Mathieu van der Poel už na startu Gent-Wevelgem říkal, že si není vůbec jistý svou formou po mimořádně těžké E3 Classic, ale naštěstí to nebylo jen na něm, protože šanci na úspěch měl také Jasper Philipsen. „Cítil jsem, že nejsem ve špičkové formě. Byl jsem v pohodě, ale chyběla mi svěžest,“ potvrdil po dojezdu pro Sporzu.

Nakonec to však vyšlo přesně podle plánu. „Celý den jsme dobře komunikovali. Jasper Philipsen dal najevo, že je stále v pohodě. Jel jsem sice s Woutem, ale počítal jsem s tím, že Jasper snad ještě přijede.“

„Dostával jsem také pokyny z doprovodného vozu. Měl jsem udržovat tempo vpředu, aby se jelo i vzadu. Ale chyběla mi svěžest, abych jel opravdu naplno,“ vysvětluje. „Na svoje poměry jsem jel poměrně defenzivně a vždy jsem se držel vzadu, ale to jsem taky říkal předem.“ Přitom to byl právě Van der Poel, kdo v posledním výjezdu na Kemmelberg zaútočil, zbavil se Florian Vermeersch a dostal Van Aerta pod tlak. „Vítr tam foukal velmi příznivě. Díky tomuto zrychlení jsme mohli na peloton neustále vyvíjet tlak. To byla pro Jaspera nejlepší možnost. Je skvělé, že to dotáhl do vítězného konce. S naším týmem jsme tento závod ještě nevyhráli. Jsem rád.“

Hazard, který vyšel

Philipsen potvrdil Van der Poelova slova. „Dnes to byl hazard a hra na všechno nebo nic. Měli jsme vpředu Mathieuho, což pro nás byla ideální situace. Zůstal jsem velmi klidný,“ vyprávěl v cíli. „Mathieu už brzy naznačil, že po pátku nemá nejlepší nohy, ale jeho nohy nakonec nebyly tak špatné, jak bylo vidět z toho, co předvedl.“

Belgický sprinter si v dojezdu počínal zkušeně, udržel klid až do úplného finiše. „Z předchozích ročníků jsem věděl, že cílová rovinka je dlouhá a je těžké udržet čerstvé nohy. To jsem dnes potřeboval, abych mohl riskovat ve sprintu a vyhrát.“

Pomohli mu také dva týmoví kolegové Jonas Geens a Florian Sénéchal, kteří ho dovezli na čelo ve správnou chvíli. „Jsou v týmu noví, takže se poprvé museli nějak navzájem najít, vybrat ten správný okamžik a využít našich silných stránek. Myslím, že jsme měli dobrý plán. Je to skvělý pocit dotáhnout to do vítězného konce s týmem,“ pokračuje Philipsen.

Pro Philipsena to bylo jeho druhé nejcennější vítězství kariéry po triumfu na Milán–Sanremo. „Je to úžasné. Je to závod, který jsem chtěl vyhrát už dlouho, ale nikdy jsem neměl opravdu skvělý pocit a v závěru jsem se nedostal do pozice, ze které bych mohl vyhrát.“

Zdá se, že se dostal do formy v pravou chvíli, dva týdny před Paříž–Roubaix, vrcholem jeho jarní sezóny. „To je závod, který mi sedí, už jsem tam dvakrát skončil druhý. Ale vyhrát je něco úplně jiného. Jedeme tam s Mathieuem jako hlavním lídrem. Ale kdo ví, třeba tam v budoucnu vyhraju,“ dodal.

Van der Poel mohl jet defenzivněji, všiml si Van Aert

Wout van Aert hýbal děním v průběhu závodu a předvedl, že je připraven na dlážděné monumenty. „Cítil jsem se dobře, v posledním stoupání na Kemmelberg jsem dokázal držet krok s Mathieuem. Myslel jsem, že máme dobrou šanci zůstat v čele. Ale nakonec to těsně nevyšlo,“ litoval.

„Spolupráce s Mathieuem byla dobrá, ale on měl tu výhodu, že za sebou měl ještě Philipsena, díky čemuž mohl na konci jet trochu defenzivněji. To bylo v můj neprospěch a rozhodlo to o výsledku,“ myslí si Belgičan. „Můj nejstarší syn byl zřejmě také zklamaný,“ povídá Van Aert, na kterého v cíli čekala rodina.

Nyní ho čeká ještě středeční klasika Dwars door Vlaanderen a poté už přijdou na řadu monumenty Kolem Flander a Paříž–Roubaix. A potvrdil, že si dnes zvedl sebevědomí. „Jsem spokojený s tím, jak se mi jelo. Výsledek se nedostavil, ale i tak to byl krásný den,“ dodává Van Aert.