Proč jsou Kolumbijci nejlepší závodníci na Grand Tour?

03.04.2020 | Petr Fantyš, foto Sirotti

Proč jsou Kolumbijci nejlepší závodníci na Grand Tour?

V posledních letech ukazují světu své obrovské kvality. Prakticky každý rok se objeví nějaký další, co zdvihne žluto-modro-červenou vlajku ještě výš. V posledních 5 letech je Kolumbie společně s Velkou Británií jediná země s vítězstvím na každé Grand Tour. Kde se ale v Kolumbii bere takové množství výborných cyklistů? Má to hned několik dobrých důvodů.

Na úvod je dobré říct, že dobří kolumbijští jezdci nejsou záležitost pouze posledních let. Ti první se dostali do Evropy už na počátku sedmdesátých let, kdy se Martin Emilio Rodríguez v roce 1973 jako první muž ze své země představil na Grand Tour – konkrétně na Giru.

V osmdesátých letech pak vzali Evropu útokem. Vynikali především na Vueltě, která jim vyhovovala díky podnebí, stejné řeči a nutno říci, že i menší konkurenci, protože až do roku 1994 se největší španělský závod jezdil na jaře a kryl se tak s Girem.

Mezi roky 1984 a 1986 vyhrál tehdejší soutěž o nejlepšího neoprofesionála na Vueltě pokaždé někdo z Kolumbie a v roce 1987 ovládla tato země celý závod. Do první desítky se dostali hned 4 Kolumbijci a vyhráli i stejný počet etap. Rayalcao Postobón si podmanil soutěž týmů a Luis Herrera vyhrál nejen vrchařskou soutěž, ale jako první mimo evropský závodník i celkové pořadí Vuelty.

Dařilo se jim ovšem i na jiných závodech. Již zmíněný Herrera je například jedním z pouhých dvou cyklistů v historii, co získali dres pro nejlepšího vrchaře na všech třech Grand Tour, přičemž na Tour a na Vueltě to dokázal hned dvakrát.

Skvělé výkony inspirovali celou zemi a z cyklistiky se v Kolumbii stál národní sport číslo dva, hned za fotbalem. Spousta mladých kluků začala snít o tom, že na kole dobyjí celý svět a doma k tomu mají ideální podmínky.

První z nich je skvělé podnebí. Kolumbie se nachází přímo na rovníku, takže má po celý rok stejné počasí. To se liší jen v jednotlivých oblastech podle nadmořské výšky a ve všech koutech země se dá bez problémů jezdit po celý rok. V nížinách dosahují průměrné denní teploty k 35 stupňům celsia, ale v Bogotě je po celý rok příjemných 20°C. Hlavní město se totiž nachází v nadmořské výšce přes 2 600 metrů, tedy výš než drtivá většina horských dojezdů na Tour de France.

A právě nadmořská výška je další velkou výhodou Kolumbijců. Na rozdíl od Evropanů jsou zvyklí na řidší vzduch a špičaté Andy poskytují skvělé prostředí pro rozvoj mladých vrchařů. A těch bylo v zemi kávy vždycky dost. Zpátky domů se během přípravy rádi vrací i největší kolumbijské hvězdy a na rozdíl od zbytku pelotonu nemusí jezdit na soustředění daleko od rodiny a mají k ní naopak blíž.

Další pomoc pro rozvoj sportu a především cyklistiky v Kolumbii poskytla tamní vláda, která v sedmdesátých letech přišla s nápadem jménem Ciclovía (Cyklostezka), díky němuž se už přes 40 let každou neděli od 7 hodin ráno do 2 odpoledne zavírají největší ulice v centru Bogoty pro auta a vyhrnou se do nich statisíce nadšených sportovců včele s cyklisty. Podle posledních statistik se lidem v hlavním městě otvírá přes 120 kilometrů silnic, na nichž se každý týden objeví téměř dva miliony lidí.

Tento zvyk se postupně ujal ve všech větších městech v zemi a na nedělní projížďku tak vyráží další miliony v celé Kolumbii.

Jedna z nejhezčích zemí světa měla bohužel dlouhé roky problém s bezpečností kvůli válkám drogových kartelů. To se ale začalo zlepšovat po smrti Pabla Escobara v roce 1993. V té době do sebe zapadly všechny výše zmíněné faktory a v Kolumbii začala růst její zlatá generace.

Ta o necelých dvacet let později dorazila do Evropy a začala vyhrávat úplně všechno. Na Tour l’Avenir, určené jezdcům do 23 let, triumfovali od roku 2010 Kolumbijci dokonce čtyřikrát, což je suverénně nejvíc ze všech národů.

O pár let později začali svou sílu ukazovat i na Grand Tour. Za posledních 7 let se na podium třítýdenních závodů dostali celkem 14krát, což je nejvíc ze všech národností. Postaralo se o to celkem 5 různých jezdců – Nairo Quintana, Rigoberto Uran, Esteban Chaves, Miguel Angel Lopez a Egan Bernal – což je také největší číslo ze všech a ještě suverénnější jsou mezi mladými závodníky. Na Giru a na Tour ovládli za posledních 8 let soutěž o bílý dres dokonce osmkrát.

Nairo Quintana svou formu proměnil v celkové vítězství Gira 2014 a Vuelty 2016 a stal se nejlepším cyklistou v historii své země. Vysněný žlutý dres z Tour mu ale stále uniká. Ten do Kolumbie přivezl až minulý rok mladičký Egan Bernal, který v pouhých 22 letech prokázal nebývalou konzistenci a jako první Kolumbijec vystoupal na Champs–Élysées na nejvyšší stupínek.

Kolumbie má ale skvělých mladých vrchařů obrovské množství a nezdá se, že by měla v příštích sezónách z nastaveného trendu polevovat.



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste


piratelu
Asi se tam dopingoví kontroléři bojí zajet...
03.04.2020 20:15:51