První seznámení s elektrokolem

28.07.2020 | Libor Matějka, foto Jiří Bartoň a Orbea

První seznámení s elektrokolem

Jsem (byl jsem) odpůrce elektrických kol, zejména silničních a dlouho jsem odolával pokušení zkusit "nadopované" kolo na vlastní kůži. Přesto jsem si čtvrtek přivezl Orbeu Gain od prodejce CykloMira. A osobní zkušenost změnila vše.

Je to silnička, která vypadá jako silnička, motor je v zadní nábě, baterie ve spodní rámové trubce, která má rozumné rozměry. Zapůjčené kolo je po "tuningu" od prodejce CykloMira z Lukova a jednalo se o Orbeu Gain na elektronické Ultegře s elektrickým pohonem Ebikemotion X35.

Testované kolo bylo upraveno u CykloMira, vycházelo z modelu Orbea Gain M20i, test samotného kola přineseme v samostatném článku

Pátek

Krátké seznámení s kolem a ladění posedu, který jsem nakonec nemusel vůbec ladit, velikost kola S mi vyhovuje, včetně výška sedla,  kterou mám stejnou jako Míra Janota. I délka představce je vyhovující, inbus jsem do ruky vzít vůbec nemusel.

A první pocity z kola?

Váha: je pochopitelně o trochu vyšší, tohle kolo včetně pedálů ukázalo na váze 11,30. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o elektrokolo, je to zcela fantastická hodnota. A první šlápnutí? Vyšší váhu oproti normálnímu silničnímu kolu jsem po rovině nezaznamenal vůbec, do kopce trochu ano, ale také bych ty tři kila mohl odstranit u sebe. To by nepochybně mělo mnohem větší a kladnější vliv. Při jízdě ze sedla je víc patrná změna těžiště kola než váha.

Elektopohon má tři režimy, výrobce udává nejvyšší výkon 250 W a je omezen rychlostí 25 km/hod. Tedy zapíná když vaše rychlost klesne pod 25. V pátek jsem jej zkusil, na pro mne známém kopci, ne nijak prudkém. "Vjíždím do kopce, shazuji velkou placku, zapínám první stupeň pohonu - přjemné nakopnutí a nohy se mi roztáčí do otáček, který si mohu dovolit jinak jen na rovině. Druhý stupeň mě nutí řadit menší pastorek a rychlost se zvyšuje. Plný výkon - řadím zpátky velký převodník a uháním jako po rovině.

Sobota

Vybírám si trasu vedoucí do kopců, do Ždánického lesa. Řadím první stupeň a jízda v kopcích je o poznání příjemnější, ale nakonec jsem u prvního stupně pomoci zůstal, neměl jsem potřebu zvyšovat výkon elektromotoru.

"Magické" oko na ovladači ukazuje při výběru tři režimy výkonu: první zelený, druhý oranžový a třetí červený, podle toho, jak velkou pomoc vám motor nabídne. Jinak ukazuje stav baterie v barvách - bílá - zelená - oranžová - červená.

Já jsem baterii nedobíjel z předešlého dne a po dvou a půl hodinách jsem skončil na zelené, tedy s pěknou rezervou.

Verdikt

Při individuálním tréninku zaměřeném na získávání kondice je podpora elektrokola celkem zbytečná, je jedno zda zdoláváte kopec rychlostí 14 km/hod, nebo 20 km/hod. Pro rozšíření dojezdu je elektromotr příjemná pomoc.

Neděle

Přichází opravdový test. Při individuálních jízdách nemám žádné porovnání a je jedno, jak velkou pomoc elektromotoru si zvolím, ale co jízda ve skupině? Před třemi týdny jsem jel s vyškovskou partou, šetřili mě, zvolili rovinatější trasu a na vršcích na mě čekali. Stejně jsem přijel domů v křečích. Teď volili terén kopcovitý na Drahanské vrchovině.

"Kluci nevyráželi v nějakém pekelném tempu, jeli dvojičky, protože většina z nich měla za sebou Mamuta v Přerově. Volím tedy zelený režim - první stupeň a v kopcích pohoda, tentokrát na mě čekat nemusí. Zkouším si i dva silnější režimy a v pohodě ze skupiny odjíždím. Ale zpět do skupiny. Jízdou ve skupině šetříte baterku víc než při individuální jízdě, častěji rychlost přesáhne pětadvacítku a motor vypne. A potom už záleží jen na vašem osobním výkonu, nejhorší je mírné stoupání, kdy je rychlost skupiny nad limitem 25 km/hod, to se zakusuje do nohou, když výkonnost není na úrovni ostatních. Párkrát se kluci vyzkoušeli v kopci a dvakrát, nebo třikrát jsem musel sáhnout po druhém stupni výkonu."

I když vám motor v kopcích příjemně pomáhá, tak opravdu trénujete a věřím, že se i výkonnostně zlepšujete. Motor vám pomáhá se udržet skupiny a samotný trénink tím bude efektivnější. Jízda ve skupině téměř vždy přináší kvalitnější trénink, než individuální příprava. Že vám k tomu může pomoci elektrokolo, je zajímavé zjištění.

Celý můj "švih" trval skoro čtyři hodiny a zásoba elektřiny nedošla, což bylo příjemné zjištění. Ale vlastní síly už byly na pokraji. Návrat domů byl proti větru a moje rychlost i na rovině klesala pod 25 kilometrů a tak byl pohon v permanenci častěji. A stále svítilo zelené oko signalizující dostatek elektrické energie. Ovšem té vlastní už mnoho nebylo.

Měl jsem před sebou ještě jedno krátké, ale prudké stoupání, řadím na plný výkon a nechám se vytáhnout do kopce na 250 wattech, jen protáčím nohy. A strážce energie rychle zčervenal, naštěstí jsem to měl domů už jen z kopce.

Verdikt 

Tentokrát se projevilo to nejdůležitější, elektropomoc pro vyrovnání výkonnostního rozdílu je příjemná. Ať už jde, jako v mém případě, o snahu absolvovat trénink s výkonnostně silnější skupinou, nebo vyrovnání výkonnosti muž - žena, dospělý - mládežník.


Byl jsem mile překvapen, že jsem si většinou vystačil prvním režimem výkonu elektromotoru. Nikde jsem nevyčetl kolik wattů motor podává v prvním a druhém režimu, ale když je plný výkon 250 wattů, tak předpokládaná třetina je nějakých 83 wattů. Při mé váze 74 kilo, něco nad jeden watt na kilo váhy, tedy 1,12 wattu na kg.

Připustím-li ve stoupáních svůj vlastní výkon 150 wattů + 83 wattů pomoci, je to 233 wattů celkového výkonu. Pokud bych jel s plnou podporou tak 150 + 250, to je pro hobíka nedosažitelných 400 wattů celkového výkonu.

Když propočítám třetinový výkon motoru a svých 150 wattů, děleno svoji hmotností a nadváhou elektromotoru 233 : 74 + 3 = 3,03 wattu/kg. Na třetinovém výkonnu motoru by měla baterie s kapacitou 250 W vydržet asi tři hodiny jízdy, dostatečný prostor pro trénink.

Plný výkon 250 + 150 = 400 : 74 + 3 = 5,19 wattu/kg a to se blížíme výkonu nejlepších profesionálů. Pochopitelně by baterie nepomohla při čtyřhodinovém tréninku, ale ještě zkusíme vyjet jeden pořádný alpský kopec.


Libor Matějka
Všechny články autora


Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste


Dvora
Chtěl bych něco takového koupit manželce pro srovnání handicapu, ale ta se tomu bohužel zarytě brání :( Přitom mě to pro tyhle příležitosti přijde super.
28.07.2020 9:47:29
Potocký M.
Pěkně otestováno a popsáno. Na základě zkušeností ze svého okolí co si lidé pořídili jakékoliv elektrokolo. Vím že jejich kondice nestoupá ale setrvale klesá a nároky na baterie stoupají. Jedná se o jakousi pseudokondici a pseudosport :-)) Je to ovšem svobodná volba každého :-) Tak že u bývalého závodníka už vidím v jeho věku (zdaleka mu není ani padesát) že musel přejít na hodně výkoný motor a k baterii nechat přidělat další patro baterie :-))) Nejen z mého pohledu se již nejedná o jízdní kolo ale jednostopé motorové vozidlo. Že se musí šlapat? na Babetě se taky může šlapat a starém Stadionu také. Že je jízda na takovém kole náročná alidově řečeno se nadře. To pouze vypovídá o naprosto špatné fyzické kondici. Jsou i tací to se nadřou při vstávání z křesla od televize. Tak že pro ně vymyslíme motorek na vstávání :-)))
01.08.2020 19:19:00