Den před závěrečným dnem volna se na Giru odehrála v Miláně dost absurdní scéna. V nejrovinatější etapě ročníku se nepřipouštělo nic jiného než hromadný dojezd s extrémně rychlou sprinterskou koncovkou. Místo toho si peloton vyplakal neutralizaci závěrečného milánského okruhu a po vítězství Fredrika Dversnese ze čtyřčlenného úniku se opět spustila lavina výmluv na nežádanou pomoc doprovodných vozidel. Ještěže se ke slovu dostávají alespoň jednou za čas cyklističtí romantici jako Alberto Bettiol, který reprezentuje menšinu ignorující čistokrevný kalkul a sterilní průběh závodu.