Závod vypsaný na 154 km s převýšením 2284 metrů, se startem i cílem v Úbedě, městě zapsaném na seznamu světového dědictví UNESCO díky své působivé renesanční architektuře, měl úvodních 50 km profilově nenáročných. Pak se najelo do stoupání a od 90. km navíc opepřených šotolinovými pasážemi, jichž bylo celkem 6 o celkové délce 25 km. Navíc cíl byl umístěn na konci 3km stoupání oscilujícího mezi 5 až 8%.
Na startu bylo 9°C a vítr o rychlosti kolem 20km/hod. Na trať vyrazilo 17 týmů o 7 lidech, z toho pouze 5 týmů bylo z úrovně World. Mezi top jezdce bylo možno počítat Thomase Pidcocka (Pinarello Q36.5), Jana Christena, Tima Wellense či Marca Solera (všichni UAE Team Emirates - XRG), Giulia Pellizzariho a Maxima Van Gilse (oba Red Bull - BORA - hansgrohe), Mateje Mohoriče a Pella Bilbaa (oba Bahrain - Victorious), Ivána Romea (Movistar Team), jakož ale s ohledem na aktuální formu a výsledky také Lukáše Kubiše (Unibet Rose Rockets).
Z Čechů bylo možno ve startovním poli evidovat Matyáše Kopeckého a Adama Ťoupalíka (Unibet Rose Rockets) a také Vojtěcha Kmínka (Burgos Burpellet BH).
Úvodní chvilku slávy si užili dva outsideři Peder Dahl Strand (Lucky Sport Cycling Tea a Jules Hesters (Team Flanders - Baloise), ale po 50 km bylo vše zase pohromadě. Postupně nabývaly na intenzitě mnohačetné útoky, které štěpily startovní pole na menší skupiny, přičemž podstatnou roli v tomto vývoji hráli jezdci UAE Emirates, ale čelo závodu si úspěšně hlídal a posléze i sám útočil také Lukáš Kubiš.
Rozhodující akce přišla relativně hodně brzy, to když 64 km před cílem atakoval Tim Wellens, k němuž se zpočátku přidal Mark Donovan (Pinarello Q36.5 Pro Cycling Team). Jenže o 10 km dále se ho Wellens zbavil a pokračoval k cíli sólo.
Za ním se situace přelévala a proměňovala, ale aktuální belgický šampion si stále udržoval zajímavý odstup, takže 20 km před cílem měl něco přes minutu na zhruba 20 pronásledovatelů, kde měl 4 své kolegy a kde opět nechyběl ani Lukáš Kubiš.
Jelikož se ve skupině pronásledovatelů s přibližujícím se cílem stále tvrději závodilo, 5 km před cílem, kdy se z nejdelšího šotolinového úseku začalo najíždět do cílového kopce, jel na čele stále Wellens, ovšem už "jen" s 30sekundovým náskokem na trojici Christen, Van Gils a Pidcock.
Wellens ovšem svůj náskok ve stoupání nejenže neztratil, ale díky tomu, že trojice pronásledovatelů v závěru taktizovala, znovu navýšil. Za ním v souboji o stupně vítězů Christen podle rozhodčích zavinil pád Van Gilse, za což byl diskvalifikován, takže 2. místo patřilo Pidcockovi a k 3. přišel Cosnefroy "jak slepý k houslím".
Tim Wellens: "Myslím, že taktika byla jasná od začátku, protože jsme tu byli s velmi silným týmem. Cílem bylo vždy mít někoho vepředu, aby ostatní jezdci mohli vzadu pouze kontrolovat nástupy. Odjel jsem docela brzy. Musel jsem se hodně snažit, abych se zbavil Donovana, který jel velmi tvrdě, ale já měl také velmi dobré nohy. Držel jsem si pak své tempo a sledoval watty, ale cítil jsem se velmi dobře. Dobře jsem si rozvrhl i tempo, málem jsem sice skoro spadnul (pozn. 16 km před cílem), ale se štěstím jsem to zvládl, takže můžu být z vítězství velmi spokojený."
