektřina pomůže a kolik tohle kolo vydrží, když na klasickém tréninku ve zvlněné české krajině vydrželo pomáhat čtyři hodiny.

Zvolili jsme tentokrát netradiční přístup k organizaci. Brzo ráno jsme se vydali nahoru autem, vedlo nás k tomu focení, lepší světlo a menší provoz. A bylo to správné rozhodnutí, protože dobrá předpověď na sobotu přilákala na Glockner spoustu motoristů, motocyklistů a cyklistů, v poledne se už nedalo parkovat, předjíždět a volně se pohybovat. Zmíněný způsob je výhodný i v tom, že pokud nemáte motorizovaný doprovod, tak z kopce jedete v suchém oblečení a nahoře vás čeká možnost převlečení - pochopitelně musíte zaplatit za auto mýtné, a to 37 eur. 

Po skončení focení jsme se dolů k mýtu dostali kolem osmé a nahoru už mířilo mnoho cyklistů. Pokud se sem chcete někdy vydat, tak doporučuji všední den, kdy nebude takový provoz.

Pochopitelně je toto stoupání mnohokrát časově změřeno, hobíky i závodníky. Začátkem června se zde jezdí Glocknerkönig, závod pro veřejnost se startem v Brucku. Při profesionálním závodě Okolo Rakouska je tento průsmyk zařazován pravidelně, ze severní, nebo jižní strany. A právě v roce 1985 se mi podařilo získat prémii, titul Glocknerkönig a v té době i rekordní čas 50 minut a 25 vteřin. Ze severní strany, která je považována za těžší. Měří se od průjezdu mýtem po věžičku Fuscher Törl. Je to třináct kilometrů s maximálním sklonem 12 procent, ale těm dvanácti procentům se blíží i průměr celého stoupání.

Přehled vítězů při Okolo Rakouska, kde jsme i čtyři Češi: 1985 - Libor Matějka, 1991 - Lubor Tesař, 2004 - Tomáš Konečný a 2016 - Jan Hirt.

Popisovat samotnou jízdu jde jen ztěžka, protože je to kolem jedné hodiny jízdy nadoraz. Není zde žádná změna profilu, nevolíte moc často jiné převody, snad jen v serpentinách profil občas povolí unaveným nohám.

A na elektrokole? Můžu ujistit, že stoupání bolí úplně stejně jako na normálním kole. Jen jedete mnohem rychleji. Já chtěl zjistit nový čas a porovnat jej se svým 35 let starým rekordem. Proto jsem musel nadoraz, naplno bych jel i na normálním kole, tady se prostě jen sčítaly dva výkony, ten můj a elektrického motoru. Pochopitelně se to podepsalo na výsledném čase. Ale ne na jízdní pohodě - bylo to prostě nadoraz.

Orbea Gain M20 s motorem Ebikemotion X35

Jaký byl můj výsledný čas? Vyjel jsem to letos za více než 54 minuty, tedy o asi čtyři minuty pomaleji než v roce 1985. A kolik vydržela celkem malá baterie v kole? Nevydržela, energie došla přesně jeden kilometr před vrcholem, to znamená asi po padesáti minutách práce na plný výkon. Pochopitelně jsem jel mnohem rychleji, než ty co jsem potkával a předjížděl. A odhaduji, že můj spravedlivý čas by byl kolem dvou hodin.

Chtěl jsem vyzkoušet tohle kolo na plný výkon, doma stačila na udržení ve skupině asi třetina výkonu.

Osobní pocity? Smíšené. Dnes to s mojí výkonností není moc dobré, když mě ani 250 wattů dopingu nepomohlo k vyrovnání času. A příjemné v tom, že jsem tenkrát na to asi docela měl. Taky by mě určitě pomohlo, kdybych nevezl kolem břicha ty pneumatiky. V osmdesátém pátém jsem vážil 56 kg, letos 74, to je nějakých 18 kilo navíc, které jsou opravdu znát. 

V době mého závodění jsme o měření výkonnu neměli ani tušení a tak neznám odpověď na otázku, jaký wattový výkon jsem mohl podávat tenkrát. Neznám ani ten skutečný letošní, ale odhaduji, že cca 250 elektrokola, a svých cca 150 - 190, když to zaokrouhlím na 400 wattů a vydělím svojí hmotností 74 x 3kg nadváhy elektrokola vychází 5,20 wattu na kg. Před pětatřiceti roky jsem jel o něco rychleji, ale s nižší hmotností 400 wattů by dávalo 7,15 wattu na kg. Tak takový padesátiminutový výkon jsem určitě tehdy podávat nedokázal, k času 50:25 musel stačit menší. A současné nejlepší časy na tomto stoupání jsou kolem 46 minut.

Ještě k převodům, jel jsem na malý převodník s 32 zuby a s pomocí motoru na pastorcích plus minus 21. V roce 1985 jsme jezdili malý převodník 42 a já si pro Glockner sehnal pastorky s největším kolečkem s 24 zuby.


K akci a výročí vznikl cyklistický dres z kolekce designů s příběhem, bude jej možné objednávat u výrobce Cyklo dresy SÝKORA sportswear s.r.o. 



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste


Scott
Pěkný rozbor. 42 24 se zdá být neuvěřitelné 😆
11.08.2020 7:44:14
defekt
Já jsem to jel ke svým 55 narozeninám. Převod 39/28. To jsem si silniční kazetu skombinoval s horskou. Samozřejmě bez motoru. Přidal jsem k tomu odbočku na Edelweispitze a odbočku Franz - Joseph Höhe
11.08.2020 9:13:45
Touš
Moc pěkný článek. :-D Co já bych dal i za vaší současnou váhu. :-D Já to jel (2018 - při cestěn na MS v Innsbrucku) s baťůžkem s věcma (85 kg, 37 let) v čase 1:40 až na Edelweissspitze (hobík co na závodech kolem "hnoje" občas atakoval bednu ve věkové kategorii). Takže respekt k času a k převodům na který jste to vyjel. Já to jel na 34/28.
11.08.2020 13:53:23